Dnes Vám přinášíme poměrně obsáhlý rozhovor s kytaristou a skladatelem skupiny Kern Antonínem Vodičkou, též učitelem hry na kytaru, který se v něm velmi upřímně vyjadřuje jak k celé historii, tak i současnosti skupiny. Tonymu Vodičkovi nesmírně děkujeme jak za jeho otevřenost, tak za to, že byl ochoten věnovat zodpovězení našich otázek svůj volný čas.

Rozhovor byl realizován mejlem, a ačkoli někdy odpověď nutně předešla následující dotaz, z důvodu zachování autenticity rozhovoru jsme nezměnili jediné slovo a vše Vám předkládáme v původní podobě.

Nyní již nezbývá než Vám popřát nerušené čtení.

Je docela známo, že rodištěm bratrů Vodičkových jsou Blažovice, víska kousíček za Brnem. Jaké to bylo, vracet se o mnoho let později, již jako člen kapely, která dost dlouhou dobu bourala televizní hitparády, na koncerty do rodné vesnice? Byl jste třeba trošku nervóznější nebo trošku víc „naměkko“, že hrajete právě v Blažovicích?   
 
V Blažovicích dosud žije moje maminka, a proto se tam vždy rád vracím. Nedávno mne docela potěšil zájem tamního obecního úřadu o sérii článků z historie naší kapely, a tak jsem neváhal a momentálně píšu již sedmý díl  do místního periodika.

Můžete prozradit, v jakých kapelách a v jakých žánrech jste se pohyboval před nastoupením do Kernu, a jak jste pak tak říkajíc "ke Kernu přišel"?

Kapely z mých muzikantských začátků snad ani názvy neměly, ale jednotícím prvkem byla úporná snaha odlišit se od oficiální scény, časté personální přemety (vojna, stěhování), takže můj nástup do zcela neznámé kapelky Kern byl pokusem vystoupit z tohoto kolotoče. V Kernu byla soustředěna partička okolo charismatického bubeníka Jirky Obziny, který otočil kormidlo směrem k tehdejšímu tvrdšímu tzv. britrocku a to mne velice zaujalo. Pro samotnou kapelu jsem byl tehdy přínosem v tom, že jsem vlastnil oficiální kapelnickou licenci, což bylo nezbytnou podmínkou pro veřejné vystupování.

Úplné začátky skupiny Kern jsou do značné míry "obestřeny tajemstvím". Dokonce i na oficiálních webových stránkách skupiny se v rubrice Historie praví, že skupinu založila sestava Kronek, Machata, Karásek a bratři Vodičkové. Chybí jména Petr Kurfirst, František Drápal, Dalibor Dunovský, Jirka Obzina...jak to?

Z dnešní formace tam byl opravdu jen Sláva Karásek. Personální změny byly vynucovány momentální situací a nelze se tedy chlubit nějakým jasnovidectvím do budoucnosti. Např. P.Kurfürst studoval architekturu a byl velice vytížen, proto jsme hledali alternaci za něj a tady jsme objevili J. A. Kronka, další nucenou změnou byl nástup na vojnu basisty D. Dunovského (nyní P.Bende band),  a tady nastoupil nejprve Fr. Goliš Drápal a po jeho odchodu do další profikapely Bronz teprve přišel Tygr Machata. Poslední změnou byl nástup mého bratra Karla, protože drobné rozmíšky mezi J. A. Kronkem a J. Obzinou nabývaly na síle.

Vámi psané příběhy, publikované na webu Kernu, například jasně uvádějí, jak to vypadalo, když kapela prvně uviděla Libora Machatu... Vzpomenete si ale na ten okamžik, kdy jste poprvé uviděli, buď jako skupina, nebo Vy osobně, zpěváka Jaroslava Alberta Kronka?

To bude pro mnohé asi šokující, ale J. A. Kronek typově naprosto neodpovídal tehdejšímu rockovému chápání a taky první reakce kluků byly velice odmítavé. Mně osobně bylo ale hned jasné, že jde o zpěváka velice osobitého, takže jsem z pozice kapelníka utnul prvotní debatu a za Járu se tvrdě postavil.

