Ztraceni a nalezeni sami v sobě - ELBE a MAYON v Opavském Kině Odboj
Report: ELBE, MAYON, Opava - Kino Obdoj, 17. 1. 2026.
Je lednová sobota a já bloudím velmi hustou mlhou mezi domy v Opavě – Kateřinkách. Hledám mezi těmi světly z paneláků a obchodů Kino Odboj. Není doslova vidět na krok a já si najednou připadám jako v mlze, která se vznáší nad posmrtnou řekou Styx. Takže v jedné chvíli odbočím špatně a zabloudím v mlze mezi těly domů, což se potom krásně propojí s hudbou, kterou uslyším později. Obešel jsem jeden blok paneláků a konečně jsem vstoupil do mlhou obaleného Kina Odboj. Pozdravil jsem se s přáteli a čekal na koncert.
Přesně v 19:23 vstoupila na pódium kapela ELBE ze Šumperka. Tento původně instrumentální projekt kytaristů Standy Jelínka (DYING PASSION) a Martina Spacoshe (BETWEEN THE PLANETS, MARTIANS), který vydal debutové album „Sudety“ (hold jesenické krajině) se časem přeměnil v regulérní kapelu, která je dnes respektovaná a uznávaná napříč žánry. V těch minulých časech si do kapely našli cestu i bubeník Jan Kyllar, baskytarista Jan Stinka (oba DYING PASSION) a zpěvák Insomnic a společně pak vydali fanoušky a kritikou velmi přiznivě přijaté a respektované album „Eschatology“ (2020). Ale v roce 2023 došlo v kapele k dalšímu a podle mě zcela zásadnímu zemětřesení. Kapelu opouští zpěvák Insomnic a mikrofonu se chopil zpěvák Pavel Hrnčíř, která přes dvacet let zpívá a působí v legendární metalové kapele SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. A bylo vymalováno! Album „Peculiar“ (2025) bylo již nahráno s novým zpěvákem a je jiné, ale o tom snad někdy jindy a jinde. Zpět ke koncertu.
Poprvé rozhrnuji větve stromu v nočním lese, který je protkán mlhou a stojím v jesenické krajině. Kapela nejprve představila nové album. Zazněly písně „Slow Down“, „Never Again“, „Place to Die“, „You and Me and The End“, „Before I Go“, „Who Am If Not Me“ a „Sen“. Potom došlo i na starší písně z předchozích alb, například „Ve směru řeky“, „Jizvy“, „Terminal Summit“ aj. Jejich koncertu dominoval vynikající zvuk, který dokonale umocňovaly obě kytary, basa a bicí. Bylo to potemnělé. Utopené v mlze, krásné. ELBE mi svou energii a sepětím s Jeseníky místy připomínají první alba jesenické legendy PRIESSNITZ. Pavel Hrnčíř je zpěvák, který ve vás rozechvěje všechny vnitřní ozvěny vašich vzpomínek a snů. Ovladá svůj hlas dokonale a umí s ním pracovat. Takže ať už je to growling, screaming nebo čistý zpěv, vždy je to tam a je to prostě dokonalé, emocionální a srdečné. Na koncert ELBE v Opavě budeme opravdu dlouho vzpomínat. A mlha venku se propojila s jesenickou mlhou v jejich hudbě i s mlhou v Kině Odboj. Byli jsme najednou ztraceni a nalezeni sami v sobě. Živí.
Po krátké přestávce rozhrnuji větve noční lesa v mlze podruhé. Je 20:50 a za podiem se rozvítilo plátno s motivem prvního alba opavské kapely MAYON. Je tam srdce prorostlé stromem anebo strom prorostlý srdcem? To nechám na vás. MAYON jsou již na pódiu a postupně představí publiku všechny písně z debutového alba a jestli si myslíte, že Post-metal je nějaká zašedlá nuda, tak jste na velikém omylu. MAYON ve svých písních jasně dokazují, že hudební stěnu svého světa umí vystavět z prvků meditativních i ambientních, ale i z pořádného smradu a běsu black metalu a řinčení řetězů v hardcore i tanečních rytmů v groove metalu, které odkazují k pozdní SEPULTUŘE a SOULFLY, ale také je na místě zmínit hudební styly stoner rock, stoner metal a sludge. Toto vše lze najít a zaslechnout ve svébytných hudebních stěnách této zajímavé kapely. MAYON postupně představili písně z debutového alba a byla to oscilace mezi jemností a hlasitostí, která byla vystavěna s precizností architektů starodávných pyramid a katedrál. Dále je tady také hutnost, která posluchače postupně vtáhne do úplné hudební extáze kytar, basy, bicích a zpěvu. Zazněly písně „V těle a zemi“, „Homoemo“, „Tma dne“, „Výkřiky traumat“. V polovině koncertu přišel na pódium produkční, kamarád a fanoušek Pája (působí v Music Clubu 13), který nové album za bouřlivého jásotu publika pokřtil šampaňským. Druhou polovinu koncertu potom doprovázel divolý tanec mosh pit před pódiem. MAYON tak uzavřeli svůj emocemi nabitý koncert písněmi „Prázdnota hlubin“, „Na dně“ a „Odliv“. A nepřidávali. I když fans hulákali a křičeli a dožadovali se dalších písní. Nemohli. Kapela ze sebe vydala naprosto vše a někdy to prostě dál nejde - jsme jenom lidé.
Rád bych se ještě zmínil o jedné zvláštnosti. Opravdu neznám kapelu, která by měla tři kytary a tři zpěváky, kteří by se navzájem doplňovali tak, že by to bylo ve spojení s baskytarou a bicími vyvážené a naprosto dokonalé. Tohle umí zřejmě pouze opavštví MAYON. Co tedy dodat na úplný závěr? Je těžké nazvučit prostory, které nejsou pro koncerty běžné, jako například kina, hospody nebo kulturní domy. Většinou se v těchto prostorech ten zvuk všelijak tříští a není to úplně ono. Tady se to povedlo. Zvuk byl vyvážený, hutný, temný a krystalický. Žadné pískaní. Žadné šumy a hluky. Takže klobouk dolů a budeme se těšit na další koncerty v Kině Odboj v Opavě.
David Bátor
18. 1. 2026 v Brance u Opavy
Foto: Viktor Karvanszki, Josef Jirásko
Komentáře