Seznam článků - Recenze
KREATOR jsou na jednu stranu sázka jistotu, kdy minimálně zčásti vím, co od každé z desek za poslední roky čekat. Agrese, technika a melodie, míchané v nejrůznějších poměrech možná ztratily jistý díl momentu překvapení, pokud tedy čekáte, že Mille a spol pojedou jednu bombu za druhou, jako na přelomu osmé a deváté dekády. Já taková, podle mého přehnaná očekávání nemám a snažím nemít nereálné požadavky, a to nejen na KREATOR, ale jaksi všeobecně. Pak se mi chce něco říct…a já to řeknu: KREATOR ty bomby jedou, i když možná jinak, než by se čekalo.
Recenze: INHUMAN CONDITION – Mind Trap /2025/ High Roller Records
„Mind Trap“ má vše – silné nápady, atmosféru a řádný tah kupředu. Je to sice pravověrná stylovka se vším všudy včetně obalu, kterou v plné míře ocení především podobní pamětníci jako já, ale dovolím si tvrdit, že když mu dopřejí dostatek času a na chvíli na veškeré předsudky co do veškerých moderností, i posluchači o několik generací mladší. Dobré zboží se chválí především samo.
Recenze: STURLE DAGSLAND – Dreams And Conjurations /2025/ vlastní vydání
Norský nekonfromní umělec Sturle Dagsland se na každý pád vymyká našemu webzinu takřka úplně, nicméně pokud si zachováte doplna otevřené hledí a na chvíli zapomenete na žánrové škatulky, jeho náladová a snivá hudba dokáže zaujmout a navodit zajímavou náladu.
Recenze: DIRKSCHNEIDER AND THE OLD GANG – Babylon /2025/ Reigning Phoenix Music
Rukopis je jasný – Uda si prostě nespletete ani v pět ráno po příchodu z divokého mejdanu. Dál už se „stará parta“ ubírá vlastní cestou a nutno poznamenat, že s nesmírnou elegancí!
Recenze: Rage – A New World Rising /2025/ Steamhammer / SPV
Jak se říká, někdo je starý ve třiceti a někdo je mladý od nátury, i když údaj v občance dávno tvrdí něco jiného. A právě tento případ je Peavy Wagner – obklopen o generaci mladšími muzikanty chytil takovou slinu a zdravý hlad, že se mnou RAGE mrskli o zem už potřetí za sebou. „A New World Rising“ jde na dřeň, čekal jsem leccos různými směry, ale takový nátěr? Riffy kouškou až ke kosti, bicí skladby nemilosrdně ženou skladby kupředu a Peavy má energie jak po maturitě!
Recenze: NIAKARA – Anubis /2025/ EP – vlastní vydání
K „Annunaki“ jsem si ještě držel jakýsi odstup a nechtěl jsem přehnaně plýtvat silnými slovy. Veškerý odstup byl zcela zbytečný. Pán se psí hlavou, co hlídá podsvětí, už pochybnosti nepřipouští. „Anubis“ je ve znamení NIAKARY jako kapely, kterou možná nemusíte milovat, ale je třeba s ní počítat. Skřítek neposeda ožil a už znova prudí s otázkou, co bude dál…
Recenze: ALKEHOL – Připíjim /2025/ Warner Music
Suma sumárum, „Připíjim“ je příjemná deska, se kterou nemusíte řešit problém rozděleného světa ani propad HDP. Na upuštění páry po náročném týdnu, zapomenutí na každodenní shon a strasti a je to vlastně ideální kulisa. Každopádně je to více zábavy než minule a jen toto moje zjištění mi úplně stačí.
Recenze: AGNOSTIC FRONT – Echoes in Eternity /20252/ Reigning Phoenix Music
Tohle, stejně jako kupa desek předchozích, je garantované poctivé HC řemeslo, na které je stoprocentní spoleh a lze ho tesat do kamene na věčné časy. Jakoby u ústřední dvojice Roger Miret a Vinnie Stigma (oslavil sedmdesátku) čas přestal platit – zápal a energii by jim mohl závidět kdejaký dorostenec.
Recenze: 1914 – Viribus Unitis /2025/ Napalm Records
Prostřednictvím „Viribus Unitis“ si lze na peklo v zákopech málem fyzicky sáhnout. Atmosféra desky je tak silná, že bych se nedivil, kdybych vzápětí uslyšel rozkaz k útoku a zjistil, že v tom zákopu opravdu jsem a čeká na mě z protější strany kulka nebo granát.
Recenze: HAISSEM – Pure Devil As Thou Art /2025/ Arx Produtions
Tam, kde skončil poslední tón „Ad Cor Tenebrarum“, tam začíná „Pure Devil As Thou Art“ a vydává se opět po jiné pěšince, tentokrát epickou, řekněme více norskou cestou. Přitom základní rámec minulé desky zůstává zachován, akorát přibylo více jedovatějších přísad na úkor symfonických choutek, které vymizely takřka úplně.