HITY PRO PAMĚTNÍKY – 29. DÍL: KERN: JSME LIDÉ

Tož se tak nějak koukám na ranní zprávy, a vidím, jak je na tuzemské dálnici zase zácpa. Postavíme (nebo spíš nepostavíme) si asfaltky, abychom byli všude rychlejc, a najednou nám to trvá mnohem dýl. Vozíme rohlíky z Brna do Prahy, a podobný od jiný firmy z Prahy do Brna, kdy se ty rohlíky míjejí na oné ucpané dálnici. Vykácíme pralesy, abychom se měli líp, a najednou je nám vedro a mnohem hůř. Vždyť každej ví, že jeden vzrostlej strom funguje jako dvacet klimatizací – tak ho pokácíme a na tom místě bude sídlo firmy, která vyrobí dvacet klimatizací. Jsme lidé, jsme ještě lidé? – Ano, pořád jsme jen lidé, a nikdy jiní nebudeme.

Proto tak strašně miluju tuhle písničku od Kernu. Jasně, refrén působí hodně jednoduše, ale jen bez kontextu se slokami, dohromady je to paráda. Tohle možná „zmátlo“ i slavného a nejen mnou uznávaného pro jistotu nejmenovaného kritika, když v jednom čísle Rock & Popu napsal cosi ve smyslu: No lidé ano, ale autoři?

Jo, jsou to autoři, a skvělí. Podepsáni jako celek Kern - na singlu, který vyšel v roce 1990 prakticky souběžně s debutem „…od narození“, a k němuž mi v dávném krásném rozhovoru řekl Mistr Tony Vodička toto:

Víceméně společně s LP ...od narození však vyšel i singl Jsme lidé/Hvězdám už nevěřím. Nicméně má horší zvuk než LP. Znamená to, že jste jej nahrávali samostatně, a proč jste se rozhodli vedle elpíčka s novinkami vydat i tyto dva velké dřívější hity? Na mne osobně to totiž působilo ve své době trochu zvláštně: jako kdybyste se nechtěli vracet zpět, ale minulost byla prostě silnější než Vy.

Tyhle dvě pecky jsme fakticky točili současně s celou deskou … od narození… , ale z nějakých nejasných komerčních důvodů je L. Brunclík vyřadil a pochopitelně se jim nedostalo ani takové zvukařské péče, jako věcem hlavním. Proč tomu tak bylo, nevím dodnes.. . Je jasné, že L. Brunclík byl naprosto skvělým manažerem, ale leccos kapele nemínil vysvětlovat a to pak zavdávalo příčinu k nejrůznějším spekulacím.

(Odkaz na celý rozhovor z roku 2008: Rozhovor s Tonym Vodičkou - Metal-Line)

Ano, Kronkův famózní hlas postihly zejména ze startu songu zvláštní zvukové sykavky, a zase naopak Machatova basa duní famózně. Inu, příroda směřuje vždycky k rovnováze… příroda ano.

Mimochodem, s touto skladbou se pojí jedna textařská zajímavost, protože zatímco na Supraphonem vydaném singlu (viz nahrávka níže) se zpívá “Čas letí u výčepů / každý to zná / slepení z různých střepů / tuší ideál“ (což odpovídá i verzi zveřejněné v Bulletinu Fan Clubu Kernu z roku 1987), tak na dřívějším demáči Jsme lidé z roku 1985 (á propos, ten název - jaká to náhodička, že ;-) Kronek pěje „Stojíme u výčepů / každý to zná / slepení z různých střepů / nikdo není sám“.

(Není to jediný rozdíl, leč to už přesahuje kvantitativní možnosti tohoto článku.)

Ale vraťme se k meritu věci. Ta písnička je o nás o všech, a proto v nelehké současné době evropské si dovoluji vznést otázku: Jsme ještě pořád lidé?

A myslím, že většina z nás ano. JSME LIDÉ – A (dámy prosím prominou) NA PLNÝ KULE!  

Tady Dědek.