Ticho před Bouří - promluva první

Špilberk se 30. května otřese v základech! Třetí ročník festivalu Brněnská bouře 2026 slibuje nezapomenutelnou atmosféru, kde se historické kulisy brněnské dominanty propojí s nekompromisní energií legendárních kapel, které formovaly domácí metalovou scénu a pro většinu z nás jsou stále neochvějnými veličinami.  O třetím ročníku Brněnské bouře a nejen o něm, vedl Medyed zbožný rozhovor s duchovním otcem celé akce – Parambou.

Brněnská bouře Vol.3

Brněnská bouře už klepe na dvířka, mohl bys představit letošní line-up?

Celá myšlenka festivalu vznikla z prosté touhy dát znovu dohromady staré kamarády, se kterými jsem vyrůstal. Říkal jsem si, že by bylo skvělé se po letech potkat a dát našemu setkání hudební rámec. Tak vznikl jednodenní festival – ohlédnutí do devadesátých let, do doby našeho mládí, kdy jsme vymetali jeden koncert za druhým. Chtěl jsem, aby šlo o víc než jen o další běžné vystoupení zavedených kapel. Naším cílem bylo přivést zpět staré legendy a dát lidem možnost zažít tu éru znovu.

Už první ročník, kde se potkali muzikanti, se kterými se známe dlouhá léta, dopadl nad očekávání. Atmosféra byla elektrizující a radost kapel i fanoušků byla nakažlivá – i díky tomu, že jsem muzikanty poprosil, aby pro tu správnou nostalgii zahráli věci ze svých raných let.

Cílem bylo domluvit návraty starých hudebníků. Například, loni se uskutečnil návrat kapely Pípa, která v České republice nehrála dvacet let. Letos se podařilo přivést SAD HARMONY, jejichž comebackový koncert se konal na jaře a především legendární ROOT. Jura je sice již v důchodu, ale na návratovém koncertu v Plzni předvedl fantastický výkon a atmosféra byla skvělá – na domácí půdě zkrátka nesmí chybět. Dalším highlightem budou DISFIGURED CORPSE, kteří zahrají celou svou první desku. DYING PASSION se dokonce vrátí v původní sestavě ke svému debutu ‚Secretly‘. Specialitou bude vystoupení kapely DENET, protože jejich frontman Jarek Opiela žije ve Švýcarsku a kapela hraje třeba jen dvakrát do roka.

V podstatě každá kapela v line-upu je výjimečná a patří k našim hrdinům. Společně s Louďou a Standou Dolníčkem jsme si tím udělali velkou radost a věří, že ji předají i návštěvníkům. To, co bylo před pár lety považováno za nemožné, se stalo skutečností – viz například návrat HYPNOTIC SCENERY. Je úžasné, že kapely na tuto hru přistoupily a vytáhly staré skladby. Celý festival se koná hlavně proto, že nás to baví a chceme připravit nezapomenutelný den pro sebe i pro fanoušky.“

Už jsme dneska zmiňovali Pípu a jeho comeback, který vyšel i jako živák. Jaké byly ohlasy? Jak jsi to vnímal?

Pro mě to mělo vlastně dvě roviny. Jako dítě, tenkrát když jsem vyrůstal na Kryptoru, byla to pro mě obrovská kapela a Pípa byl jedním z nejlepších frontmanů u nás. Jasně, dneska se na to můžou mladí dívat jako na triviální muziku, ale v té době to byla naprostá pecka a pro mě je dodnes. Ten jeho projev a energie na pódiu byla ohromující.  Pípa, BigBoss či Aleš Brichta... těch zpěváků, kteří dokázali strhnout dav, moc nebylo. Miloval jsem tu muziku a miluju ji dodnes a ty desky pořád poslouchám. Vždycky jsem chtěl, aby festival měl nějakou přidanou hodnotu, a proto jsem Pípu oslovil. Kdysi jsme spolu dělali rozhovor do fanzinu a on tehdy říkal, že by si klidně ještě někdy zazpíval svoje písničky, pokud by to byla akce na úrovni, ne v klubu pro čtyřicet lidí. Kontaktoval jsem ho, i když v té době trénoval hokej v Německu, a on mi řekl: "O nic se starat nechci, postav kapelu, já přijedu a zahraju." Bylo to pro mě další splněné přání – mohl jsem si s ním i zahrát, byť jsem nejhorší baskytarista ve střední Evropě, a sestavil jsem kapelu z těch nejlepších muzikantů. To, že to pak Warner Music vydali jako živák, bylo prostě neuvěřitelné. Ohlasy byly úžasné, lidé, kteří přišli, byli nadšení a opravdu to byl zážitek. Pípa je pořád mega frontman, pořád strašně dobrý a je to velká osobnost historie českého metalu. A měl z toho tak dobrý pocit, že se tomu vystupování nebrání ani do budoucna – teď se řeší, že by se to dalo občas zopakovat na nějakých dalších akcích.

Jak dlouhá je ta živá nahrávka?

Má 40 minut, protože jsme původně kalkulovali s tím, že by mohla vyjít na vinylu. Ten má omezenou stopáž, takže jsme museli krátit náš setlist. Je to první živák KRYPTORu, který opravdu zachycuje úžasnou atmosféru koncertu.

Uvažujete o tom, že by se podobná nahrávka mohla vzniknout i letos?

Letos se to asi natáčet nebude, pokud si to někdo z kapel vyloženě nebude přát. Ale je to myšlenka hodná zamyšlení. Třeba natočit ROOT a vydat z toho potom živák by nemusel být špatná nápad, zvláště když kapely patří do kategorie legend a nikdy nevíš jak dlouho to ještě může fungovat, vzhledem k věku Velkého Šéfa.

Pačess

Druhý Katechismus vyšel v digitální formě, budou i fyzické nosiče?

Deska se dodělala teprve před asi třemi týdny, kdy ji Vašek „Noid“ Bárta (Zlatý Slavík, či Dymytry) domíchal a přivedl do finálního výsledku z něhož jsme nadšení. Teď vychází pouze CD, které oficiálně spatří světlo světa 23. března, což je zároveň první koncert naší šňůry. Po skončení turné by měl v létě vyjít i Katechismus 2 na vinylu. Všechno je tedy nachystané, jen vinyl bude k dispozici o něco později než klasické CD.

Katech2smus je zároveň poslední album s Bárou, je to definitivní?

Když jsme začínali, Bára nám hned řekla, že ji to opravdu baví, že je obrovská fanynka toho, co děláme a má z toho upřímnou radost. Pro nás to bylo naprosto neuvěřitelné a úžasné, protože my s Páčou ji obdivujeme už dlouhá desetiletí, stejně jako všichni ostatní v kapele. Splnili jsme si tím jeden neuvěřitelný sen – byla to pohádka, kterou jsme mohli několik let prožívat. Už tehdy nám ale Bára říkala, že do toho nepůjde dlouhodobě, protože je v životní fázi, kdy neví, co bude dál, a všechno jsme plánovali ze sezóny na sezónu. Teď se navíc poprvé stala babičkou a chce si život trochu víc užívat, koneckonců už je oficiálně v důchodu. Rozhodla se proto svou hudební kariéru trochu utlumit – opustila všechny vedlejší projekty a ponechala si jen své sólové aktivity, které ji živí a naplňují.

Tím, že jsme se na tom všem dokázali domluvit s předstihem, jsme si řekli, že uděláme ještě druhou desku, která původně nebyla úplně v plánu – měli jsme rozpracované jen tři písničky, ale nakonec jsme všechno dokončili. Bára zároveň domluvila turné s KRUCIPÜSKem a po tomto turné nás čeká poslední koncert v Drnovicích, kde se symbolicky na domácí půdě rozloučíme. Nebude to však definitivní rozlučka – věřím, že se občas příležitostně někde s Bárou na pódiu ještě potkáme, ale už nebude členkou kapely tak, jako doposud.

Báru jsem poprvé zaznamenal právě na desce „Absolutno“. Už tehdy se počítalo s tím, že z toho nakonec nebude jednorázová věc?

Všechno to probíhalo naprosto přirozeně, bez jakéhokoli kalkulu nebo předem daného záměru. Oslovit Báru bylo téma, které Páča řešil už dlouhé roky – vždycky říkal, jak by bylo skvělé mít ji jako hosta na naší desce. Já jsem to maximálně podporoval, protože jsem obrovský fanoušek její tvorby, miluju ji jako zpěvačku a podle mě je nejlepší v celé republice. Nakonec jsme si na ni sehnali kontakt, Páča jí napsal a poslal písničku „Továrny na absolutno“, která nebyla tolik blackmetalová, spíš šlo o určitý odklon od toho, co jsme tehdy s kapelou běžně dělali. Báru skladba zaujala, potkali jsme se osobně a ona souhlasila, že ji s námi nazpívá.

Měli jsme k ní obrovský respekt – dokonce i na prvním společném koncertě jsme jí všichni v kapele ještě vykali. Začalo to nevinně: chtěli jsme, aby nám nazpívala jednu píseň, a byli jsme ochotni za to zaplatit cokoli, protože pro nás to byl splněný sen. Bára byla z projektu nadšená natolik, že jsme se domluvili i na natočení videoklipu, který režíroval Mejla Basel. Později jsme jí navrhli, jestli by si s námi nechtěla zazpívat i naživo – původně šlo jen o dva koncerty a tři skladby. Báře se koncerty natolik líbily, že sama projevila zájem o nahrání celé desky. Nepřesvědčovali jsme ji, netlačili – bylo to její vlastní rozhodnutí. Byl to zážitek, který nás všechny naplnil spokojeností a nadšením. Pak se to nabalilo samo na sebe vlastně a ona si o to řekla, že ji to baví a proč těch písniček nemá víc, tak se prostě udělala deska.

Loupežníci ze Štatlu

Loupežnický spolek YBCA právě vydává nový singl „Na Prahu“, takže teď je po Brnu na řadě vybílení Prahy?

Od začátku to byl jasný koncept, protože jsme velcí brněnští patrioti – Brno je podle nás nejkrásnější město na světě. Kdo s tím nesouhlasí, to je jeho věc, ale my na tom nic neměníme. Je to prostě naše město a já jsem chtěl udělat desku o něm. To se nám povedlo a album „Brno Robstars“ dopadlo opravdu dobře. Lidé si ho oblíbili, což mi udělalo obrovskou radost. Byla to první deska s novým zpěvákem Honzou Jurkou, který ji celou otextoval a dal jí jasný textový rámec. Logicky jsme pak řešili, co bude dál – nabízí se překročit hranice vlastního města. Máme album kompletně složené z autorských písní, myslím, že jich je hotových dvanáct. Single o Praze jsme vybrali, protože je to hlavní město a kde jinde chceš začít. Plánujeme „vyloupit“ i další města – chystáme se do Pardubic, Budějovic nebo Plzně.

Vlastně se ten příběh „Na Prahu“ vyloupl sám, protože ta písnička je strašně chytlavá. Je to krásný rock´n´ rollový vál, ale i ten text skýtal tu možnost se v tom klipu vyřádit a vyblbnout. Klip je dělaný přes AI, jinak bychom ho nezvládli zaplatit ani natočit. Ai je samozřejmě přiznaná, ale je to fór. Robin Lakoštík, který dělal i předchozí klip, je fantastický kluk a filmový nadšenec. My mu dáváme maximální volnost a dosahujeme neskutečných výsledků. Kdo nevěří, ať koukne na naše starší klipy „Švédi“ či „Vila Tugendhat“

Počítáte nadále i s Big Bossem jako s šéfem bandy?

Určitě, Jura je prostě náš šéf a vždycky bude. Nikdo ho nenahradí a je nedílnou součástí naší loupežnické tlupy YBCA a na dalších deskách se stoprocentně objeví. Pokud samozřejmě mu to dovolí zdraví a bude mít chuť. Je to náš ideový vůdce a na tom se nic měnit nebude.