"Věřím, že cesta Kernu povede všude tam, kde se cítíme jako doma," říká v rozhovoru zpěvák skupiny KERN Michal Konečný
Na prahu hlavní koncertní sezóny roku 2019 Vám přinášíme velký rozhovor se zpěvákem skupiny KERN Michalem Konečným, a jako speciální bonus - zakomponovaný netradičně přímo do toku interview - též 3 otázky pro nového bubeníka Slávka Frice.
Dotazy byly položeny ještě před prvním letošním gigem kapely 23. března v Ludvíkovicích na Děčínsku (New Drummer Debut!, který se dle facebookových ohlasů vydařil), ale rozhovor se týká i spousty dalších akcí roku 2019, včetně výjimečného Čs. Rockfestu za Lužánkami, anebo dalšího prestižního vystoupení v Sono Centru, na jehož listopadový termín můžete vidět po Brně plakáty už dnes.
Ahoj, Michale. Spolu jsme rozhovor ještě nikdy nedělali. Těšíš se?
Ani nevím…měl bych? A co ty? Já se docela komplikovaně a zdlouhavě vyjadřuju, těšíš se? J
No to si, Michale, piš! – Vlastně, psát si budu já... ;-)
Á propos jiný rozhovor – nedávné interview s dnes již bývalým bubeníkem Kernu Karlosem Vodičkou: poněvadž předpokládám, že Ti neuniklo a že jsi ho četl, tak jak se Ti líbil? Byly na něj obrovské ohlasy a k dnešnímu dni má cca 1 300 kliknutí. A protivná pod-otázka k tomu: copak, že jste jej nedali na svoje stránky... ;-)))
Předpokládáš správně, interview s bývalým bubeníkem Karlosem Vodičkou jsem četl. Líbil-nelíbil? Těžko říct…kolik třešní, tolik višní…J Každopádně žádné velké emoce, ať už pozitivní nebo negativní ve mně ten rozhovor nevzbudil. Názory bývalého člena nejsou, i když toho v minulosti udělal pro kapelu hodně, v této chvíli až tolik relevantní pro budoucnost Kernu, a navíc, je to o subjektivních pocitech a názorech, které viděny jinou optikou a z jiného úhlu mohou vypadat a vyznít naprosto odlišně. Možná, kdyby ses zeptal na názor těch lidí, co jsou v něm zmíněni, a jsou kompetentní se vyjádřit, dozvěděl by ses spoustu dalších zajímavých věcí, já se vlastně k některým zmíněným záležitostem ani vyjadřovat nemůžu…. Nicméně, nikomu neupírám právo na vlastní náhled a názor, a akceptuji ho, i když s ním třeba nesouhlasím.
A k tvojí pod-otázce jen tolik, Karel nás požádal o maximální diskrétnost do všech médií, a nepřál si cokoliv prezentovat a komentovat. My jsme mu v tom vyhověli. Evidentně si chtěl svůj odchod z Kernu odprezentovat a okomentovat sám, a tak to taky udělal, a dělá i nadále. Z naší strany je to, myslím, uzavřená kapitola.
No a než se dostaneme ke Kernu samotnému, jak se Ti líbil melodkovský koncert Second Endu, který jste společně s novým bubeníkem Kernu Slávkem Fricem navštívili?
Hmmm, tak tady jsem si naopak naprosto jistý, ten se mi líbil velice! Už první kapela, bruntálští The Pant, stála za poslech. Ve třech lidech nadělali slušnej brajgl a nadělili nám velice solidní porci poctivého hard rocku. No a Second End, ten šlapal jak dobře namazanej stroj, spolehlivá rytmika, velice šikovní kytaristé, výborné kytarové riffy i sóla, a velice příjemný a suverénní vokální projev Broňka Mikulince i ostatních kluků. Moc jsme si to se Slávou Fricem, který mimochodem otextoval několik písniček Second Endu, užili. Jejich set měl to správné napětí a rytmus, jak se říká, tah na bránu, navíc každá písnička byla trochu jiná, takže ani na chvíli nesklouzl do nějakého stereotypu, co se někdy, bohužel, u autorské tvorby stává. Moc hezky vystavěné melodické linky, trochu mi to evokovalo takovou fúzi rockového Regonu ve své melodické éře a metalového Titanicu, se kterým mimochodem Broňa nahrál album. No a hodně se mi líbilo i zařazení dvou bonusových coverů, Hail To The King od Avenged Sevenfold a Enter Sandman od Metallicy. Cítil jsem z těch kluků, že je to prostě baví, byla v tom radost a srdíčko, a to je pro mě hodně důležitý. Víš, nebyla v tom žádná póza, byl to příjemný a uvolněný projev radosti z hraní, tak to na mě aspoň působilo. My jsme vlastně se Slávou už byli na odchodu, ale před Melodkou jsme se zastavili, podívali jsme se na sebe a Sláva říká: „Ty vole, to bylo hodně dobrý“…a já na to: „To teda bylo“…a Sláva: „Měli jsme jim to říct“…no a já: „Tak jdeme zpátky a řekneme jim to“…a tak se taky stalo, vrátili jsme se do klubu, a zašli jsme kluky pochválit a říct jim, že to bylo k… dobrý! Fakt si to zasloužili.
A nyní již k samotnému gros tohoto rozhovoru, ke skupině Kern. Tahle otázka bude možná znít trochu jako provokace, ale mne to fakt zajímá: jaký to byl pocit, když Tě Karlos oslovil, abys šel zpívat do Kernu. Jasně, Gong a Regon jsou taky známý pojmy, leč Kern je Kern...
Tak já už jsem to, myslím, někde říkal, ta první nabídka od Karla byla na jaře 2015 na nazpívání doprovodných vokálů na desku, na které už kluci nějakou dobu pracovali. Pustil mi nějaké demo nahrávky, podklady bez vokálních linek, abych měl nějakou představu o zvuku a stylu chystané placky. Na další schůzce, když jsem se pídil po vokálních linkách, ke kterým jsem si měl zkusit napasovat nějaké intervaly, mi opatrně naznačil, že u většiny skladeb žádné nejsou, a jestli bych si je nechtěl zkusit udělat já. Tomu jsem moc nerozuměl, jen jsem pochopil, že tehdejší zpěvák Kernu Pavel Vacek je vytížen svým podnikáním natolik, že mu na práci na cd nezbývá čas. Nejsem si zcela jistý, ale myslím, že v té době zbytek Kernu ještě vůbec netušil, že se chystá výměna na postu zpěváka. A vlastně ani mně to ještě úplně nedocházelo. Karel si prostě šel za svým pomalu, ale jistě. Ta nabídka přišla až asi na naší třetí schůzce, a tam už mi Karel nabídl spolupráci, a tady už se dostáváme konečně (já tě varoval) k jádru otázky jaký to byl pocit. No, byl to pocit velmi ambivalentní, protože jak zaznělo v otázce “Kern je Kern“, na jednu stranu euforie z té možnosti zkusit si zazpívat s rockovou legendou a posunout se někam dál, na druhé straně obava a nejistota, zda je v mých silách a schopnostech to zvládnout se ctí, a když ano, tak jak to přijme rocková veřejnost, a taky pochybnosti a otázky, proč končí v kapele tehdejší zpěvák Pavel Vacek. Prostě jsem měl v hlavě docela zmatek. Vůbec jsem si nebyl jistý, neoplývám totiž nějak velkým sebevědomím a ani jsem neměl a nemám žádné velké ambice. Na druhou stranu, příležitostem se nevyhýbám, a vlastně to za mě nakonec tak trochu rozhodla moje přítelkyně Iva, která mi řekla, ať do toho jdu, že mi věří a bude to O.K., taková nabídka se prostě neodmítá… Dal jsem na její radu, šel jsem do toho, jsem tomu rád a moc mě to baví. Snažím se v rámci svých možností odvádět poctivou práci, nedělat značce Kern ostudu, a naopak dělat radost sobě i druhým.
První koncert máte v plánu až 23. března, takže poměrně dost času na sžití s novou mlátičkou. Jak to na Tebe osobně působí po prvních zkouškách?