Rozbroje ovšem eskalovaly dále - důvodem byl nižší hlasový rozsah, než kapela vyžadovala a taky různé společensko-náboženské postoje především vůči tehdy hodně aktivnímu bubeníkovi J. Obzinovi.

Zpočátku jste hráli převážně převzaté skladby, např. od Iron Maiden, Judas Priest, UFO a dalších. Mnohé z těchto "cover-verzí" jsou zachyceny na podkladech pro CD Rarity (např. já osobně si myslím, že Kronek zpívá Hallowed Be Thy Name z třetího alba Iron Maiden ještě o fous lépe než Bruce Dickinson). Kdo byl ale tou hlavní hybnou silou, že jste začali hrát vlastní věci? 

Hlavní repertoárovou pákou byly tehdejší pokusy komunistického kulturního estabilishmentu zpacifikovat rockové kapely a nějak tuto sféru odříznout od západních vzorů. Dopadla na nás řada vyhlášek, z nichž nejtvrdší pravila o nutnosti hrát jen produkci z tzv. východního bloku. Představa hraní ruských songů nás patřičně vyděsila a jako jediné východisko jsme spatřovali ve vlastním skládání hudby, samozřejmě podle našich rockových vzorů (Judas Priest, Iron Maiden, Ozzy Osbourne atd.). Kladné přijetí již prvních kompozic nás v tomto jen utvrdilo a pozice kapely tím byla jasná.

V pol. 80. let jste natočili podle mého názoru jednu z nejlepších tvrdě rockových kolekcí v tehdejším Československu, peckami nabité dvacetipísňové demo Jsme lidé. Neuvažujete o tom, že byste jej kompletní zpřístupnili fanouškům na CD? Myslím si, že by o něj byl solidní zájem. Ptám se schválně Vás, protože vím, že právě Vy neúnavně a obětavě zpracováváte staré nahrávky Kernu, ať už do podoby CD či zpěvníku.

Určitě je to dobrý podnět, já sám jsem nemalé úsilí věnoval tvorbě zpěvníku, v jehož výbavě měla být i tato třešnička. Bohužel rozkolísaná situace Kernu v roce 2008 mi neumožnila tuto záležitost dotáhnout úplně do komplexního vydání a ani nevím, zdali budu mít sílu se k tomu vracet. Samotný zpěvník prodávám v brožované verzi prostřednictvím oficiálních stránek a tudíž vím, že zájem by byl.

V roce 1986 jste absolvovali výborný koncert v Brně v amfiteátru na Rosničce, který je zachycen na neoficiálním CD. Tehdy jste kvůli "zelené absenci" Slávka Karáska hráli s Milošem Morávkem, kytaristou, který měl zkušenosti z brněnských kapel Progres a Futurum a údajně přiměl Kern k profesionalizaci. Jak se Vám osobně hrálo vedle Morávka?

M. Morávek je jeden z nejmuzikálnějších hráčů, se kterými jsem kdy hrál, opravdu bohem obdařený kytarista, navíc i technický génius. Vedle těchto nesporných kladů je třeba ale říct, že se s naší kapelou nějak lidsky nesblížil a jeho odchod pomohl odblokovat narůstající stagnaci kapely.

V roce 1987 jste nahrávali svoje první písničky pro Supraphon, konkrétně pro edici Posloucháte Větrník, a sice singl Blízko nás/Oči a pro sampler Posloucháte Větrník...3 baladu Zídka bláznů. V této souvislosti mám na Vás tři otázky:

1 - jak jste se poprvé cítili v profesionálním studiu,

2 - jak Vy osobně jste vnímal nahrávání Zídky bláznů, k níž jste složil hudbu, a

3 - zda bylo dílem cenzorů, že píseň vyšla pod zkráceným názvem Zídka a že byla useknutá závěrečná lyrická pasáž?

Ad1) ve studiu jsme byli opravdu nezkušení a vlastně jakákoliv akce byla komicky nedotažena.

