Recenze: WARNING VISION – Soudný den /2022/ vlastní vydání

Zveřejňovat recenze pouze horkých novinek pro mě není nutná priorita. Pravidelně s klidem anglického gentlemana pravidelně řadím zpátečku i o několik let dozadu. „Soudný den“ už nepatří mezi úplně nové desky, album vyšlo prvního října loňského roku, nicméně datum vydání nehraje žádnou roli, zdali o ní mám nebo nemám napsat pár slov. „Soudný den“ se totiž natolik povedl, že by ode mě byla spíš ostuda, kdybych ho prachsprostě odignoroval. Ono se v podstatě jedná o takové částečné best of, shrnující dvanáct let historie kapely, doplněných čerstvými skladbami.

Kdyby mi někdo předem řekl, že WARNING VISION spojují hard rock, klasický heavy metal a hutný zvuk s hutnými riffy a nebojí se ani kláves v duchu konce osmdesátek, asi bych zaťukal na čelo a dopředu čekal nesourodou směs bez jasné nosné myšlenky, prostě prdněme tam všechno a ono to nějak půjde. Netřeba stahovat kalhoty, když je brod v nedohlednu. Tenhle mix nejenže bezvadně funguje, ale má neskutečně elegantní fazónu, která má kořeny v hard rocku sedmdesátých let. Zkušenost a instrumentální schopnosti kapely jsou sakra slyšet. Takto uchopený hard rockový feeling jsem neslyšel už velmi dlouho a díky němu album přirozeně a volně dýchá, přitom nabízí nemalou porci živočišné metalové dravosti.  Posledním dílkem do skládačky je sympaticky nakřáplý vokál Marcely Paul, který do stylu WARNING VISION skvěle zapadá, a kromě významného emočního příspěvku dodává skladbám energii navíc.

Start „Soudného dne“ s naprostou jistotou obstarávají dvě klipovky „Soudný den“ a „Neznasínej“. Chvíli jsem si zvykal na ne zrovna obvyklé spojení hutného zvuku, vzdušných kláves a barvy Marcelina hlasu. Zpočátku mi to nesedělo dokupy, ale stačilo si dát den, dva pauzu a na další pokus už to funguje, jak má. Balady, častý kámen úrazu a pranýř zároveň – sklouznout do laciného patosu lze dřív než mít na nové boty. „Jsem jako stín“ je balada div ne z říše snů, šumí jako nejlepší šampaňské (pochopitelně originální francouzské) a řádným obloukem se vyhýbá omšelým baladickým klišé. „Oheň“ - hard rockový nátisk mě příjemně šimrá pod bradou, kontrast klasické polohy s hutným riffem v refrénu skladbu vynáší do zprvu netušených výšin. Začínám být čím dál více překvapen, v jakém rozsahu se WARNING VISION bez rozpaků pohybují. „Ztracená důvěra“ cválá jako klasický hard´n´heavy song, ale něco je jinak…může za to zase volná forma a zatěžkaná kytara a hard rockový základ. To ale ještě není zdaleka vše – „Warning Vision“, to je nefalšovaná hard rocková sodoma gomora a zahrada rajských rozkoší. Chybí tomu jen hammondky a Ian Gillan mezi publikem a já čučím s ústní dutinou dokořán. Pokud jsem naťukl cosi o DEEP PURPLE, v případě „Hry se lží“ mi na mysl přicházejí melodické hody ve stylu URIAH HEEP. S „Nejde to vrátit“ se vrací ostřejší metalová munice. Nátlak, energie a dramatická atmosféra, je tam prostě všechno. Dáme si ACCEPT? Nene, to jsou WARNING VISION, akorát šlapou v základní lince s důrazem, jaký svou výstavbou zlehka připomíná solingenskou legendu a výsledkem je jednoznačná paráda na závěr.

Vůbec nezáleží, jak dalece je „Soudný den“ retrospektivou nebo řadovým albem, to bych nechal do akademické diskuse někomu jinému. „Soudný den“ je jedno z vůbec nejlepších (nejen) metalových alb roku 2022 u nás, pod což se s klidným svědomím i podepíšu.

Medyed

warningvision.cz/

facebook.com/WarningVisionRock/

bandzone.cz/warningvision