Recenze: ALBAND EP 2022 /2022/ vlastní vydání

ALBAND NÁS POHLADIL DVĚMA KOULEMI aneb VŠECHNO NA MĚSÍC A MARS

Taková malá recenze / EP Alband 2022 / vlastní náklad / www.alband.cz

Jak říkal kdysi nebožtík Kája: Tohle jsem opravdu nečekal… Čekal jsem, že Alband udělá dobrou desku, ale že až tak dobrou…  Srdce mi zpívá systolou: Jeden z největších barytonů tuzemského hard & heavy vydal další skvělou placku, pojďme si jí nejen touhle recenzí poslechnout.

Co mne první zaujalo, je klidná, poklidná, ale přitom vášnivá atmosféra. Dá se vůbec tohle skloubit dohromady? No, moc lidí to neumí, Kronek jo. Ta deska v sobě skloubí a snoubí to, co Karel Kryl nazval ve své písni Děkuji dvojverším „děkuji za ohně vzplanutí / i za šumění splavu“.

Během čtyř písní proplouváme pocity našich životů, pocity vesmíru, pocity duší, a popsat se to v podstatě nedá, dá se to jen poslechnout. Takže se to vlastně nedá ani recenzovat. :-)))  

Ale i přesto to zkusme, dál a dál. Co je nesmírně i vesmírně (asi něco mezi Měsícem a Marsem) interesantní, že oba přítomní textaři (tj. JAK & TYGR) „dělají ramena“. Možná na sobě nezávisle, možná závisle, ale holt dělají. Albert ve skladbě „Potkal jsem tě u jezera Como“ zpívá „v pohodě vlezu na svá ramena“, a Tygr ve skladbě Kalimba – slyšel jsem dobře? „Čas se zhoupnul v kolenou / a k síle v ramenou“… a dál a dál nemůžu, panč bych porušil autorský zákon.

Ale je to dobře, protože tahle muzika má ramena, je chlapská, je vysoká, je prostě taková. Můžeš to nazvat akustickým rockem, můžeš to nazvat folkrockem, můžem to nazvat AG Flekem, ser na to – je to ALBAND.  

A vlastně nejde ani tolik o tuhle dobrou desku, úplně nejvíc jde o to, že tihle kořeni skládají, že ty desky vydávají, že tady prostě jsou.

Tahle deska je pohlazením v dnešní facce světa.

Tady Dědek.

facebook.com/alband.cz