Upřímně…vypořádat se s odchodem dlouholetého člena a tak výrazné osobnosti kapely, jakou Karel bezpochyby byl, není tak úplně snadná a nepodstatná záležitost… a já musím přiznat, že osobně jsem to i já, v euforii z očekávání věcí příštích, trochu podcenil. Když jsme Slávka oslovili a on souhlasil, tak jsem ho lehkomyslně chlácholil a zaháněl jeho pochybnosti výroky jako: „nemusíš to hrát jako Karel, zahraješ to po svým, jak to cítíš ty“, a podobný kecy…ale najednou jsem zjistil, že to prostě takhle nepůjde, a že ty aranže se musí ctít aspoň v základních a důležitých aspektech…ztratili jsme tím docela dost času, a já si uvědomil, že není bubeník jako bubeník, že to nejsou stroje, že jsou to osobnosti, a každý má svůj styl, razanci, feeling, groove, nebo jak se tomu obecně říká…prostě Sláva i Karel jsou výborní hráči, ale každý je trochu jiný, každý s osobitým stylem, takže závěrem, jednoduché to určitě není pro nikoho z nás, ale mám z toho teď hodně dobrý pocit. Rytmika Kernu se hezky sžívá a já myslím, že to funguje a bude do budoucna fungovat, už i proto, že Sláva je taky výrazná osobnost, a navíc je to pohodový, přátelský, nekonfliktní a týmový hráč … Per aspera ad astra…:-)
Tady prosím tři otázky přímo na Slávka Frice, který není prvním historickým příkladem, kdy se bývalý člen Titaniku stal součástí Kernu (viz dříve kytarista Mirek Horňák):
Ahoj, Slávku. Titanic jsi dobrovolně opustil, prosím proč? Byl na Tebe příliš rychlej? ;-) No je fakt, že Kern má oproti Titaniku spíše středně-proudé tempo, ha ha. A co Mylions? Byl prázdnej trezor? ;-)
Ahoj…Titanic jsem nikdy neopustil. Pouze jsem dobrovolně i nedobrovolně odešel, a to ze zdravotních důvodů. Ozval se spolehlivě můj úraz z mládí a to mě začalo celkem dobře odstavovat. Jednoho dne jsme se s klukama dohodli, a já s úlevou uvolnil post bubeníka. V té chvíli jsem byl rozhodnut, že nadobro…. Ale víš jak to chodí, nikdy neříkej nikdy! Náhradu za sebe mám více než stoprocentní. Martin je skvělej bicmen a velkej profík. Takže pokračuje on, a já si to mohu jen a jen vychutnat. Mimo jiné, spolupracujeme i nadále, takže v Titanicu jsem doma.
Co se Mylions týče, trezor je naštěstí OK, takže plnej J. Mirek (Horňák) je srdcař. Pro tuhle kapelu udělal neskutečně moc. Pracně sehnal osazenstvo, a jeho zásluhou to začalo hrát. I v této chvíli jsem odešel dobrovolně, ale to bych nechtěl opravdu více rozebírat. S Mirkem se stýkáme celkem často, a myslím, že rádi. Svoji stopu jsem v Mylions zanechal celkem znatelnou.
Konec legrace. Jak se zasedá na bicmenské židličce, na níž před Tebou rachotila parní mlátička Karel Vodička? A když jsme u té židličky nikolivěk pomyslné, ale reálné, přinesl sis svoji, anebo Ti fakt zůstala ta po Karlosovi? :)
Karlos „parní mlátička“, no tak tu židli mně přenechal i nepřenechal. Naštěstí mám svoji, na kterou nikoho moc nepouštím. Jsem čarodějův učeň…haha!
Hrát na bicí v Kernu, to by mě snad v životě nenapadlo. Proto když mně kluci volali, zda to nechci ještě jednou, na starý kolena zkusit, jsem po nějaké úvaze řekl tak jo! Samozřejmě jsem si vědom, co to obnáší a kolik to vezme času. Ale co je čas? V tomto tempu? Prostě jsem v týmu J.
Jelikož jsi znám nejenom jako bubeník, ale rovněž jako textař, třetí otázka je nasnadě: plánuješ otextovat celou další desku Kernu? :)
Nějakej ten textík hodlám určitě vytvořit.
A zpět k Tobě, Michale. První letošní brněnský koncert kapely se bude konat 30. dubna v Líšni. Můžeš prosím fanouškům přiblížit, o jakou akci se vlastně jedná? Duben se přeci jen blíží...
Tak teď jsi mě nachytal v nedbalkách…ne že bych se o naše akce nezajímal, ale vše domlouvá agentura Petra Kléra, a některé informace se k nám dostávají až těsně před akcí. Tady bych si tipnul, ale opravdu bez záruky, že se bude jednat o hudební produkci na tradiční akci pro děti i dospělé pálení čarodějnic v Brně-Líšni, kterou tradičně spolupořádá LCOS, Restaurace U Fidela a KC Líšeň v Líšeňské rokli a pasáži Líšeňského centra obchodu, kam bych samozřejmě všechny fanoušky rád pozval. Tuším, že bohatý program začíná již ve 14:00, a naše vystoupení by mělo být asi od 21:00. Ber to prosím zatím jako neoficiální info a tak trochu věštění z křišťálové koule, ale myslím, že to není daleko od reality a ještě jednou srdečně zvu všechny nejen na náš koncert, ale na celé odpoledne a večer v Brně Líšni 30.4.2019.
Líšeň bude novinka, ale Křižanovice tady kousek za Brnem jsou tradice. Na pozvání geniálního organizačního nezmara Vratíka Olši tam hrajete pravidelně každý rok, letošní 25. květen nebude výjimkou, a já osobně vím, že tam bývá naprosto skvělé a vřelé publikum. Je asi určitě rozdíl hrát někde, kde to vůbec neznáš, a hrát v místě, kam se pravidelně vracíš. Nebo ne?
Máš pravdu, že rozdíl v tom určitě je, ale není zase tak markantní, jak by se mohlo zdát. Na místa, kam se vracíme pravidelně, a kde se cítíme, díky fanouškům i díky pořadatelům jako je Vratík, jako doma, většinou dorazí spousta osobních přátel, kamarádů a fanoušků, se kterými se známe osobně, kteří jsou celkem v obraze a mají přehled o dění v kapele, přijdou si to s námi užít, zabékat si, pokecat, a je to opravdu velice příjemné. V místech, kam přijíždíme po dlouhé době, nebo poprvé, je to zpočátku méně osobní, lidé jsou spíš zvědaví, a někdy i trochu nedůvěřiví a více kritičtí, ale ze spousty z nich (a to nás velice těší) se po koncertě stávají právě ti osobní přátelé, kamarádi a fanoušci, a ze spousty těch míst a akcí se stávají ty tradiční, kam se moc rádi vracíme.
V červnu čeká Brno mimořádná rocková událost, Česko-Slovenský Rockfest na Švancarově stadionu za Lužánkami, k 30. výročí převratu. V této souvislosti mám na Tebe dvě otázky: jaký máš vzpomínky na rok 1989, rockově i společensky, a jak se těšíš na plnej zbrojováckej pažit?
Tak rockově rok 1989, to bylo působení v kapele Regon, v autě jsem točil kazety Queensryche a MSG, a na podzim v nás ještě doznívaly dojmy z léta, kdy jsme v Praze viděli poprvé naživo kapely Stormwitch a Running Wild, na tehdejší dobu nevídaná událost. Osobně pak to bylo stěhování do nového bytu a společensky to byl údiv, jak rychle kovaní komunisté, v té hektické době plné událostí a začínajících změn, vyměnili stranické legitimace za trikolóru na klopě a mění se v členy OF, vzývají disent a hlásí se k odkazu T. G. Masaryka a první republiky. Ani jsem netušil, kolik jsme měli bojovníků proti režimu. Zdálo se mi, že je něco špatně, ředitelé, náměstci a vedoucí, kteří nás ještě nedávno nutili podepisovat nesouhlas s tzv. pamfletem „Několik vět“, najednou odsuzovali totalitní režim a chystali se na tržní hospodářství. Ale jako většina z nás jsem byl rád, že totalita a vláda jedné strany je za námi a věřil jsem, že bude pluralita, bude svoboda, že bude líp! Bylo mi 26 let, měl jsem rodinu, a byl jsem trochu naivní. I naši otcové věřili, že se vrací doba jejich otců, kdy se smlouvy uzavíraly podáním ruky, a dané slovo platilo. Všichni jsme se z toho těšili, a v té eufórii jsme byli ochotni některé věci přehlížet nebo je nebrat moc vážně, ta změna ale prostě musela přijít. Tak takhle nějak jsem to viděl tenkrát, v roce 1989.
No a co se týká zbrojováckýho pažitu, tak na ten se těším opravdu moc!
Jenomže Kern nehraje jenom v Brně, resp. na Moravě. Vystupujete též na Děčínsku, na Šumavě (prvně jsem napsal Šukava, omlouvám se, to s Vašimi fanynkami určitě nemá nic společného... ;-), v Kolíně, v Lounech. Tam jsem...taky nebyl. Tedy se zeptám, jak Vás dnes přijímá publikum v Čechách, kdy největší TV sláva metalových kapel je už přeci jenom pryč? A jak velkou zásluhu na tom má Váš manažer Peťa Klér, jehož agentura sídlí v Kutné Hoře (Sedlec), kde nota bene hrajete letos taky.
Tak popořadě, publikum v Čechách nás, dle mého subjektivního názoru, přijímá celkem velmi vstřícně. Poznámka: já osobně nemám škatulkování moc rád a nepovažuji Kern za metalovou kapelu. Co se týká spolupráce s Petrem Klérem a jeho agenturou, tak z naší strany naprostá spokojenost. Petr je profesionál, dělá v oboru řadu let, umí se v něm orientovat a dobře ví, kde, co a jak. Takže má opravdu velkou zásluhu na tom, že Kern hraje, a nejen v Čechách.
Mimochodem, když jsem zmínil ten Sedlec, už jsi někdy „ochutnal kostičku“ z místní kostnice, která mezi rockovými fajnšmekry proslula zejména díky obalu debutové desky Tōrr Armageddon? J
Bohužel, v kostnici v Sedleci jsem nikdy nebyl, kostičku neochutnal, a dokonce jsem ani netušil, že na obalu zmíněné desky je foto z kostela Všech svatých v Sedleci u Kutné Hory.
Blok „koncertních dotázek“ nemohu uzavřít bez fenoménu druhého Sono Centra. Loňský totálně vyprodaný majstrštyk chcete zopakovat letos v listopadu. Myslíš si, že vstoupíte dvakrát do téže řeky, a jak se ta řeka valila ve Vašich hlavách, srdcích a duších právě vloni?
Myslím si, že do téže řeky nelze vstoupit dvakrát, a my se o to ani nepokoušíme. Naproti tomu do stejného klubu dvakrát vstoupit lze! Prostě a jednoduše se pořadatel akce dohodl s naší agenturou, a my jsme za to rádi. Hrát v Sono pro plný dům byl opravdu nádherný zážitek, i když to bylo v období narušených vztahů a celkové nepohody v kapele. Nebýt toho, mohl být asi ten prožitek ještě intenzivnější. Doufám, že na pódiu jsme se od toho dokázali oprostit a nebylo to znát na produkci. Taky si myslím, že hodně fanoušků na akci přitáhl i druhý kůň ze stáje Petra Kléra, legendární Turbo. Kluci, dle mého názoru, odehráli naprosto skvělý set, který si celé Sono naplno užívalo. Ta letošní akce bude v něčem asi trochu jiná, v něčem možná trochu stejná, bude tam Kern, bude tam Turbo…a já doufám, že tam bude i spousta fanoušků, a že si 21.11.2019 užijeme další krásný rockový večírek v jedinečném prostředí hudebního klubu SonoCentrum v Brně. Tak si to přijďte s námi užít i vy ještě jednou! :-)
Poslední řadové CD Hrnu to k tobě jste vydali po patnácti letech v roce 2016, což už budou zase skoro tři roky. Karel Vodička ve shora zmíněném rozhovoru řekl, že Kern po jeho odchodu možná vydá album, ze kterýho se poserem. Tož jak jste v tomhle daleko? - Zaslechl jsem cosi alespoň o singlu, koneckonců, i na výběrové Quadragintě původně měla být aspoň jedna nová píseň, pak z toho ovšem sešlo... A hlavně mi prosím Tě neříkej, že v tomhle směru ctíte motto zakladatele Kernu Slávka Karáska, že co můžeš udělat dnes, můžeš v klidu odložit na zítřek, ha ha.
Je to tak, že nemáme žádný „deadline“, a nechceme dělat nové věci pod tlakem nějakých termínů. Jestli to bude letos, nebo příští rok, to se uvidí…každopádně, třeba se z toho opravdu pos…. !
Podstatné je, že v situaci, kdy se každý rok pod tíhou stresujících okolností, událostí a dusné atmosféry vymění a zapracovává do kapely nový člen, je velice těžké něco tvořit a pracovat na nových věcech. Na to je potřeba stabilní tým, pohoda, správná atmosféra a klidné zázemí. Někdy není na škodu dělat věci trochu pod tlakem, a krátkodobý stres může být i stimulující, ale to v poslední době nebyl náš případ. V Kernu to byla dlouhodobá vztahová krize a neustálé balancování nad propastí definitivního konce kapely. Nejsme profesionálové, máme svoje zaměstnání a povinnosti, které nás limitují, a hudba je naše hobby, kterému se snažíme věnovat maximum volného času. A když musíme řešit problémy, nezbývá už čas na smysluplnou práci. Nové album určitě smysl má a je ho třeba, ale ne za každou cenu. Každý z nás má rozpracované nápady, a pokud bude vše v pohodě, začneme na nich během roku pracovat. Jestli z toho něco bude, a kdy, to si teď netroufnu tipovat. Každopádně náš nový člen není jen skvělý bubeník, ale také velmi žádaný a zdatný textař, což dokládá jeho práce pro Kern, Titanic, Mylions, Jerem.I, Second End a další….tak snad mu zbyde trochu invence i pro nový počin v Kernu.
A teď trochu jiné desky: co doma poslouchá zpěvák jedné z nejznámějších brněnských rockových kapel? Poslouchá doma i Kern? Třeba aby čerpal nějaké finesy od Jardy Kronka? ;-))).
Tak doma toho zase až tak moc neposlouchá, spíš na cestách, při sportu, nebo při práci. Ale když už jsi zmínil Jardu Kronka, tak toho charismatického a nezaměnitelného interpreta a autora si poslechnu rád, protože tyhle výjimečné hlasy obdivuju, a Jardu v současné době poslouchám spíš ve spojitosti s Albandem, ale něco mám doma i od Kernu. Jinak, když na to mám čas, vracím se k muzice, na které jsem vyrůstal, a tou je klasický hard rock 70-tých let a jejich „The Holy Trinity“ Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple (a taky Whitesnake, Rainbow a Gillan Band). Mimo to mám rád AC/DC, hlavně období s Ronaldem Belfordem Bonem Scottem, Nazareth a hlas Dana McCaffertyho, Stevena Tylera s Aerosmith, Pink Floyd, GNR, Grandfunk Railroad, Rush, Ronnieho Jamese Dia, kapely z období NWOBM Iron Maiden, Judas Priest, Saxon, mám doma i nějaký „grunge“, mám rád hlas Jorna Landeho a jeho covery starých pecek, to je jako když zkřížíš duo mých oblíbenců Dio-Coverdale, taky pár českých perel jako je třeba Charlie The Bomber Toma Jegra, BSP nebo Alici s Danem Bártou, a čím dál víc se vracím i před ty sedmdesátky ke starejm bluesmanům…. je toho opravdu velká spousta, a vždy záleží na momentálním rozpoložení a náladě, jestli se potřebuju zklidnit, nakopnout, nebo jen relaxovat, takže ten výčet kapel a interpretů by byl velmi obsáhlý a na to už asi není prostor….
Zbývají už jenom dvě otázky - ta první je moje. Tvoje motto na stránkách Kernu zní: Kde je vůle, tam je i cesta. A skupina Kern vůli bezesporu má. Takže mi, prosím, Michale pověz, kam povede cesta Kernu na přelomu desátých a dvacátých let třetího tisíciletí?
Já pevně doufám a věřím, že ta cesta Kernu, pokud to zdraví a okolnosti dovolí, povede na festivalová pódia, na pódia městských akcí, do klubů a kulturáků, za rockovými fanoušky, všude tam, kde to máme rádi a kde se cítíme jako doma, a snad taky do toho studia….
A ta druhá otázka je vlastně Tvoje. Kdysi jsem ji položil zpěvákovi, který byl v Kernu před Tebou, panu Jaroslavu Albertu Kronkovi. Je to vlastně otázka neotázka. A zní, v lehce modifikované podobě:
Existuje otázka, kterou sis přál, aby Ti někdo položil, a nikdy v životě se tak nestalo? A pokud ano, můžeš si ji teď položit a odpovědět si na ni?
Tak rozhodně tuhle otázku jsem si nepřál J, a pokud existuje otázka, kterou bych si přál, raději si počkám, až mi ji položí někdo jiný….hele, ty po mně chceš zřejmě nějaké závěrečné sdělení světu nebo co, ale já žádné nemám…možná jen, že je důležité se z toho nepos…!.. Where there's a will, there's a way! …..a Rock’N’Roll Forever! Howgh!
Za tento rozhovor, Michale, Ti děkuje Dědek a web METAL-LINE.
Já děkuji Tobě, Petře, a celému týmu! Obdivuji váš entuziasmus, to nadšení pro věc, ochotu věnovat tolik času, práce a úsilí na oltář webu METAL-LINE, pro nás, rockové nadšence. Klobouk dolů!
S přátelským pozdravem a úctou
Michal Konečný
Obrázky: web kapely KERN
Kern Zdenek (16. 4. 2019 20:09)
To koukám, Standa Fric jako nový bicman Kernu, to teda čumím. Asi se budou dít nové textařské věci . A ani o ty bubny nemám strach.