06.01. 2017 - Alband - Brno-Medlánky, KC Sýpka

Kód GKRZS

aneb

Guru KRonek ZaS!

Report / Alband / pátek 6. ledna 2017, po 20. hodině / Brno-Medlánky, KC Sýpka

Shaumal řítila svou divokou Ibizu led(n)ovou tmou a já do ní hučel, jakou mnemotechnickou pomůcku jsem vymyslel pro kód rezervace lístků na dnešní páteční vystoupení Albandu. Kód zněl GKRZS. A pomůcka? Vidíte ji v druhém titulku. Je to osud, že dostanete takovejhle „zmanipulovatelnej“ kód? ;-) Je to osud.

Jarda Kronek je můj osud, chodím na něj od roku 1988, tj. od svých 13 let, a ještě mne neomrzel, a to je co říct, ha ha. Ovšem je fakt, že jako „Kašpary“ jsem Alband asi ještě neviděl a neslyšel.

V kulturním centru Sýpka ještě stále ozdobenej vánoční stromeček (no ale nedělejte moc machry, třeba my jsme doma mívali v důsledku lenosti stromek až do léta), a pod tím stromečkem pět dárečků. K + M + H + F + P. Anebo také Večer Tříkrálový, mno, spíše královský večer, a králů hned pět. I nechme je pět a pojďme na to.

Vrátí se vůbec někdy co bych chtěl? Tož nevím, jestli se někdy vrátí, co chce Albert, ale tento verš z úvodního Paperbacku má moji jasnou odpověď, protože mně osobně se „co jsem chtěl“ vrátilo v rámci podzimního elektrického turné Souboj rebelů a mediálních značek The Past a autorských Kern. Bude jarní turné? To už záleží na Radimovi Pařízkovi. Ale jestli si elektrický tour udělá na vlastní triko sama The Past, to už záleží jenom na... jenom na. Na na na ná ná ná, na na na.

Velice oceňuji charitativní charakter akce, sbírky na medláneckou SOS vesničku, neb je zcela úžasné, že stále ještě nevymřeli lidé, kteří dokáží pomáhat druhým. Kteří si uvědomují, že život není jenom soutěž, a že taky může přijít čas, kdy první budou poslední a poslední budou první. No nicméně v rámci pátečního koncertu byli všichni první, i ti, co seděli v posledních řadách. Minimálně proto, že sound byl nastaven vskutku parádně, a člověk si tak užíval jak řádění celé sebranky (anglicky prej gang), tak i chvění každé jednotlivé struničky.

Knajpa u Indiána je taková typická „machatovina“, samosebou za účasti kytarového génia Mirka Horňáka. No ale já se musím zastavit u toho Tygříka. Když jsem přišel do Sýpky, viděl jsem Kronka, viděl jsem snad všechny. Jenom Machata nikde. No ne tedy že bych šel hledat výslovně jeho (znám naštěstí i hezčí šelmy, ha ha) – ale šel jsem hledat pivo, protože to se zkrátka na koncertě nevím proč nečepovalo, i patřičně instruován jsem dorazil do vedlejší hospody, a ejhle – Machata hned na baru! Pilně už trénoval na barové stoličce nebezpečně připomínající jeho stoličku hudební. A jelikož trénoval velmi pilně, hrálo mu to pak jako v Brněnské filharmonii. Jedním slovem profík!

Z kteréžto bajky plyne jedno zásadní poučení: pokud byste někdy nemohli najít Machatu, a v dosahu cca - no, ať nepřeháním - řekněme tří bilionů kilometrů byl bar, máte jasno. ;-)))

Pár slov prohozených se Stevem Fossettem (Eagle Scout), pár slov s operatérem (Na sál!), jedna hymna domova s pečovatelskou službou (Let let). Alband nejdříve zpíval o tom, že noci byly, aby jedna současná čertovská, pardon, „čortovská“ noc měla teprve přijít, aby byla blízko nás.

Chvílemi jsem sice netušil, zda jsem přišel na hudební produkci anebo na recitační pásmo (tradiční slovní přestřelky mezi pokrevními bratry Vinnetouem a Old Shatterhandem byly tentokrát mimořádně jiskrné, svěží, obrovské, famózní!), ale to jen dotvářelo celkovou unikátní atmosféru akce. Action! Ekšn! Bing ho!

Na Náruč dobrýho světla jsem „raději“ odešel. Proč? No jednak jsem měl v hubě sucho jak velbloud poté, co všechny jeho hrby vypil Machata, a jednak su mizernej fotograf, takže Albertovy „průpovídky“ o správném focení by mi přivodily přinejmenším infarkt myokardu. A „mrd více“ k tomu. ;-)

Šaugle On The Road je moje zamilovaná, navíc já vždycky vtipkuju, že se tam nezpívá „šaugle“, ale „Shaumal“, což by ale na dnešní večer sedělo, protože Shaumal byla fakt „on the road“, panč nás dovezla i rozvezla. A navíc labutě jsou strašně krásný, možná nejhezčí zvíře na světě hned po Machatovi; pardon, chtěl jsem napsat po Tygrovi, ale ono se mi to furt tak nějak plete...