Ad2) Zídka bláznů není pravá studiovka – natočili jsme to doslova na koleně v tehdejší komárovské zkušebně a píseň se natolik líbila, že se posléze objevila i na průřezu čs. hudby a je pěkné, že je o toto dílko zájem i po bezmála 20 letech.

Ad3) Je jasné, že oficiální struktury při každém nakladatelství si za totáče pořádně zcenzurovaly vše, co mohlo být jen v náznaku napadnutelné a my byli rádi i za takto oříznutou verzi.

Zanedlouho přišly první obrovské úspěchy v bratislavském Trianglu. Řekněte, co jste prožíval, když jste se viděl v celostátní Čs. televizi, a navíc mnohokrát po sobě, protože jste vyhráli Zlatý Triangel jak s Blízko nás, tak i Explozí a později i s A zítra zase? Neprobíhalo Vám hlavou, že přece jenom ta dřina k něčemu byla? 

Určitě to byl pro nás bezvadný pocit, ale události se na nás tak rychle valily, že nebyl čas na nějaké slavení. Navíc tehdy utrpěla smrtelný úraz Járova manželka a my měli obavu, zdali bude činnost nějak dál pokračovat.

Ve 2. pol. 80. let jste se s kapelou také dostali na zahraniční turné po Polsku a Francii. To musel být docela zážitek, dostat se v tu dobu i na Západ a moci tam hrát svou muziku! Jak k tomu vůbec došlo a jaké koncerty jste tam absolvovali, můžete nám to trošku přiblížit?
 
Turné po Polsku zahrnovalo asi 10 koncertů, ale nebylo dobře manažersky zajištěno, a tak jsme se docela rádi vraceli, naopak Francie byla pěkná. Já to ale nedokážu objektivně zhodnotit, jelikož jsem již odjížděl s naštípnutou patní kostí (natáčení Trianglu Galanta) a celé turné bylo pro mne obrovským utrpením. Kluci si to ale docela užívali a některé peprnější historky kolují po Kernu dodnes.

První LP na sebe nedalo dlouho čekat. Deska ...od narození je dodnes považována možná za vůbec nejlepší album v dějinách Kernu. V době jeho vydání však bylo poměrně velkým překvapením, že jste na něj nezařadili žádnou starší píseň. Proč jste se rozhodli sestavit jej výhradně z novinek, měl svoje slovo i producent nebo Váš tehdejší manažer Lubomír Brunclík?

Tady nás opravdu Luboš dostal pod velký tlak a my museli stvořit 12 zbrusu nových písní, a to za běžného provozu 12-20 koncerů měsíčně. Včetně písemné dokumentace to bylo velice stresující a tady se projevila schopnost kapely, ale i zárodky dalších třenic. Deska samotná dopadla dobře a repertoár z ní vytvořil páteř všech  následujících koncertních pořadů v 90-tých letech.

Víceméně společně s LP ...od narození však vyšel i singl Jsme lidé/Hvězdám už nevěřím. Nicméně má horší zvuk než LP. Znamená to, že jste jej nahrávali samostatně, a proč jste se rozhodli vedle elpíčka s novinkami vydat i tyto dva velké dřívější hity? Na mne osobně to totiž působilo ve své době trochu zvláštně: jako kdybyste se nechtěli vracet zpět, ale minulost byla prostě silnější než Vy.

Tyhle dvě pecky jsme fakticky točili současně s celou deskou … od narození… , ale z nějakých nejasných komerčních důvodů je L. Brunclík vyřadil a pochopitelně se jim nedostalo ani takové zvukařské péče, jako věcem hlavním. Proč tomu tak bylo, nevím dodnes.. . Je jasné, že L. Brunclík byl naprosto skvělým manažerem, ale leccos kapele nemínil vysvětlovat a to pak zavdávalo příčinu k nejrůznějším spekulacím.

Za rok 1991 získal Kern bronzového Zlatého slavíka v kategorii skupin, a pokud se správně pamatuju, tak před Vámi byl Team a Kreyson. Ačkoli popularita Kernu byla v tu dobu převeliká, tak tohle asi přece jen nikdo nečekal. Zkrátka úspěch jako hrom. Třeba já si pamatuju, že jsem v tu dobu nedočkavě otevřel Mladý svět, a pak jsem z toho byl paf. Co na to říkala skupina Kern, resp. Vy?  
 
Já na to neříkal nic, protože těsně předtím jsem byl z kapely odejit, což bylo díky mým zdravotním obtížím docela osvobozením.

Po natočení první desky a všech úspěších ovšem následoval šok. Rozjetý Kern nečekaně opouštíte jak Vy, tak druhý kytarista Slávek Karásek. Kdesi jsem četl, že Vy údajně odcházíte ze zdravotních a Slávek z rodinných důvodů. Nebylo to však spíš tak, že tehdejšímu manažerovi Lubomíru Brunclíkovi připadala kapela se dvěma kytarami zbytečně tvrdá? Ale proč jste odcházeli dva, když stejně přišel Mirek Horňák? Přiznám se, že odchod Vás dvou je dodnes pro mne záhadou. Nechci Vás do ničeho nutit, ale nebylo by  dobré po takřka dvaceti letech tuhle kauzu objasnit? Koneckonců, na DVD Klipologie z roku 2005 říkáte, že obnovení staré sestavy Kernu pro Vás bylo něčím jako satisfakcí…

Zásahy L. Brunclíka již tehdy velice destruovaly tehdejší poměry v kapele a východiskem měl být jakýsi nekontrolovatelný systém, jehož otěže třímal Luboš. Já bych se tomu v principu nebránil, ale jasně jsem cítil, že Luboš není až natolik dominantní osobností, aby toto ustál, protože nedostatek argumentů vždy řešil nesmyslně silovým řešením. Nelze donekonečna ovládat natolik vyhraněné osobnosti!!

Odchod Slávka byl ovlivněn znechucením nad tehdejšími poměry a bylo jen otázkou času, kdy se kapela rozloučí se samotným Lubošem. Je jasné, že zvuk kapely se změnil a asi bych tady neměl hodnotil já, jestli to byl posun dopředu, či nikoli.

Druhé LP Lovci žen vydal Kern již bez Vás, ale stále s Vaším bratrem Karlem za bicími. Bavili jste se o té situaci s bratrem, vídali jste se? Sledoval jste Kern i nadále?
Vnímal jste třeba skutečnost, že čtvrtá skladba Kdo zaváhá - nelíbá je vlastně předělávka staré věci Avantýry sladké, na níž jste se podle mého předpokladu autorsky podílel?  

Já jsem v té době neměl vůbec žádný kontakt a informace o kapele, přestože v ní dál působil můj bratr. Příčina byla ta, že brácha se nechal vmanévrovat Lubošem do role trojského koně změn, které ničemu neprospěly. Aby bylo jasno, necítím po letech žádnou hořkost, ale předělávky starých věcí z té doby jdou mimo mé hudební cítění a jak se zdá, ani posluchači z nich nebyli moc odvázaní.

Vy jste po odchodu z Kernu působil zejména ve skupině Regon. Kapela výborná, písničky dost dobré, točili jste CD... Vzpomněl jste si vůbec v té době na Kern, jehož sláva pozvolna umlkala, zatímco Regon v pol. 90. let docela solidně, byť regionálně "valil"?

Kern mě v té době vůbec nezajímal, zanevřel jsem.

Jak se Vám líbily předělávky starších hitovek na CD Mistr čas?

Nelíbily se mi.

V roce 2002 se dala z vůle Vašeho bratra Karla Vodičky dohromady stará sestava Kernu. Mně osobně připadá obdivuhodné, jak jste to dokázali po těch letech znova rozjet, že nikdo neodmítl. A následoval tak báječný koncert, jakým byl ten první ve šlapanickém parku, kde bylo údajně cca 3 tisíce lidí a kde jste natočili i podstatnou část nového, prvního live CD Kdo s koho. Z pódia to muselo být ve Šlapanicích dost super. A za rok na tomtéž místě křest CD...

Je vidět, že staré rány zhojil čas…

Kolik se do dnešního dne prodalo nosičů CD Kdo s koho? Odhaduji cca 2 000 kusů, což by bylo na to, že jej prodáváte záměrně pouze přes web a na koncertech, velmi slušné. V případě DVD bude prodejnost asi přeci jen trošku nižší, nebo se mýlím?

Jo, asi tak nějak to bude.
 
Zmíněné CD Kern Live: Kdo s koho vyšlo v roce 2004 a tento rok byl nejbohatší na vydaná CD Kernu, neboť vyšlo i CD Kernu Na Rosničce 1986, údajně bez vědomí kapely, které představuje unikátní záznam již zmíněného koncertu Kernu s Milošem Morávkem (při němž se navíc Libor Machata propadl pódiem a Jarda Kronek ho překřtil na Libora "Salto Mortale" Machatu), a následně jako kdyby v reakci právě na "Rosničku" přímo z vůle Kernu i CD Demo 84-5. Chtěl jsem se zeptat, jak se Vám CD Na Rosničce líbí?

Je to trošku nedodělaná partyzánština.

V roce 2005 vydává Kern svoje první a zatím poslední DVD Klipologie. Je podle mého názoru vynikající, ale samozřejmě neobsahuje úplně veškerý video-materiál, který Kern v minulosti kdy natočil. Chybí např. polovina VHS Live Galanta, klip To jsme my nebo původní triangelovské video k Explozi. Co myslíte, je reálná šance, že někdy vyjde Klipologie No. 2?

Žijeme ve světě, v němž hrají roli i peníze. V tomto směru nelze akceptovat nestydaté požadavky některých televizí, ale kdo ví..

Pokud si pamatuju správně, tak těsně před Sklendovým Falcons-festem tuším v roce 2005 jste si bohužel zlomil ruku, takže jste musel následující štace odříct. Řekněte, co přesně a jak se Vám stalo, a neměl jste jako kytarista strach, že Vám to třeba už nebude hrát tak jako dřív?
 
Šel jsem zrovna zkratkou na poštu a nevšiml jsem si, že tam děti udělaly klouzačku.

Již jsme zmínili Vaše rodné Blažovice. Právě tam jste hráli např. v červenci 2005, a "vypomáhal" Vám tam na basu jeden z žáků školy, kde učíte. Nebo se pletu, že jste toho mladíka objevil Vy? A později si s Vámi myslím zahrál i mladý talentovaný bubeník.
 
Pomoc začínajícím muzikantům je moje dlouholeté krédo a i teď mám v hledáčku pár tipů..

Koncem roku 2007 se odehrává další šok v dějinách Kernu: výpověď podává zpěvák Jaroslav Albert Kronek. Podle toho, jak jsme si spolu vykládali po koncertě v říjnu na Favále, si myslím, že jste to ještě netušil. Anebo jste to - řečeno možná trochu s nadsázkou - záměrně tajil?

Záměrně jsem to tajil, špinavé prádlo se má řešit doma a ono nebylo ani, čím se chlubit.

Ještě 18. a 19. ledna 2008 Kern absolvuje unikátní dvojkoncert (a vlastně čtyřkoncert, vzhledem k jeho členění) v kultovní rock/metalové aréně přelomu 80. a 90. let, brněnském Rondu. Jak jste si tenhle návrat do svatostánku tvrdé muziky užil právě Vy a nerozmlouval jste bratrovi jeho neúčast (místo něj bubnoval Víťa Franěk)?
To je jasné, že to kapelu hodně mrzelo, však jsme na toto téma hodně diskutovali v šatně. Já sám jsem čekal, zdali původce tohoto stavu – Jára - alespoň částečně začne nějakou smysluplnou debatu , ale k mému smutnému překvapení se tak nestalo.

Co říkáte na silnou podporu fanouškovské obce, která v rámci elektronické petice „Ať žije Kern!“ vyjadřuje svoje přání, aby se Kern vrátil  na koncertní pódia?

To je opravdu velmi povzbudivé, reakce svých spoluhráčů však neznám.

Jaroslav Kronek se zatím bohužel tváří, jako že Kern už pro něj skončil, třebaže všichni doufáme, že svoje rozhodnutí změní. Neuvažujete v této souvislosti o tom, že by to Kern, třeba i dočasně, zkusil s jiným zpěvákem? Kronek je sice nenahraditelný, to víme všichni, ale kdyby nešlo o náhradu, ale změnu...? Volný je třeba Richard Antonín, výrazná pěvecká, autorská i textařská osobnost, bývalý člen Second Endu. Podle mého názoru by do Kernu dost dobře zapadl.

Na toto téma jsme vedli naposledy řeč u příležitosti narození Karlovy dcery a tady se jeví několik řešení.

Nejlepším by bylo asi odblokovat situaci s Jardou, nebo jiný zpěvák, případně úplně skončit. Nemůžu ale předbíhat, nejsem paša, který rozkazuje. Kapela je týmem natolik vyspělých individualit, že jen kolektivní princip může přinést něco přínosného.

Anebo ještě jeden, byť asi na první pohled dost bláznivý nápad: některé texty by se sice musely trochu předělat, ale co takhle šokovat platformou Kernu se sólovým nikoli zpěvákem, ale zpěvačkou? To by mohlo přinést velmi zajímavé, až unikátní pojetí Vašich dosavadních skladeb. Ovšem sehnat dobrou zpěvačku by bylo asi ještě složitější než dobrého zpěváka…

To už mě tlačíš moc ke zdi …

Prosím, pane Vodičko, řekněte, co právě děláte, ať už v muzice nebo celkově, čím se zabýváte, na čem pracujete? 

Momentálně mám jako učitel prázdniny. To znamená, že vedle léčby zničených nervů chystám další noty (mám dvě dětské kapely), dělám aranže pro kapely, cvičím na kytaru.

Pro Kern jste složil spoustu výborné hudby, ale – jelikož jsou na webu zveřejněny Vámi výborně zpracované příběhy z jeho historie – neuvažoval jste někdy o tom, že byste začal pro kapelu psát i texty?

To já jsem nikdy moc neuměl. Důkazem mi byla píseň, kterou jsem chtěl napsat na památku svého zemřelého otce a tady jsem zjistil, že mi to moc nejde.

Máte od Kernu nějakou nejoblíbenější písničku, kterou hrajete nejraději ze všech anebo kterou si třeba i doma poslechnete?

Všechny věci hraju rád.

Kdybyste si mohl vybrat nějakou světovou kapelu, které by Kern na jednom koncertě udělal předskokana, která by to byla? Např. Citron si nedávno zahrál před Judas Priest.
 
Já mám tajný sen a to je Mark Knopfler a Dire Straits.

A kdybych se Vás zeptal na Vaše nejoblíbenější desky, ať už zahraniční či našich kapel?

Asi In rock- Deep Purple.

Kern nehraje naživo necelého půl roku. Jak moc Vám chybí fenomén jménem Kern?

Chybí a moc.

A i když tady Kern momentálně naživo není, zeptám se Vás: dokázal byste si vybavit chvíli, kdy jste byl s Kernem nejšťastnější a naopak kdy Vám bylo v souvislosti s Kernem nejvíc smutno?

Já jsem si vždy potrpěl na chvíle, kdy jsme fungovali jako dobrý tým a nejvíc smutno mi bylo, když vítězily osobní zájmy.

Vy jste zpracoval pro oficiální web kapely spoustu zajímavých a vtipně podaných příběhů z historie Kernu, ale určitě jste nevyčerpal všechny. Kdybych Vás teď na závěr poprosil, abyste mi pověděl exkluzivně pro naše stránky jeden dosud nepublikovaný, odmítnete...?

Zatím nejsem v situaci, kdy bych si to mohl dovolit.


Pane Vodičko, děkuju moc jménem celého našeho webu Metal-line za rozhovor.

(Tonymu Vodičkovi položil otázky Dědek.) 


Kdybyste se chtěli podívat jak Tony psal do Blažovického zpravodaje máte možnost ZDE