Recenze: ALBAND - Reziduum (2018)

BOHATÝŘI MILOSTI

aneb

VESMÍR TO TAK CHTĚL

Recenze / CD ALBAND: Reziduum / vydavatelství Indies Happy Trails, Brno / 10. srpen 2018 / 249 Kč

JAK to začalo

Je milosrdnej Svátek Pátků desátýho srpna, du z práce tak nějak kolem Indies a ptám se, jestli už nemají nový cédéčko Albandu.  Maník na mne jen tak mrkne a řekne: „Před chvilkou nám ho dovezli“.

Sedíme už nějakou dobu v Tenkrátu a já se začnu divně vrtět. Proč mám mít tu radost jenom já sám? Tak to ne! Nikomu nic neříkám, potichu se od sentickýho Kvasaru zvedám a kráčím těch pět kroků zpět do Indies. „Prosím pětkrát Kronka.“  

A do třetice střípků včerejších: papáme s Milanem nějakej ten vratislavickej škopek a já říkám, tak co si dáme, třeba Slayer a Hell Awaits, ne? A Milan: „Ty vole, dej tam Kronka, to je dobrý!“  No tak to vidíš, Tome Arayo, já za to fakt nemůžu! P.S.: Takže peklo si holt na svůj hold ještě počká.

První a (zatím) poslední: leží tady přede mnou asi vůbec první ofiko Albertova nahrávka, za níž moc děkuji paní Vlastě z plzeňskýho Českýho rozhlasu (singl Hádej/Když slunce září) a hned vedle Reziduum. Roky 1976, resp. 1978, a 2018. A pakliže počítám dobře, tak roky 1978 a 2018 od sebe dělí přesně čtyřicítka. No prostě taková kerňácká Quadraginta. ;-) He he, Dědek aby si hezky „nerejpnul“, že?  

Alband „bez Kronka“?

Tož pojďme, děcka, namícháme si drink ze starejch časů: neuvěřitelné se skutkem stalo -  světový i brněnský ALBAND fakt vydal druhou desku! A jéje ejhle, úprava názvu! Už ne ofiko Kronek Alband, ale „pouze“ Alband, prostě ALBAND. A jejich Prezidium. Pardon, Reziduum.

Na rozdíl od let předchozích, kdy jsem pohřbil příliš mnoho blízkých, blízkých, co byli blízko nás, byl pro mne rok 2018 rokem životadárným: mýmu webmasterovi se právě narodila dcérka rockérka Markétka, svoji novou desku vydal můj milovaný Mameliho death metalový kolektiv Pestilence, čerstvou bilančku má Kern, a do toho teď svým bičem práskl Alband. Jau!

Devět životů, devět let od poslední desky. Mezidobí prostřeno singlem RDM (zkratka aktuálního názvu Reziduum) se dvěma šlágry, jež zní i na albu. Kronek & spol. v plné síle, v síle největší. Není větší síly, jak by řekl nejenom Kern.

Od ničeho do nikam? Od začátku do konce! Né že bych jako sbíral TROFEJE (že by reminiscence na význam Lovců žen? ;-), ale tuhle si asi někam pověsím. Mrazivě takřka recitační zpěv, vlastně ne, to není přesné. Kronek nerecituje, Kronek vypráví. Ano, ač zpívá, tak vypráví. A ač vypráví, tak zpívá. Zpívá nám svůj životní příběh („Co vím, trofejí nebylo málo“ – no jasný, taky vím, třeba 3 Zlatý Triangly :-), a dle mého subjektivního soudu příběh největšího barytonu v tuzemských metalových dějinách. Jo a abych tu první písničku dořekl: taky brutálně odvařující text, děcka, nekecám, když jsem si to poprvý někdy v jednu v noci a v moci pustil, přeběhl mi ten nádherný pověstný mráz po zádech. Přeběhl a neutekl.

