KDYŽ SE DVOŘÍ JINÉ NÁDVOŘÍ aneb BYL TADY … ALBAND

Report / Alband / čtvrtek 22. června 2023, od 19.30 hodin / Brno, Poštovská ulice, nádvoří pivovaru Harry

Noc se blíží k půlnoci, dohrála hudba, brněnské kanály jsou ztichlé, neboť během koncertu nesprchla jediná kapka, zatímco pod modrým obdélníkem oblohy bublá jedna nezodpovězená otázka.

Loučím se mj. s Jardou Kronkem, říkám, že až bude report, pošlu odkaz, a on na to cosi jako „Ale stručnej, napiš ten report stručnej“, pročež odvětím „Hele, nekecej mi do toho!“, nicméně vzápětí dodám „Ale budu o Tvých slovech přemýšlet.“

Tož jsem o nich přemýšlel, a tady jsou dvě verze reportu – ta první je pro Alberta:

Report Version No. 1:

Byl to fajne koncert, díky moc. Tady Dědek.  

No a Albert už dál nečte (má co chtěl), ovšem pro Vás všechny ostatní je zde v případě Vašeho zájmu verze č. 2:

Report Version No. 2:

Na stejdži pár prduchů – a lid dělá ejchuchů!

Vynucená organizační změna? Smekám před operativním způsobem řešení vzniklé nesnáze. Jenom pár hodin před koncertem se totiž muselo o pár metrů změnit dějiště, tzn. „jeviště i hlediště“ se přesunulo z tradičního nádvoří Domu pánů z Kunštátu na netradiční nádvoří bývalé pošty, dnes pivovaru Harry. Ehm, vesmír asi moc dobře ví proč.

A pakliže zmiňuji vesmír, tož jestliže pravdou jest, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, tak poslední dobou na koncertech Albandu platí, že všichni jsme z Měsíce nebo z Marsu – Měsíc nebo Mars se totiž jmenuje naživo dobře fungující úvodka z EP 2022.

Zatímco pracující - korektor mi to málem opravil na prcající - důchodce (tzv. prduch) Machata vynalezl v květnu číslo 70, Kronek se zatím spokojil s osvědčenou polohou 69 (no však to taky pořádně stříkalo, to šampaňský!). Nicméně dohromady je jim oběma skoro 140 let, což je „tamú nazád“ zhruba doba, kdy byl Tomáš Garrigue Masaryk jmenován profesorem filosofie.

A láskou k moudrosti kypí i skladby Albandu, ony mne totiž dokáží v průběhu času i potřebným způsobem dovzdělat. Neznáte pojem Paynova šeď? – Poslechněte si Paperback. Znáte pohádku Dařbuján a Pandrhola? – Tak si ji rozviňte formou songu „Na sál!“. Znáte knajpu Na Bláhovce? – Tak si v knajpě u Harryho (doposud jsem ji bohužel neznal) poslechněte Knajpu u Indiána. A nevíte, kdo byl Virgil? – Tak si zamilujte kompozici z nového EP Byl tady Virgil, jež asi zaujala i redaktora Petra Korála, neboť ji nedávno pustil ve svém pořadu Uši Rádia Beat, jehož hostem byl právě autor Jaroslav Albert Kronek. 

Ten měl mimochodem novou kytaru, k ní barevně ladící novou košili a starý dobrý hlášky, zatímco Libor, ten kořeň, co má ty basový tóny na triku, měl ty basový struny na triku i doslova (viz fotogalerie – mimochodem, všimli jste si, že Libor měl najednou na tý base těch strun sedm, či co? :-). Mike Poss je kytarový velikán, a tak mne posléze překvapilo, jak je bez pódia velikostně „malej“, a ještě víc mne potěšilo, jak je skromnej (ex-Ghana). A Víťa Franěk? No to je kluk, co by rozdal nejenom spoustu ran na bicí, ale co by se rozdal, když „na poštu“ přivezl nejen svoji výbornou vítací kořalku, ale i svou ženu. (Kořalku rozdal, ženu si nechal :-) 

Právě šlágr „Na sál!“, který je takovou slovní hříčkou mezi nemocniční a alkoholickou jízdou, dal ve své ztichlé akustické mezihře příležitost poprvé roztleskat hlediště. Stačí když jeden začne, pár lidiček se přidá, nestor Albert to z pódia podpoří jedním slovem „Pojďte!“ a je vymalováno jak modrá obloha nad váma, kdy kapela vám svou hudbou přináší modré z nebe. V tuhle chvíli se ve mně ve čtvrtek utvrdil pocit, že dneska to bude fakt velký. A taky bylo.

