SKÚSIME TO CEZ MELÓDIU 2/87

Když jsme Vám přinesli reportáž z koncertu Kernu z Melodie 2/87, zmínili jsme, že v daném čísle vyšel i celostránkový rozhovor s Tublatankou. A zde je, unikátní interview o dvoumetrovém nápisu na bratislavském Prioru, o nahrávání LP na osmistopý magnetofon, o opakování ročníku, o vojně a prostě o - Tublatance ve druhé polovině 80. let! Takže jedeme o dvacet let zpátky - str. 17, aut. Jiří Koula - cit.:

Jako meteor zazářila v loňském roce na naší heavyrockové scéně trojice muzikantů z Bratislavy, která si dala název Tublatanka. Maťo Ďurinda (g., voc.), Palo Horváth (bg., voc.), a Ďuro Černý (drs.), se kromě vyprodaných koncertů mohli pochlubit i účastí na Rockovém maratónu, Rockfestu a dalších rockových akcích. Dravým hardrockovým příbojem získali nadšené zástupy fanoušků a vzbudili pozornost hudebních odborníků a kritiků. Během jednoho pobytu v Praze jsem se s Tublatankou, k níž tehdy nerozlučně patřil textař Martin Sarvaš, sešel k tomuto rozhovoru.


Martin: Tublatanka vznikla v říjnu 1982. První vystoupení se uskutečnilo 31. ledna na přehlídce amatérských skupin Mladá vlna 82 v PKO Bratislava a pak už se naplno rozeběhla koncertní šňůra. V únoru 84 jsme už nahrávali naši první LP desku.


-------------------
Je pravda, že v Opusu je situace pro mladé skupiny přiznivější, než třeba u Supraphonu.
-----------------------------


Její vydání bylo doslova šokem. Prozraďte, jak je možné, že amatérská skupina po dvou letech existence vydá elpíčko?

Martin: Byl to i pro nás šok, když nám Opus nabídl natočení LP desky. Je pravda, že v Opusu je situace pro mladé skupiny přiznivější, než třeba u Supraphonu. Hlavní zásluhu na tom však má hudební redaktor Milan Vašica, který se za naši desku postavil a pomohl nám k její realizaci, i když ta probíhala trochu ve stístěných podmínkách. Další věc, která nám pomohla, byl dvoumetrový nápis na bratislavském Prioru, který uviděl ředitel Opusu Ivan Stanislav a zeptal se, proč skupina, jejíž názvy jsou na zdech po celé Bratislavě, nenatáčí u Opusu desku.



Maťo: Je to studiem. Nemohli jsme docílit toho, aby výsledný zvuk byl podle našich představ. Celou desku jsme nahrávali na osmistopý magnetofon a museli jsme velmi kalkulovat s tím, co na kterou stopu dáme, aby to vůbec nějak vyšlo.


Vaše hudba je často označována jako heavymetalová. Já si ale myslím, že její kořeny jsou spíš v 70. letech u skupin Thin Lizzy, Nazareth, The Who apod.

Maťo: V podstatě jsme odchovaní muzikou šedesátých a sedmdesátých let, velkými skupinami, jako byly Led Zeppelin, Deep Purple, Nazareth, Slade či The Who, které dosud nebyly překonány. A naše hudba je na pomezí hard rocku a heavy metalu. Nemohu říci, že je to čistý hard rock. Je založená na hard rockové bázi, což si cením jako vyšší devizu, než dnešní heavy metal, protože hard rock, to byly a jsou vybudované hodnoty, ke kterým bychom se spíš chtěli přiklonit. Ovšem na druhou starnu, jsme současná kapela a náš hudební cit také už směřuje k současnosti, takže v naší hudbě je cítit i heavy metal.

Palo: Hudba, jak my ji bereme, musí být od srdce a přímo souviset s člověkem. A především musí mít výraz a duši.


-------------------------
Další věc, která nám pomohla, byl dvoumetrový nápis na bratislavském Prioru, který uviděl ředitel Opusu Ivan Stanislav a zeptal se, proč skupina, jejíž názvy jsou na zdech po celé Bratislavě, nenatáčí u Opusu desku.
-----------------------------------------


Tvrdý rock a lidové kroje, ve kterých vystupujete, to přece nejde moc dohromady. Nebo to má mít nějakou symboliku?

Maťo: Lidové kroje nosili naši předkové při slavnostních příležitostech, bylo to jejich nejdokonalejší oblečení. A pro nás je takovou slavnostní příležitostí každý koncert.


Maťo: První věci jsme nosil v hlavě jako "polotovary", až po určité době dostaly konečný tvar. Vůbec první písnička, kterou jsme nazkoušeli, byl Šlabikár. Od samého začátku nám bylo jasné, že chceme vytvořit koncertní program.



Palo: Maťo Ďurinda hudbu a Martin Sarvaš texty.



Maťo: Určitě. Text musí mít v první řadě nápad, nějakou myšlenku, kterou chce lidem sdělit. A jestliže ji nemá, lidé hned poznají, že jim písnička nic neříká, že je o ničem. Musí být i řemeslně dobře udělaný, tím mám na mysli volbu slov, přízvuky, zachování přirozené melodiky řeči, intonace, prostě musí mi jako zpěvákovi "sedět". Ovšem, důležité je, aby byl ekvivalentní hudbě, aby hudba i text tahaly za společný konec provazu.


Heavymetalové skupiny kladou vesměs veliký důraz na scénickou stránku - na pódiovou show. Jak je to u vás?

Maťo: Show? To mi tak trochu připadá jako "oblbování" lidí. To v žádném případě nechceme. Nějaká světla a tak, to k metalu patří, ale nejlepší show je, když každý z nás odehraje koncert naplno a vydá ze sebe maximum. Každý má v sobě jakousi vnitřní vyburcovanost, vnitřní napětí a snaží se vydat ze sebe úplně všechno. Proto taky nehrajeme nikdy v jeden den dva koncerty za sebou. Chceme, aby se lidé na nás dívali, jak hrajeme, ale i oni prožívali naši hudbu a nerozptylovali se nějakým divadlem. Hudba a hudebníci jsou podle mne na pódiu tím nejdůležitějším.


----------------------------------------------
Jenže, když se to tak vezme, u nás je lepší být amatérem, i když to přináší určité problémy.

Vy všichni studujete vysokou školu. Jak se to snáší s muzikou?

Palo: Nesnáší se to.
Ďuro: Moc se to nesnáší, je to těžké.
Maťo: Všichni jsme buď přerušili ročník, nebo ho i opakovali.

Muziku berete tedy opravdu vážně. Chcete se profesionalizovat?

Martin: Teoreticky ano. Jenže, když se to tak vezme, u nás je lepší být amatérem, i když to přináší určité problémy. Profichlebíček bychom však chtěli zkusit.

Maťo: Pravděpodobně to bude nutné. Muziku bychom dohromady s pracovním poměrem asi těžko zvládli.

Teď však budete končit školu a čeká vás vojna.

Ďuro: Chceme se pokusit, abychom šli na vojnu všichni najednou, abychom potom mohli zase rychle a pořádně pokračovat.

Martin: Chystáme se natočit dopředu nějaké písničky pro rozhlas a televizi, snad vyjde i nahrávací termín druhé LP desky, takže by pauza nebyla pro naše fanoušky tak citelná.

Jak by měla vaše druhá LP deska vypadat a jaký bude mít název?

Palo: Definitivní název záleží na vydavatelství. Uvidíme.

Po vojně bude Tublatanka pokračovat zase hard rockem?

Maťo: Po vojně se Tublatanka rozjede plnou parou.

Na jeden rok se nám tedy Tubaltanka odmlčí. Bude na naší scéně tvrdého rocku scházet, ale o to více se budeme těšit na její návrat.