Jeden život devětkrát

Jasně, cesta je trnitá, každého stojí mnoho sil. V refrénu aranžérská pomněnka živého Blízko nás, totiž zpěv bez kytar jenom s bicími. Pan Jaroslav Albert Kronek, na rozdíl od debutu, kde se se svým pokrevním bratrem Liborem Machatou propojil jednou jedinkrát, tak tentokrát si to kluci spolu udělali hned třikrát (Klamem tělem, Devět životů, Fénixové).

Alberte, já bych ten život nemazal. To bys vymazal i mě, a spoustu dalších. Děkuju přírodě za to, že jsem se narodil v Tvý době. A co mi můžeš dát? Možná ne VŠECHNO, ale to nevšechno stačí. Jestliže u dvou prvních písniček říkám, že Albert jenom říká, že jenom vypráví, že vypráví SEBE, tak v Devíti životech se vzepjal, vzepjalo se těch 666 koní pod jeho kapotou a zaržálo zařvalo a řve! Úžasný refrén, úžasná píseň, úžasný Alband. Uf, musím si dát Indap. To je prášek na tlak.

Hmmm, dost solidní Přitažlivost Večírku. U Bonhama. No že by Bonham nebyl u Ledu?  Ty litry vodky v dýchací trubici by mohly vyprávět. Vlastně nemohly. Všechno je blues, když hoří blízko nás. Vono to samozřejmě nebylo u Bonhama, vono to bylo úplně jinde, vlastně ne úplně, jenom TROCHU jinde, na koncertech, na kterých jsem byl i na kterých jsem nebyl. Jó, děcka, když John umíral, rodil se jiný fenomén, který přetrvává dodnes, a já za to tisíckrát a ještě jednou tisíckrát děkuju Matce Zemi. A jeho rodičům – vesmír to tak chtěl. Á propos, totální fórek s hořícím blízko nás musí ocenit snad i fanoušek Ivety Bartošové...

Akustickou cestu kolem Novýho hradu vzpomenou vzpomínky, který jsou jak živá voda. Svižní Fénixové kolem Vás prosviští jak vichr z hor a ty slabší jedince totálně smetou. A ty silnější? Ty taky. Děcka, tohle není cikánskej valčík (ale jenom proto, že to nemá valčíkovej rytmus), tohle je regulérní cikánská polka, tož, Fénixové, povstaňte, tančete a hořte!

„ÁČKA“? - A JAK!

Dveře se ještě nezavírají, to Kronku trošku kecáš, ale já vím, že kecáš docela rád  – znějí Samar(T)itáni.  Tak tohle je fakt dost těžká „kronkovina“, na to si připravte srdce i rozum až nerozum, jinak budete ztraceni. Občas mi fakt dělá potíž Kronka pochopit, o to víc si ale užívám pocit. Ale tady...jasně...taky jsem už bohužel ležel v nemocnici jménem Život.

Zajímavostí určitě je, že stejně jako na první desce si Kronek i dnes střihl duet, k němuž si ovšem tentokrát nepozval ženu, ale muže, bratra klávesisty Zbyňka Petržely Aleše. Střihli si to i naživo ve čtvrtek 30. srpna 2018 v letním kině na Špilberku, kde recenzované CD křtil zpěvák Honza Toužimský, kterak známo ikona Arakainu.   

A nastává singl RDM (RDM jakožto zkratka Reziduum), totiž dva šlágry Let let a Zbude ze mě půl. Šel jsem takhle kdysi dávno podél Šelepky, a z bočních dveří najednou vykoukl Albert. Pohotově se ptám, jestli budou hrát nějakou novinku. Říká Let let. Deset tisíc mikrovteřin přemýšlím, a odvětím: Jako běh času, jo? Albert kývne, a za chvíli je to tam.

No a pak si takhle jedeme autobusem do BigBíteše, tam před Albandem Michal David, kterýho každá láska závidí, a pak v premiéře totální šlágr Zbude ze mě půl. No co vám mám vykládat, nezbylo ze mě vůbec nic. Takhle duní zem pod kopyty koní, jo, přesně takhle. A jestli má debut svůj Svátek pátků, pak tady je jednoznačně největším šlágrem právě Zbude ze mě půl. Tohle fakt není poloviční song.  

