Seznam článků - Recenze
Máme často podvědomou tendenci holkám nadržovat a občas přimhouřit oko, kde by to chlapi schytali naprosto na férovku. U švýcarských divoženek BURNING WITCHES si na gentlemany hrát nemusíme. Jejich (již šestá) deska žádnou pozitivní diskriminaci nepotřebuje. „Inquisition“ je totiž nekompromisní rána z metru a heavy metal jako podle příručky.
Recenze: FREE FALL – Mezi světlem a tmou /2025/ vlastní vydání
Rocková kapela FREE FALL se po deseti letech vrací s novým albem „Mezi světlem a tmou“. Tato recenze ukazuje, že kapela vstoupila do další etapy své existence sebevědomě, stylově pestrým materiálem a jasným hudebním směrem. Pokud hledáte český metal s moderním zvukem a výraznými melodiemi, tohle album vás překvapí.
Recenze: S.O.D. – Speak English Or Die /1985/ Megaforce Records
Kdykoliv si tuhle megakultovní desku pustím, mám opět ten stejný pocit, jako když jsem ji ve svých šestnácti letech slyšel poprvé a pocit napojení na brutální zdroj energie trvá víc než tři dekády. Vedlejšák sestavy ANTHRAX z debutového alba „Fistful of Metal“ a výrazného frontmana Billyho Milana rezonuje stále a bez přehánění je natolik stylotvorným a nadčasovým počinem, který nezapadal prachem do dnešních dnů.
Recenze: SOULFLY – Chama /2025/ Nuclear Blast
„Chama“ je deska ohlodaná na kost, s maximální syrovostí servíruje základní emoce bez leštidel a krášlících prostředků. Kromě silové kovařiny jsme ale svědky i něčeho jiného – jakéhosi částečného návratu do prvního období kapely a pralesním rytmům.
Recenze: MEGADETH – Megadeth /2026/ BLKIIBLK
Poslední album MEGADETH je velmi důstojná tečka za čtyřiceti lety výjimečné kapely a nezůstává pouze u důstojnosti. „Megadeth“ obsahuje prakticky všechny silné momenty napříč celou kariérou kapely v luxusním podání. Pánové, já se klaním!
Recenze: ALDABRA – Pouto /2025/ vlastní vydání
Třetí album ALDABRY potvrzuje, že český hard rock má stále co říct. Kapela navazuje na tradici sedmdesátkových a osmdesátkových legend, ale zároveň si drží vlastní tvář – syrovou, poctivou a žánrově pestrou. „Pouto“ spojuje klasický hard rock s heavy metalovou energií, nabízí atmosféru staré školy a ukazuje, že i bez bombastické produkce může vzniknout deska, která rezonuje autenticitou a silným řemeslem.
Recenze: TRAUTENBERK – Sojčí terror /2025/ Promoberk / Supraphon
Takže, velevážené publikum, pokud nehodláte nic řešit a užít si kopec srandy, „Sojčí terror“ je kousek pro vás jako stvořený a jiné ambice myslím nemá. Na těžkou kulturu si nehraje a ani by mu to neslušelo. Plivat jedovaté sliny na zábavnou a hitovou desku nehodlám, lhal bych si do kapsy. Pánové, vyzvěte dámy k tanci, mejdan budiž zahájen a ne, že se ráno vzbudíte v botách!
Recenze: RIMORTIS – Pán skal /2026/ Stars Agency
Na konečné soudy a plamenné diskuze na věčné téma, které album té které kapely je nejlepší, si nepotrpím a „Pán skal“ nebude výjimkou. Plně se vyrovná albům předcházejícím a nic nenasvědčuje tomu, že by mě v blízké budoucnosti přestal bavit. Jinými slovy – já jsem maximálně spokojen.
Recenze: NAHUM – Old World Dead /2025/ Smile Music Records
Starý svět je v háji, co bude dál? Změť chaosu, násilí a beznaděje. Jak to celé bude vypadat a že to nebude žádná kytičková party, je jasná věc. „Old World Dead“, aktuální album ostravských brusičů NAHUM, může posloužit jako nekompromisní vhled do neradostné alternativy věcí příštích. Kdyby mě potkalo malé smrádě a zeptalo se mě“ „Strejdo, ten hip-hop mě přestal bavit. Co je ten death metal?“, dostalo by tip na tuhle desku.
Recenze: VERPA – Reborn Back To Death /2025/ Dead Maggoty Producitons
Protřepat a zamíchat syrový thrashing, death metal, groove metal a HC / crossover je sice nepříliš avantgardní receptura, ale když dva dělají totéž, výsledky se ale můžou různit až propastně. VERPA se toho evidentně nebojí a s ingrediencemi první třídy nebezpečnosti zachází s klidem a rozvahou, že by specialisté v Semtíně mohli tiše závidět.