Náruč dobrýho světla, Fénixové, Trofeje, Zbude ze měl půl, Potkal jsem tě u jezera Como, Kalimba – to všechno byly barevné symboly stylu Let let, přičemž já bych si jen dovolil doporučit, aby nebyly z playlistu vynechávány pecky jako Šaugle on the Road anebo Svátek pátků, čímž bych tedy poprosil prodloužit koncert alespoň na tři hodiny… ale já vím, jste důchodci (někteří), a tudíž nevíte co dřív a hlavně musíte brzo zpátky do domova. ;-)

Jelikož byl už červen, nikoliv květen, tak se nestavěla MÁJKA, nicméně „zlaté dědictví“ v podobě největších kernovských pecek nás naštěstí nevydědilo. A hlavně zaznělo, a dokázalo, že nesmrtelné hity jako Fernetový oči, Exploze (a je tam to legendární kytarový kilo na vstupu! – z původní rockmapovské verze…), Blízko nás anebo přídavek pro rozbouřené nádvoří jménem To jsme my zafungují vždy naprosto spolehlivě. A že se na závěr vokalistky z tělesa Robbie Williams Revival líbily nejen hlasově, to je snad jasný jako že se „Peter“ jmenuju!

A zatímco řada stárnoucích muzikantů se potýká se symptomem usínající, mnohdy až spící tvořivosti, tj. že se v pozdějších autorských letech již nikdy nevyrovná dobám divokého mládí, Alband tuto tezi jednoznačně vyvrací, a třebaže současná díla již nezískávají pompézní mediální gloriolu přelomu 80. a 90. let minulého století, svou vnitřní hudební silou nejsou o nic horší - ba naopak.  

Ona to ale byla solidní show nejen po hudební stránce, protože chvílemi to v pivovaru Harry vypadalo jako kdysi na Duhové desce – prostě jedna velká soutěž: vyhlašoval se nejmladší i nejstarší účastník, návštěvník nejbližší i nejvzdálenější (tedy nikolivěk od pódia, ale odkud přijel – pamatuju si správně, byl to ten kořeň z Aljašky?!?); škoda že nebyla kategorie, kdo toho nejvíc vypil, mohl bych byl býval také vyhrát… třeba pár piv, jichž se věru skvělých čepovalo naráz snad šest, oblíbil jsem si jednak seasonní Preegl a pak taky zázvorový s chmelem citra. Mňam. 

Zatímco z hlediska stylu je na něj spoleh jak na Iron Maiden, vizuálně se nám Alband letem let proměňuje, no považte: nejprv kluci jenom seděli, pak lídr povstal, pak povstali všichni (Víťa má z povstání omluvenku, jinak by z něho byl už jenom tympanista), a dneska už dělají dokonce klasické rockové pózy jako hlavy k sobě, vlasy k sobě, prostě rockovej „národ sobě“!  

A když národ, tak pivopitelně i samotní fans, z nichž jmenuji alespoň sympatického thrashera v hávu Debustrolu (když dojde thrashmetalista v triku Debustrolu na Debustrol, je to normální, ale když dojde thrashmetalista v triku Debustrolu na Alband, je to nářez!) anebo paní Veroniku s věru košatou skorosvatební kyticí, a taky se svým protějškem s věru košatým pivem. Přeji Vše Dobré!  

Co že jsem to psal na startu? „Noc se blíží k půlnoci, dohrála hudba, brněnské kanály jsou ztichlé, neboť během koncertu nesprchla jediná kapka, zatímco pod modrým obdélníkem oblohy bublá jedna nezodpovězená otázka.“

A sice otázka, jak zakončím tenhle report? – Mno, obdobně jako jsem začal, totiž dvěma způsoby: tentokrát v moll i v dur. 

Závěr Version No. 1 (v moll)

„Lásko, utíká nám čas / a Anděl Záchranář neví co s tím.“ (Skladba Kalimba, hudba J. A. Kronek / text L. Machata, EP Alband 2022).

Závěr Version No. 2 (v dur)

Brněnské kanály jsou ztichlé, a třebaže se žádný z nich nejmenuje La Manche, měl jsem po koncertě chuť se do celýho Brna rozeřvat po vzoru Františka Venclovského „Já su tak šťastné, moc šťastné su.“

Text + foto Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii