Soumrak jednoho Titána. Umřel Milan Hanák.

Někdy člověku nepomůže ani to, že užívá ten nejlepší lék – plzeňský lék... Název poslední desky brněnské skupiny Titanic, Soumrak Titánů, jako by předznamenal to nejhorší, co se může stát. Baskytarista Milan Hanák si tentokrát vytáhl podstatně horší kartu, než je Eso Herz, a svoji nezapomenutelnou plavbu na palubě Titaniku již nedokončí. 

Na jeho deskách jsem vyrostl - Metal Celebration a Ábel byly skvosty, jež mám oba na vinylech, těch krásných vinylech, jejichž černá barva je nyní bohužel natolik smutně příznačná. Dodnes si pamatuju, jak na galerii v prvním patře brněnské Alfa pasáže, kde byla tehdy podniková prodejna slovenského vydavatelství Opus, probíhala autogramiáda kapely. Podpisy fixou na lesklém obalu jsou dnes skoro smazané, nikdo však nesmaže onu skvělou hudbu, kterou se Titanic spolu s Milanem Hanákem zapsal do dějin nejenom Brna, ale celého heavy metalového Československa.  

Jeho poslední fotku jsem udělal na letošním Československém Rockfestu za Lužánkami, který navštívilo snad pět tisíc lidí. Když nad tím člověk tak přemítá, napadají ho různá spojení, různé názvy skladeb samotné kapely: Hráč, Otčenáš, Být či nebýt, Soudnej den, Rock’n’roll Man, Ábel a Rohatej, anebo třeba V pekle procitnem, což je song, který na poslední desku složil právě Milan Hanák. A také sousloví, které vládne navždy nade vším – pan Mistr Čas. Název úplně poslední písničky z alba Soumrak Titánů, totiž Bude fajn, Milan Hanák proměnil na to, že už je mu fajn... Sám tam nebude, tam je totiž mnohem „větší mejdan“ než tady dole. Ztišme se, na odchod totiž zní ta nejmajestátnější Viva Musica.

A jelikož Viva Musica je jak známo „jenom“ instrumentálka, dovolte mi, abych na závěr citoval úryvek z textu písně Být či nebýt z desky Double Time: 

„Jen ten hlas ví / co sílu dává / kdy zemřít kdy žít / co kdy se stává / Jen ten hlas ví / co bude jednou / až ďábelskej hlas / na věčnost zavolá nás“...

Tady Dědek.