Recenze: EUFORY – Eufory /2025/ Smile Music Records
Jsa namlsán 
předchozím albem „Fifth Dimension“ jsem od slovenského power metalového frumfu EUFORY nečekal žádné šudlání na půl plynu. Kapela není žádné béčkové uskupení a navíc, kdy došlo ke změně frontmana a přechodu z angličtiny k rodné slovenštině, byl jsem zvědav ještě víc. Za mikrofon nastoupil Jaro Mojžíš, kterého si možná budete pamatovat z METALINDY. To jsem ještě ale nemohl tušit, že mě EUFORY proplesknou jako ředitel základky drzého spratka, který dělá ramena na mladou učitelku občanské nauky.
Tohle všechno tvrdí ten, který jako stará konzerva má přece jen větší odstup k současně znějícím nahrávkám a moderní přístup často skousává déle než mladší generace. Chirurgicky čistá produkce na mě v řadě případů působí příliš sterilně a bez života. Z tohoto důvodu raději sahám po syrovějších nahrávkách a autentičtějšímu zvuku, bližšímu živé prezentaci. To ale neznamená, že bych současnou muziku ignoroval a dělal ze sebe nějakého pseudoelitáře, který se tváří, že „na to přišel“.
„Eufory“, kdybych dal na první dojem, na mě za začátku nepůsobilo nijak slavně, možná skoro až povrchně. Sloka, refrén a maximálně líbivě, ale co bude dál? Uvažovat v módní zkratce stylem „co se mi do deseti vteřin nebude líbit, odkládám“, nevzniklo by o téhle desce ani písmenko. Ale co nefunguje na první „očuch“, funguje na ty další. „Eufory“ je totiž deska silná, až to dveřma mlátí. Není chytlavost jako chytlavost, jedna se seká za drobné jako houska na krámě a druhá má mnohem delší trvanlivost a funguje jako efektní svrchní vrstva, pod kterou už se dějí věci neobyčejné. Kompoziční talent a šikovnost EUFORY se projevuje kromě hitového potenciálu ve vícevrstevnatosti skladeb, které se nejen rychle zavrtají do paměti, ale mají tendenci v ní zůstat hodně dlouho. Stoprocentně dotažené aranže a emoční rovina vytváří až nakažlivou atmosféru, až mám tendenci ujíždět v superlativech, ač jsem to neměl ani náhodou v úmyslu. Vzhledem k tomu, jak schematicky a předvídatelně na mě deska působila, EUFORY si mě zvládli ochočit stylem zákeřného predátora.
„Eufory“ svému názvu nedluží zhola nic. Euforie, o které hovořím, se dostavuje postupně. Nečekejte ránu v plné síle po poslechu zpoza rohu jedním uchem, deska najíždí po postupných krocích a roste do krásy, o kterou se připravit by byla děsná škoda. Stačí málo, obětovat trochu toho času a nechat desku v plném rozsahu rozkvést.
Medyed
Komentáře