Kronek pil Tiger a byl taky pěkně rozdováděnej. Evidentně si celý koncert královsky užíval, byl rajsky  pěvecky rozevlátej, vlál rukama směrem k Liborovi i Mirkovi, posedával i povstával a postával, a i přes jisté zdravotní problémy mu to zpívalo nikolivěk královsky, ale císařsky. Což ovšem samozřejmě nemá žádnou spojitost s císařským řezem, snad až ohledně nového alba, na které čekáme My, milovaní fanoušci - a hlavně krásné, nejen hudbou, ale i Albertem políbené fanynky - už takřka jedno desetiletí.  

Tož som si kúpil enem singl, tož jak tam hrajú takový to vo ledu, Led, led! No to mi ňák neštymuje, všade led, a voni chcó ňákej led ještě přidat. Asi měli tepléé drink, či co. No doprkvančic ale ta dalšá zoncna bola též ňáká divná – Zbude ze mě vůl.... no to němosim slúšať z desky, panč to mám furt s tú svojú starú. – Děcka, ten singl je tak malebná vzpomínka na pátek, že vůbec nelituji jeho koupě. Už jsem si ho tady při psaní reportu pustil snad desetkrát…patnáctkrát, a jsem pořád celý, žádné Zbude ze mě půl. ;-)

Seděl jsem hned v první řadě s lehce „provokativní“ kšiltovkou Kern na hlavě, a nikdo mi ji „nepoplival“, žádný holky mi ji nepozvracely a žádný vítr Albandu mi je neodvál. Možná proto, že čas došel až k hořkým likérům života, ke sladkým vzpomínkám, kdy se náctiletý holky s náctiletýma klukama válely na mezi, po legendárním pití socialismu i kapitalismu, po legendárním pití všech režimů  – po fernetech.

Hořká vůně fernetů se rozlévala Sýpkou a kameny slov nám možná po letech padaly ze srdce, šťastni, že se tehdy nestalo nic horšího než ono válení na horký letní mezi. A že jsme přežili z půlky 80. let až do Léta Páně 2017. (Prosím Vás, aby nedošlo k mýlce, já se na tý mezi tehdy neválel, mne ještě zajímala moje krásná maličká tramvaj, pidižvíci a zastávky, na kterých museli nastupovat a vystupovat.)

Večírek byl, to teda holt jo. A když holt, tak vzdát hold. Tahle Horňákovo-Kronkova zonka ještě oficiálně nevyšla, a tak se přiznám zatím dost tápu v textu, nicméně Albert dobře upozornil na onu kratochvíli (či snad dlouhochvíli?!?) na švédských stolech. Slyšel jsem dobře, že švédský stůl žil krokem tanečnic? Snad jistě bosým krokem, oh. V tom případku, kdyby náhodou šlápla do eidamu, možná by z něj byla i uzrálá gouda! ;-)

Přátelé, pozor, fanfáry, nadešel čas charity! Společné obcování agentury Premiera a dětské SOS vesničky „skončilo“ předáním šeku na 10 000 Kč. Jasně, nejsou to miliony jako v nejmenované televizi, ale v tomhle případě máme aspoň jednu dost důležitou jistotu, že víme, kde ty peníze opravdu skončí – ve správných rukách a k radosti těch dětí. A to je to nejdůležitější na světě.

A posléze charitativní pauzy? Ano, následovalo možná překvapení, o němž Albert hovořil na začátku. Nicméně my, co jsme přišli předčasně, a slyšeli zkoušku, jsme již tušili. Mali zme tušáka, že to bóchne!

A bóchlo to, a bóchlo to a bylo po nás. Když vládne noc, to nejsem já. Kdo se z mých očí zrovna díval, to netuším, ale ušiska byly ty moje starý, ještě trianglovský (byť Alband hraje Explozi v pozměněném aranžmá), tehdy přicvaknutý na jediným repráku černobílý telky a přilepený na barevný duši.

Leč explozím nebyl onen sýpkovský den ještě konec. Mira Horňák lapnul jakousi černou elektrickou kajtru (prej to je jistej legendární Fender, ale já se moc omlouvám, hudební teoretik ze mne nikdy nebude ;-) a chlapci tříkráloví se rozhodli, že budou zase Blízko nás. Nota bene když dlouhá noc je před tebou a Machata se hodinu po koncertě zjevil znova v baru ;-).

Bože můj, bože můj, co se to děje? Zemětřesení nebo co? - Né, klííídek, to jenom publikum sebou pohlo, lidi vstali a nastaly majestátní standing ovation, chilližto potlesk vestoje. Zcela zaslouženě, zcela zaslouženě. Povstala Sýpka, povstal lid - vox populi, vox dei.

Ejhle ejhle, to se Vám to chlapci v Sýpce do nás Sype, viďte? Černý hradby zněly a zpívaly a věděly. Věděly, že To jsme my, věděly dost a věděly jedno: že tahle muzika přežije i samotné muzikanty a původní fanoušky, protože je věčná.

Ten náš vlastní, drobný kousíček věčnosti jsme si užili na jednom nezapomenutelném vystoupení v roce 2017 „kdesi“ na kraji Brna.

Aneb - jeden ze svých nejlepších koncertů v dějinách do nás ALBAND nasypal v medlánecké Sýpce.  

Text + foto Dědek, některá fota Falcon.

Speciální poděkování bych chtěl poslat panu Radku Havlíkovi, který „se nevzdal“, a i nadále dělá pro Alband obětavě práci, bez které by kapela zdaleka – a ani zblízka ;-)- nebyla tam, kde je. Díky, Radku! 

P.S.: Vstup 180, singl 70 – hmm, bylo to drahý tak akorát. :-)))))