Vstalá děva Loretta L.P. 2015

Možná je to zvláštní a možná ne: pamatuju si začátek 90. let jako dnes – jedním z těch krásných zjevení byla i brněnská dívčí LORETTA. A pamatuju si je i teď, po (ne)uvěřitelných takřka 25 letech. Ani náhodou jsem netušil, co se může stát, když můj webmaster před lety vymyslí web METAL-LINE a za pár roků poprosíme o rozhovor právě ženy z LORETTY. Že nám velmi ochotně poskytne interview nejenom bubenice Monika Pellová, jíž za realizaci tohoto rozhovoru velice děkujeme, ale též zpěvačka a frontmanka Daria Hrubá a rovněž kytaristka Pavla Múza Musilová, dnes Horňáková, to se mi v roce 1990 jako malýmu metalovýmu klukovi ani nesnilo. Svůj sen jsem si splnil dnes – náš web METAL-LINE Vám všem přináší exkluzivní rozhovor, první s LORETTOU v době jejího připravovaného comebacku.

Původně jsem myslel, že tento rozhovor nadepíšu dvojtitulkem: CHCI SE VRÁTIT, A NE NÁHODOU aneb  ŽIVOT UTÍKÁ NÁM KDO VÍ KAM, což je jak známo citace textu z Lorettiny skladby Bohužel. Jenomže holky pak v odpovědích rozehrály tak skvělou partii, že jsem titulek musel změnit:

"ZÁKLAD BUDOU SAMOZŘEJMĚ NAŠE STARÝ „HITY“, ALE CHYSTÁME I PÁR PŘEKVAPENÍ!"

Poznámka: Otázky byly původně adresovány Monice Pellové, ale – jak naznačeno již výše - nakonec na ně odpovídaly i Daria Hrubá a Pavla Musilová (Horňáková) – děkujeme velice! Čtěte, protože tohle nikde jinde fakt nenajdete.

Ahoj, Moniko. První otázka nemůže být jiná – jaká je vlastně Loretta v roce 2015? Sestava bude úplně stejná jako před čtvrtstoletím?

Monika: Loretta v roce 2015? Otřískaná životem, se spoustou zkušeností. Tak jako každá žena v našem věku, tak i Loretta. Sestava bude téměř totožná s jednou jedinou výjimkou a tou je baskytara. Naše Martina (Martina Ponocná – pozn. red.) žije od devadesátého sedmého v Kanadě a přesto, že je stále právoplatnou členkou Loretty, budeme rády, když za námi přiletí 2x do roka, takže jsme byly nuceny se poohlédnout ještě po jedné basačce a prostě budeme mít dvě baby na basu. Proč ne. Víc kámošek není nikdy na škodu. Dokonce to netrvalo ani tak dlouho, stačilo se různě poptat a bubeníkovi ROOTu stačila půlhodina a už jsem měla na FB telefon na basistku z Marilyn Manson revival. Prostě nám přálo štěstí. /Díky, Pavle!/ O týden později nás Jana (Jana Staňková z Marilyn Manson Unmasked Tribute Třebíč – pozn. red.) pozvala do klubu na koncert a bylo domluveno. Prozatím pilně cvičíme a Janu držíme od zkušebny dál, aby si to náhodou nerozmyslela :-). A samozřejmě na naši Martinu se šíleně těšíme!

Daria: Já budu aktuálnější: než jsme stačily odpovědět, zkouška i s novou basistkou Janou proběhla. A musím jenom potvrdit, že kamarádek není nikdy dost – skvěle mezi nás zapadla. Jen doufám, že je stejného názoru i ona. Snad ji v průběhu zkoušek a hraní moc nevyděsíme... No a kdyby přece jen, zaletíme do Kanady a rozvedeme Martinu, aby se nám mohla vrátit na Moravu :-)!

Pavla: A ještě další aktualitka – zkoušek už proběhlo víc a Janča s námi stále kamarádí a hraje! Doufám, že jsem to nezakřikla! :-)

Velice mne překvapilo, že jste se vůbec daly dohromady. Veřejnost sice ví, že Daria Hrubá stále zpívá, konkrétně se Špilberkem, s nímž vydala vynikající CD, zvažovala spolupráci se Stejšnem, ale co Vy ostatní? Dělaly jste něco hudebně, nebo jste se staraly o rodinu, děti odrostly?

