Tak to je... Moc mě to mrzí.

Rád bych přidal několik vzpomínek na našeho Dědka.
Vzpomínky na dobu, kdy nám ještě nebylo osmnnáct a hráli jsme spolu v takové death/trash metalové garážové kapele.
Dědek hrál výborně na bicí a naším jediným cílem nebylo samozřejmě nic míň koncert ve Wembley! Dědek, jako křesťan, také jasně razil white metalovou linii, která
měla být odpovědí na tehdejší blackové Brno, dominované jedním zaslepencem, který bydlel na Táboře. Ale taková byla doba. Pravda, tato snaha sice primárně zůstala v několika brněnských zkušebnách a garážích, po kterých jsme putovali. Nicméně to bylo super. Vál Apage Satanas, ke kterýmu jsi složil hlavní riff.
Také vzpomínám na kontakty s Asgard a jejich zkušebnu na Pekařské.

A také jsme vydávali total underground metalový fanzin, kterého vyšly celé 2 nebo 3 čísla, které jsme tiskli po různu u rodičů v práci na kopírkách. Svým způsobem volný předchůdce metal line. Dědek bez psaní nemohl být.
Takže Dědek sepsal kvalitní otázky pro kapely a my jsme pak s třetím do party ( kterého dědek mysticky nazval Evou) zpovídali kapely. Samozřejmě vše psáno na tvém legendárním, letítém psacím stroji. Krabathor, Kabát, Krucipusk, samozřejmě ROOT, a další.
Vůbec netuším, jestli bychom se k nim dnes takto dostali. Prostě 90tky, jak mají být. A také legendární ( a asi poslední) death koncert na Jamborce, kde hrála Massacra, Crusher, Root a jeste min. jedna slovenská black kapela, jejíž jméno si teď nevybavím. Ale dělali jsme s nimi rozhovor. Dědkovi pregnantně kladené vybroušené otázky a slovenský frontman, který byl ale total na plech, který nejenže nevěděl, že dělá rozhovor, ale ani snad nevěděl, že je v Brně. Říkal jsem, Dědku, tady máš tu pásku, ale vyhoď to !
Nevyhodil. Dědek rozhovor přepsal a vzniklo z toho takové intelektuální pojednání 2 vyzrálých osobností o deathmetalové scéně na Slovensku a v Čechách.
Dodnes si říkám, že jestli si to ten Slovák někdy přečetl, tak musel být v Jiříkově vidění.

Po škole jsem se odstěhoval a náš kontakt už nebyl tak častý. O to hezčí, ale byla setkání v posledních letech. Protože to bylo pořád stejně dobré. Nic se mezi námi nezměnilo.

Dědku, před několika lety jsme chtěli znovu začít hrát a dokonce měli 2 zkoušky !
Ale strašně těžko pomáhat, když je pomoc odmítána. Fakt to nejde. Je mi teď strašně smutno a všechno moc líto. Víš, že hrajeme dál a budeme mít za pár měsíců dvojkoncert pro kamarády, oslava 50tin.
Měl jsi tam být a měl jsi tam hrát na bicí. A budeme tam zpívat několik tvých textů k našim coverům. Vím, že si je rád poslechneš a v ten moment tam budeš s námi.
Nic neskončilo, my 2 se ještě jednou uvidíme.

R.I.P.

Tvůj Hugo.

Milý Hugo, děkuji za pěkné vzpomínání, strašně ráda jsem si tvůj příspěvek přečetla. Peťu v tom živě vidím.... Těch hovorů, co jsme o muzice vedli, těch bylo moc. Měl veliký dar a veliké srdce. Taky je mi z toho smutno. Smutno, že už nepřijde žádná zpráva z jeho emailu, ani z telefonu. Že už mi nedá tip na pořad v TV, ani nenapíše na web postřeh z jeho běžného dne. Zvykli jsme si na to. Zvykli jsme si na to, že tady s námi je, že píše... Nezvykli jsme si na to, že přestal chodit mezi lidi, že už s námi nešel na koncert, že jsme se dlouho neviděli. Bude nám chybět....

Jsem za to Alešovo vzpomínání moc ráda. Já nebyla schopná napsat ani čárku.
Napsal to najednou a šlo to ze srdce. Neumím vyjádřit slovy, co pro mě Peťa znamenal, jak mi v životě pomohl a jak dokázal slovem pohladit. Nezbývá, než se rozloučit. Nebude to lehké. Nic už nebude jako dřív. Ani Tenkrát, ani Podnebí, ani Metalové Vánoce, ani koncerty našich oblíbených kapel v Brně. Žít ně