Pozor pozor, nikolivěk Náruč jako sova, ale Náruč jak sofa. Mimochodem, kdyby někdo náhodou nevěděl, co to je sofa, tak vězte, že pohovka. Nebo pohoda? A druhé mimochodem: Kronek se té náruče asi nemůže zbavit, poněvadž na debutu měl taky náruč, Náruč dobrýho světla. A ještě předtím hvězdy, kterým se už nevěří?  

Že se jednou vrátíš? To říkáš, Alberte, už asi tisíc let. Myslím, že to slyšel  – sice ne zrovna v Blansku u Koruny - i Franta Goliš Drápal. Tak to, Kronku, jednou konečně udělej a vrať se, celej metalovej národ na to čeká, a ty si tady jen tak cvrlikáš.  No a teď už ne emocionálně, leč věcně – Jednou se vrátím, absolutně nejstarší píseň na albu, snad někdy z roku jedna (a z rocku Kernu – osmdesát jedna). A ač jsem už velkej kluk, brečel jsem jak malej kluk.

Zvuk – výborný? Křišťálový! Až tak autentický, že už nevím v které to bylo písničce, ale slyšíte tam i to, jak se Kronek mezi slokama podrbal někde  ;-)

Zrak – výborný? Křišťálový! 24-stránkový booklet se všemi Albertovými i Tygrovými texty Vás pohladí nezaměnitelnou vůní tiskařské černě, a i když si myslím, že tenhle styl bookletů se dělal tak před dvaceti lety, tak možná je tohle právě to správný retro. Ochutney tu čerň! Už proto, že na tom „rezavým semaforu“ svítí výstražná oranžová (a dost výstražně na nikoliv prostředním místě!), což nikdo netuší, jestli pak blikne zelená... ...anebo červená.

Když chybí ŽENA

No nemůže jenom chválit, ta moja huba, musí i hubovat: čekali jsme, čekali, až jsme si mysleli, že se týhle desky nedočkáme. Po devíti letech! S kterýmžto kauzálním nexem souvisí, že spousta věcí se na placku nedostala: nejvíc Alberta drtím za Ženu, jednu z nejfamóznějších... ...jednu z nejfamóznějších Žen. Protože když jsme si v tom Metru při tý zatlumený kajtře všichni mysleli, proč se z ní to odpoledne stala žena, tak vono to bylo prostě trochu jinak. Obrovská chyba, Alberte, že Žena na CD není, obrovská, a možná největší, kterou jsi v životě udělal! - A chybí nejenom Žena, ale i Zabiju to prase, Tisíckrát a já nevím co ještě.   

He he, zpátky do krásných albandovských trenek (poněvadž vony jsou fakt krásný).

Rez i um, to je nový kolečko Albandu. Chápu i ono „du“ v názvu – že po tomhle kotoučku „du“ jak slepica po flusu. Jasně, není to můj milovaný metal, ale z té desky srší obrovská energie, která vás drbe na zádech i jinde (viz výše), obrovská svěžest, obrovskej obr, kerej bude mít doufám brzo nejenom malé obříky (chilližto doufám v zelenou). A všem pitbullům i pitvallům, kteří by se chtěli rejpat ve škatulkách, doporučuji jedno jediné:

Serte na žánr, tohle je Kronek!

Tady Dědek.

Diskografie skupiny ALBAND:

SP Paperback/Eagle Scout – JNP (časopis Jak na počítač) 11/2009
CD Kalibrace smyslů – KERN, s.r.o. – 2009
DVD Kronek Alband „live“ – KERN, s.r.o. – 2010
SP RDM: Let let / Zbude ze mě půl – Premiera - rok neuveden
CD Reziduum – Indies Happy Trails – 2018
CD - ??? - ???