Monika: S návratem jsme koketovaly už delší dobu. V legraci padla za poslední roky několikrát věta: „Až nám bude padesát, tak to znovu rozbalíme!“, ale nikdy jsme si neujasnily, čí padesátka to má být. Takže pokud by to byla padesátka třeba naší kytaristky Yvonky (Yvona Pešková – pozn. red.), já už bych taky možná mohla nosit pleny pro seniory.

Pravdou je, že jsem se v osobním životě dostala do standardní situace v poněkud nestandardní rychlosti, což mne poněkud nadstandardně zaskočilo. No a Daria (zpěvačka a kytaristka) s Náčelníkem (Múza Pavla Horňáková - kytaristka, kapelnice; dříve Musilová, vd. za Mirka Horňáka - pozn. red.) nelenily a pozdě večer se přiřítily 50 kilometrů ke mně domů, kde se mne jaly utěšovat. A protože jsem potřebovala opravdu hodně utěšit, vyrukovaly s těžkým kalibrem, a to byl návrat Loretty. Nějakou dobu jsem to brala tak, že to byla jen taková kamarádská útěcha, ale po pár týdnech začaly mluvit o zkoušce a daly mi za úkol zkontaktovat kytaristku Yvonku, podplatit ji, vyhrožovat a třeba i použít násilí :-). Zvedla jsem telefon a první věta Yvonky byla: „To nedám, mám malý dítě, po práci druhá šichta doma...“, druhá věta: „Počky, vydrž, du se podívat, kde mám kytaru!“ a třetí věta: „Kdy bude zkouška?“. Yvonka nezklamala a setkání po letech bylo fakt skvělý. Když ji miluješ, není co řešit. A my Lorettu prostě milovat nepřestaly.

Vlastně nám v tu chvíli došlo, že jsme nikdy hrát nepřestaly, ale jen hibernovaly.

O tom, že Darenka zvažovala spolupráci s nějakým Stejšnem opravdu nic nevím a vidím, že si s ní budu muset vážně promluvit :-).

Jak jsem už zmínila, basistka Martina se odstěhovala do Kanady, vdala se za muzikanta, který hrál s Alanis Morriset, když ještě bydlela v Ottawě. Martina má dva kluky: Sebastian – 16 let, Niko – 10 let, oba hrají na bicí, oba mají černej pásek v karate, oba jsou v Národním Teamu Canadian national karate team, Sebastian 6x mistr světa, Niko 1x mistr světa, takže ochranku bychom tedy měly. :-) Marťa už 11 let pracuje s autistama a jak sama říká: „Jsem chudá myška v kanadským kapitalismu a už se těším na Moravu, až si zahraju s Lorettou!“.

Já po celou dobu podnikala a před pěti lety jsem utekla z města na venkov pod Pálavu, kde provozuji ubytovací služby a turistické bistro, kde bychom chtěli letos začít pořádat hudební sejšny a jak jinak, první kapela musí být naše Loretta. Ačkoliv jsem si v mládí slíbila, že nikdy nebudu pod nikým pracovat, zastesklo se mi po tom úžasným pocitu mít pod sebou silnýho koníka, oprostit se od všeho okolo a vnímat jen cestu před sebou a nadšeně jsem přijala místo osobní řidičky ředitelky ROP Jihovýchod. Skvělý relax, skvělá šéfová. Tedy nic kolem muziky.

Daria: Tak tedy: ano, se Stejšnem jsem dokonce byla i na jedné zkoušce (Moni, klidně si promluvíme :-), ale vzhledem ke své práci, hraní se Špilberkem a dalším aktivitám jsem si musela přiznat, že další kapelu už časově nezvládnu. A navíc, Loretta asi visela ve vzduchu už tehdy...

Jinak Moniččina odpověď je tak vyčerpávající, že vlastně není co dodat. Snad jen, že dělám stále v médiích – po dabingu a moderování módního magazínu pro ČT1 se momentálně starám o to, aby moderátoři České televize vypadali k světu, a samozřejmě se nevzdávám režií dokumentů, což mě baví úplně nejvíc (holky, samozřejmě až po zkoušení s váma :-).

