Velikonoce na Vysočině na rockový a metalový způsob - VELIKONOČNÍ ŽĎÁR!!!
Velikonoční Rockovej Žďár – THE LAST BOY SCOUTS, STELLVRIS, ZPUTNIK, COCOTTE MINUTE, Žďár nad Sázavou, Sokolovna 3.4.2026
Vánoční Žďár stál za to a kdo nebyl, mohl si střihnout reparát na Velikonoce. Žánrově ještě o stupeň pestřejší program od punku přes moderní metal a nu-metalem konče lákal víc než dost, i když ty žánrové škatulky berte prosím s patřičnou rezervou a pouze pro letmou orientaci. Všem účinkujícím bez výjimky jsou mantinely mezi rockovými a metalovými styly těsné jak géniovi svěrací kazajka.
Pokud jsem ze začátku utrousil cosi o punku, nejblíže k němu mají THE LAST BOY SCOUTS, kteří večer zahájili se spontánní živelností a pouliční živelností v nejlepším slova smyslu. Jsem všechno jiné, jen ne pankáč, moje obzory končí u DROPKICK MURPHYS a to není úplně echt punk. Naživo se ovšem jedná o velmi zábavnou partu a ač punk na domácí poslech nejedu téměř vůbec, koncertně nemám problém a endorfiny letí vzhůru. Ani jsem se nestačil rozkoukat a co to? THE LAST BOY SCOUTS mají doskautováno. Jestli to takhle bude pokračovat, bude mě ochranka důrazně upozorňovat, že bych měl vysmahnout ven, jelikož akce skončila a je potřeba zamknout barák.
V případě STELLVRIS jsem mnohem více „doma“. Pokud dobře počítám, je to minimálně čtvrté blízké setkání s nimi během tří posledních let a bez rozmýšlení prohlašuji při plném vědomí a duševní rovnováze (doufám), že mě tahle partička nikdy nezklamala. Energický, technicky promakaný a zvukově nahuštěný moderní metal má nemalý potenciál roztáhnout křídla mnohem dál, než je náš malý domácí rybníček a už se tak myslím i děje. A není divu, STELLVRIS mají k průrazu do „světa širýho“ všechny předpoklady – moderní zvuk a feeling, osobitý výraz a pódiovou show a v neposlední řadě Nicol jako nepřehlédnutelnou frontgirl. Čisté rejstříky nebo growling a vysoký ječák, žádný problém! Komunikace s publikem pak podtrhuje skvělý dojem a zážitek, který si se STELLVRIS kdykoliv a kdekoliv rád zopakuji.
Jeden živel odehrál a další nastupuje. ZPUTNIK jsou výrazný originál a Aneta neméně tak. Jen jsem doteď nepřišel na to, kde tohle útlé stvoření bere energii na svůj výkon na pódiu. Představit si na jejím místě sebe, jednak by se publikum umlátilo smíchy a zbytek by mě vynesl v zubech, na druhou stranu nemám o své fyzické kondici žádné extra mínění, prostě bych dopadl neslavně nejpozději po druhém songu v poloze ležmo, zoufale lapajíce po dechu. ZPUTNIK sice nehrají zrovna to, po čem bych se utloukl a šel si přidat, nicméně v živé formě jim ukázněně zobu z ruky a možná bych zvládl i nějakou tu písničku nebo básničku i poklonou nakonec.
Emerika má KORN, my máme COCOTTE MINUTE. Je zde ovšem jedna podstatná věc – COCOTTE MINUTE už léta letoucí nemusí na žánry brát žádný ohled, protože mají co? Léta letoucí mají vlastní hudební jazyk a na představy okolí koukat nemusí. Je jedno jak tomu říkáme, ale to, co předvádí naživo a můžeme slyšet z desek, jsou pouze oni a záměna je prakticky vyloučena. Precizní souhra, osobitá show a zvuk, na který si šlo málem až fyzicky sáhnout – na COCOTTE MINUTE je spoleh a koncert na plný céres jsem si parádně užil už poněkolikáté. Jak si ho užil pošuk, který ke kapele vyskočil na pódium, ač na něm evidentně neměl co dělat, to netuším. Vzhledem k tomu, že na něm zas tak místa na křepčení nebylo a riziko vykopnutí kabelu a bůhví čeho dalšího nebylo zrovna minimální, ani se Martinovi moc nedivím, že mu udělil pár vznešených titulů a psychiatricko – zoologických jmen navíc. Nehledě na nečekanou „kulturní vložku“ set COCOTTE MINUTE zůstal pevně nasazen na kolejích a úspěšně dojel do finále.
Páček a shledáček zase v Žďáře!
Medyed
Foto: Petra Santová
Komentáře