ZNOVA A ZNOVA A ZNOVA: THRASH NENÍ TRASH aneb METAL NENÍ BRAK!

Myslel jsem, že ta věc už je vyřízena. A není. Takřka 30 let od vydání debutového alba Áček stále řada lidí, včetně hudebních redaktorů renomovaných periodik, dokáže zaměňovat slova „thrash“ a „trash“, a označit třeba Arakain za trashovou kapelu. Vzniká tudíž přinejmenším otázka, jak dobře je na tom jejich angličtina? A co je ještě horší: jak dobře je na tom jejich znalost metalu?

Přitom stačí otevřít slovník anglicko-českého jazyka: thrash = řezat, zničit, mlátit. Trash = brak, šmejd, odpad. Anebo ještě lépe, stačí se podívat na obal debutového LP Arakainu s názvem Thrash The Trash, zvěčňující geniální Brichtovu slovní hříčku, přeložitelnou spisovně jako Zničte brak (takhle se to v době vydání překládalo třeba v Praze – viz rozhovor v úplně prvním čísle Rock & Popu 1/1990), a lidově coby Řež šmejd (takto se to v tý samý době „počeštilo“ na venkově, což mám empiricky doloženo od řízného, čili thrashového, nikolivěk trashového švagra z jižních Čech :-).

Kterákoliv zmíněná varianta překladu zcela odpovídá významu oné hříčky; nikoliv však záměna obou stěžejních slov.

„Já jsem já / jeden z davu, jeden z mnoha / poslouchat / ňákej BRAK už mi nestačí / My jsme My / generace metalová / nesmysly a fráze nějak nudí / nááááás .... THRASH THE TRASH...“ Zničte BRAK!

Jasně, stále se jedná o drobné pikantérie, které rozesmějí anebo rozpláčou, nicméně thrash metalový svět samotný řezat nepřestane.

Nejpikantnější je ovšem skutečnost ta, že zajímavá konotace jest deklarována ve vlastním sleeve-note prvního alba A od pana Josefa Vlčka: „Píše se o kultuře thrashe, o kultuře odpadku.“

O kultuře THRASHE, o kultuře ODPADKU. Že bych býval něco nepochopil?

Tady Dědek.