Pavla: U mě, jak psala Monča, opravdu proběhla totální hudební hibernace. A jeden muzikant doma celkem stačil. :-) Vlastně celou dobu nějakým způsobem pracuju s Dariou. Poté, co jsem se léta naplno věnovala dabingu ve všech jeho podobách, se teď zase společně s ní starám v České televizi o chod tzv. Centra vizuální prezentace. Moje kytara přestala hibernovat ve chvíli, kdy jí nečekaně ve stojanu ulítla celá kobylka. A to bylo asi znamení. Teď je spravená a natěšená. :-)

Na Vašem prvním a jediném albu jste spolupracovaly mimo jiné s brněnským Titanikem. Co říkáte na jeho novou desku a veleúspěšný comeback?

Monika: Návrat Titaniku jsem samozřejmě zaregistrovala a věřím, že se na kluky brzy půjdeme podívat. Např. jejich Zrcadlo je písnička přesně podle mýho gusta! Milan Hanák a Džoro pro nás kdysi napsali dvě skvělý písničky, tak třeba z nich zase nějakou vymámíme :-). Myslím, že kluci nemají konkurenci! Navíc byli vždycky strašně fajn.

Daria: Já klukům fandím celou dobu, ale od té chvíle, kdy se jim podařilo znovu dostat k mikrofonu Zdendu Černého, stonásob!!!! Vzkaz pro Titanic: Borci, kdy nás zas vezmete jako předkapelu???

Pavla: Teď je vůbec nějaký období comebacků! :-) A Titanic byl vždycky naše spřízněná kapela! :-) Klukům to hraje skvěle, což je super! A doufám, že ještě dlouho bude!!!!

Jeden text Vám kdysi napsal známý rockový publicista Martin H. Groh. Jste s ním ještě v kontaktu? Respektive co říkáte na tuzemskou recenzentskou scénu dvacet pět let poté?

Daria: Překvapením pro všechny by mohlo být, že se z Martina stal bubeník. Ostatně, co si pamatuju, byl to jeho sen. S jeho kapelou jsem si předloni zazpívala na Staroměstském náměstí v Praze v rámci Prague fashion weeku.

A recenzenty? Ty jsem neznala tehdy a neznám je ani dnes. Tedy kromě pana Rejžka – ten mě dokáže vždycky spolehlivě pobavit. Jsem zvědavá, co napíše, až uslyší náš comeback :-)!

Pavla: Taky se přiznám, že hudební recenze/nty moc nesleduju. Jedinou výjimkou je skvělej Jarda Špulák!!! A Martina bych fakt docela ráda viděla! :-)

Co si Ty osobně myslíš o zpracování balady Bohužel na albu Špilberku?

Monika: Že naše verze je lepší. To je snad jasný :-) Jako zpěvačku mají celkem dobrou :-). Teda měli.

Daria: Moni, teď jsi mě fakt pobavila! Abych byla zcela upřímná, pro mě byla obrovská čest, když se kluci rozhodli, že chtějí Bohužel hrát. Navíc, dneska už tak nevřískám a zpívá se mi jaksi líp. I proto se těším, jak si ty starý Loreťtácký pecky po letech znovu zazpívám.

Pavla: Tak není to úplně špatný! :-)

Minulost je minulost. Chystá Loretta kromě návratu nějaké nové písně, nebo to postavíte na šlágrech devadesátek?

Daria: Základ budou samozřejmě naše starý „hity“ :-), ale chystáme i pár překvapení! Největší překvapení (zejména pro holky z Loretty) ale zřejmě bude, že už smolím nějaký nový věci. Takže až to bude mít hlavu i patu, donesu to do zkušebny a uvidíme... Třeba mě s tím baby nevyhodí!

Monika: A sakra! Dej nám Pánbůh rychlý ruce! :-)

Pavla: Aktuální info – ještě nic nepřinesla, takže uvidíme! :-)

Ve své době jste byly strašně populární, metal byl obecně na vrcholu. Nebojíte se toho, že dnes na Vás budou chodit jenom nadržení chlapi :-)))?

Monika: Tak nadržení chlapi budou chodit především na mladší exempláře a s těma, jak jsem si všimla, se celkem roztrhl pytel. A nejenže umí perfektně hrát, ale navíc u toho super vypadají. Mně osobně padla brada, když jsem slyšela a viděla Kapriolu. Jejich Nezapomínám nebo Poslední nepřítel je mazec. Melodický, přitom nářez, skvělá pohybovka, dokonalá kytara a bicí, prostě dokonalý všechno.

Daria: Jejda, Dědku, teď jsi mě pro změnu pobavil Ty!!! Přidávám přepis rozhovoru mezi Múzou (kytaristka, kapelnice) a mnou:

„Múzi, neměly bychom nějak změnit texty? Moc si neumím představit, jak zpívám: Loretta, mámivý mládí, krásou svou ke hříchu svádí...“

A Múza na to: „Ale Hrobník půjde, Dádo!“

Pavla: Souhlas s Mončou. V tomhle věku a téhle konkurenci by to mohlo leda potěšit. :-)

Půjde Loretta na megakoncert Pepy Vojtka a Kabátu teď v Brně na výstavišti – á la třeba vzpomínka na Prokletí Hříchů?

Monika: Přiznám se, že Kabátů jsem přeposlouchaná. Chodím na vínko do sklípku, kde z beden hrají nonstop. Žádný lidovky, žádnej cimbál, ale Kabáti. Třeba „V pekle sudy válej“, u toho se fakt dobře paří :-). Mám je ráda. Tolik let jsou na špici, spoustu skvělých písniček. Klobouk dolů. Takže je docela možný, že s babama vyrazíme.

Daria: Jjjj, taky bych kluky ráda viděla. Občas jsme se potkali s Pepou, ale zbytek kapely jsem neviděla ani nepamatuju...

Když jsme dali aktualitku Vašeho znovuzrození na náš ML FB, ozvala se mj. Nikola Kandoussi, kytaristka The Agony – což takhle společný ženský koncert?

Monika: Jojo, Niki se mi ozvala, bylo to od ní takový hezký spontánní gesto. Vidíš, to jsou další adeptky na metal harasment - mladý, šikovný, krásný. Chlapci mají z čeho vybírat. Na nich je úžasný, jak šíleně moc tu svoji kapelu milují, jak v tom pulsuje to srdce. Těšíme se na koncert, až budou někde poblíž.

Daria: Já bych dala dohromady malej festík, kde by si zahrály všechny babský kapely (tedy ty, který se věnují aspoň lehce „natvrdlé“ muzice). Nechce se toho někdo ujmout, přátelé? To by byla paráda! Byly bysme tam nejstarší, takže by nám dívenky z ostatních kapel musely nosit nástroje a pivo :-).

Moniko, na co máš aktuálně největší ZLOST?

Monika: Zlost? Na paní jménem Bezmoc. Na to, že absolutně není v mých silách pomoct tam, kde bych strašně chtěla. Že můžu maximálně vyslechnout, obejmout, jinak nic. Ale vždycky si s babama řekneme: „Když zůstaneme spolu, tak TO DÁME“. Je mezi náma silný pouto. Máme v plánu, až budeme starý babky, tak se společně odstěhujeme do penzionu někde uprostřed vinic, a protože už budeme nahluchlý, tak tam budeme poslouchat strašně hlasitě metal, dělat šílenej bugr, bude na nás moc stížností a my budeme pít k snídani šampaňský, dokud nepadneme :-)

Daria: Svatá slova, Moni!!! Jen dotaz: Nemůžu místo sektu pít víno? Počítám, že bublinky mi v devadesáti nebudou dělat dobře…

Monika: Ale po víně nejde brkat, to je o ničem.

Pavla: Taky se hlásím o víno, padla bych moc brzo! :-)

Chtěla by LORETTA ještě něco dodat?

Daria: Držte nám palce! Dík!!!

Pavla: Těšíme se na vás! :-)

Tož jak se zdá, šílenej bugr to bude již brzy :-). Sledujte prosím náš web, zde se všechno včas dozvíte. A samozřejmě éterem pluje obrovské poděkování skupině LORETTA za poskytnutí tohoto rozhovoru.

Tady METAL-LINE a Dědek.

STÍNY V ULICÍCH:

ZLOST:

BOHUŽEL: