Rozhovor s kytaristou Panthenolu Alešem Havránkem
FANYNKA ZE SLOVENSKA:
„JE TO DĚSNEJ RACHOT, ALE VY TO URČITĚ DOKÁŽETE!“
aneb
PROČ SE PANTHENOL NEJMENUJE SANORIN
A je tady aktuální rozhovor s kytaristou tišnovské rock-punkové skupiny PANTHENOL Alešem Havránkem – rozhovor (nejen) o thrash metalových začátcích, stých kopiích kazet, bicích po dědovi, gramci na půdě s klikou, přefiklých holkách, ale i o po 20 letech znovu probuzených touhách - spoustě koncertů, dvou vydaných CD a chystaném EP, prostě o muzikantské duši, která když se jednou zrodí, tak už nikdy neumírá.
A jako naprosto unikátní bonus Vám nabízíme dosud nikdy nepublikovanou verzi obalu CD Panthenolu „Mám pocit“ od slavného Libora Machaty na píseň Padlej král.
Ahoj, Aleši. Jaký Máš Ráno Pocit, když se probudíš a připadáš si jako Padlý král?
Čau, Dědku. Tak to záleží, jak moc byla ta předchozí noc divoká, však to znáš :-).
A teď už vážně. Na úvod docela těžká otázka, nicméně když hraješ těžkou hudbu, nemůžeš si vybírat: Jaká byla Tvoje první tvrdě rocková deska, kterous’ kdy slyšel, a kolik Ti bylo let?
Co si pamatuju, tak asi Metallica a její Kill ’Em All. To mně bylo asi 10 let. Nebyla to ale deska, jako vinyl, ale už asi stá kopie kazety. My jsme doma nikdy gramec neměli. Teda když nepočítám na půdě ten starej s klikou, kterej měl spíš historickou hodnotu… Ale pamatuju si, že už v 1. třídě jsem měl penál popsanej kapelama jako Black Sabbath nebo Katapult, ale to jsem tehdy neslyšel celý album.
Když jste zakládali Panthenol, to už jsi byl o trošku starší, bylo Ti cca 17 let – psal se rok 1990. Kde se zkoušelo nejlíp: na půdě, ve sklepě anebo v obýváku? To musel být randál. A nebyl náhodou ještě větší randál, když přišli rodiče domů? A kolik jste při tom přefikli holek, to zejména čtenáře zajímá.
U nás na půdě, nebo ve sklepě a v obýváku u Pařilů jsme hráli ještě o nějaký rok dřív. Tehdy jsme byli jen 3. Já jsem hrál na kytaru, Libor zpíval a tehdy taky něco drhnul na svoji galaxisku a Jára mlátil do bubnů, co jsem našel na půdě po dědovi. To bylo ještě za minulýho režimu. Randál to byl děsnej, pamatuju, jak jedna fanynka ze Slovenska, co k nám jezdila na chalupu, nám napsala na zadní stranu bedny „je to děsnej rachot, ale vy to určitě dokážete“. Tu teda, pokud vím, nikdo z nás nepřefikl. Ale jinak se samozřejmě něco zadařilo, spočítaný to ale fakt nemám :-).
Říkáš, že Jára mlátil do bubnů, cos našel na půdě po dědovi - to mne teda fakt zaujalo. Prosím Tě, to přece není jen tak, najít jen tak na půdě bicí po dědovi... řekni mi, co a jak, jak to bylo, co to bylo za značku, kde hrál děda a tak dál!
On hrával s taťkou na zábavách, na pohřbech a tak. Pamatuju si ho, jak na 1. máje šel v průvodu a ten velkej buben měl pověšenej na břichu před sebou a mlátil do něho, hlavně při slovenské hymně, jak o život.
Á propos, jak vlastně vznikl název Panthenol? Měli jste pocit, že Panthenol bude léčit, nebo jste se zrovna něčím předávkovali?
To si pamatuju náhodou moc dobře. To už jsme přibrali další 3 členy z Tišnova a sehnali zkušebnu v Předklášteří. Takovou ruinu, bylo dokonce v některých místech vidět střechou. Romantici mohli holkám ukazovat v noci hvězdy a ani nemuseli ven... (Začínám mít podezření, jestli to nebyl klášter Rosa Coeli, ha ha – ne, pardon, to jsem si spletl s Porta Coeli, pozn. Dědka).
No a já jsem někde zaslechl, že se kapela Arakain jmenuje podle nějakýho pracího prášku. Ani nevím, jestli je to pravda. (No to je další super verze, díky moc. Dnes už nikdo neví, co byl vlastně přípravek Neracain, ani sám Arakain – pozn. Dědka) Tak nás napadlo pojmenovat se po jiným prášku, teda léku. Já navrhoval sanorin, což bylo naštěstí hned zamítnutý jako totální blbost, ale zpěváka napadl Panthenol. Asi to užíval na hlasivky, nebo co, a název byl na světě.
Vaše první éra netrvala dlouho, zhruba 4 roky, pak jste se rozpadli, prej i zkušebna... Zůstaly pouze 3 demosnímky, všechny natočené živě na kazeťák. Tou dobou jste ovšem nehráli punk, ale thrash metal. Tak mi k tomu všemu prosím něco hezkýho řekni – zejména by mne zajímaly názvy těch dem, pokud tedy nějak pojmenovaný byly. Aspoň jedno z nich bych řekl – Sami sobě? – viz též „poděkování sami sobě“ jako reminiscence na obalu prvního alba, k němuž se ještě dostaneme...
To si trefil dobře, jedno se fakt jmenovalo Sami sobě po jedné z písní. Další pak „Opilý“, a to třetí už ani nevím, to ale spíš bylo, že jsme nahráli ve zkušebně aktuální věci těsně před tím, než šli kluci na vojnu. Dobře, že jsme to udělali, protože už jsme se pak nesešli.
A pokud jde o ten thrash, tak jsme pár věcí v tomhle stylu měli, ale taky jsme měli punkový věci, ale i songy podobný kapele Mňága… Prostě nám to lítalo hodně zeširoka mezi stylama podle toho, co jsme zrovna poslouchali. Od Metallicy přes Tři sestry a Plexisy až po Alkehol nebo tu Mňágu.
V dalších letech užs’ nezakládal kapelu, ale rodinu. Co tak v tu dobu bývalý muzikant, když už zrovna nehraje, poslouchá ... tedy krom své ženy?
Tak některý kapely už jsem zmínil. Metallica, Helloween, Iron Maiden atd. Z našich Arakain, Kern, prostě metalovou klasiku. Ale vždycky jsem taky poslouchal punk, už kdysi Orlík a Zónu A, Tři sestry, Visáče a pak jsem slyšel Offspring a do těch jsem se hodně zbláznil. Ta energie, co z nich šla ven, to bylo neskutečný.
(No to jsme si, Aleši, užili, když jsme si jednou v Metru spolu zatancovali, i když jsem si to pak vůbec nepamatoval, ale byla to fakt neskutečná energie, to musím revivalově potvrdit!)
Po téměř 20 letech se opět probouzejí hudební hormony: první koncert jste měli na soukromé akci přesně na Tvoje 40. narozeniny, tj. 12. 1. 2013, v tišnovské Kavárně U Kina. Pamatuješ si z té oslavy vůbec něco?
Pamatuju si snad všechno, bylo to super a přál bych takovou oslavu každýmu. Není nad to oslavovat vlastním hraním s kamarádama, kterým se to taky líbí. Tím jsme vlastně znovu začali hrát.
Proč jste začali hrát místo thrashe punk? Chtěli jste být prodejnější, anebo Vám thrash metal nestačil po melodicky skotačivé stránce? A proč označení rock-punk, když jste punk-rock?
Už jsem na to tak trochu odpověděl. Hráli jsme děsnej mix stylů a teď jsme tak nějak našli ten svůj. Aspoň mně to tak přijde. Ono to škatulkování je celkem na prd. Je to rock, možná sem tam něco málo z metalu a víc z punku. Tak bych to zas tak neřešil…
V novodobé éře své existence jste se zapsali velice dobře, je o Vás zájem, máte za sebou úspěšný velký fesťáky, a koncerty třeba se Znouzecností, Traktorem, Morčatama na útěku... pokud vím, měli jste hrát i na Balkáně. Jak to tehdy dopadlo?
Jo, některý koncerty se povedly a rád na ně vzpomínám. Teď je zrovna vynucená pauza s karanténou, tak doufám, že se to dá brzo do normálu a zase si zahrajeme. To jsme tehdy měli nabídku jet hrát na Banát, ale nakonec z toho sešlo. Už ani nevím proč, já to nedomlouval.
Obě vydaná cédéčka, totiž Můj svět (2015) a Mám pocit (2018) Vám ve vašem domovském Tišnově křtily významné osobnosti – to první Jarda Albert Kronek s Liborem Machatou a to druhé Zdenál Černý
(myslím, že nikoho z těch tří netřeba představovat). Jak se shání takové ikony na křest a jak se domlouvá televize?
Tak Jardu známe osobně coby fanoušci, tak to nebyl problém domluvit. Zdeněk má v Tišnově vinotéku, tak se s ním potkává bubeník, tak to zase domluvil on. Musím říct, že se oba křty vydařily a kmotři na tom měli velký podíl. Ještě jednou jim touto cestou moc děkuju. No a Tišnovská televize přišla taky ochotně, holt je to vlastně jejich práce, ukazovat, co se u nás děje, ne?
Ovšem teď jednu přímou otázku, ohledně obalu druhého alba. Původní návrh Vám nakreslil Libor Machata, Vy jste se ovšem nakonec rozhodli pro jinou, punkovější verzi. Můžeš mi k tomu něco říct, a nebyl na Vás Libor pak nasr...klej?
No, na tom obalu se ta deska zasekla snad na několik měsíců. Libor to nakreslil skvěle, přesně tak, jak jsem si představoval. Akorát jsme pak po natočení ve studiu zjistili, že song Padlý král není tak dobrý, jak jsme chtěli a nosnou písní se tak stal Mám pocit. No a po natočení klipu na Vivaanarchy jsme taky ještě chtěli nějak využít ten nápis, co nám tam sprejeři udělali. Tak je na desce a myslím, že se to nakonec povedlo.
Liborovi jsem to vysvětlil a spravila to nějaká lahvinky kvalitního pití :-).
Máte za sebou také videoklip Viva Anarchy, vůbec první video v dějinách Panthenolu. Předpokládám, že ten televizor, co tam rozbíjíte, byl už jednou rozbitý...?
Ty televize normálně fungovaly. Je to vidět na klipu, pouštěli jsme na nich ty politiky. Byla to ale stará mrcha s hrozným obrazem, takže žádná škoda. Nejhorší na tom bylo uklidit tu spoušť, co po ní zbyla.
Dle aktuálních info z Vašeho BZ profilu chystáte nové EP. Proč jenom EP, snad nedochází invence?
To bylo záměrně. Chtěli jsme něco vydat k výročí 30 let a řekli jsme si, že budou stačit 4 songy, co jsme měli zrovna rozdělaný. Nakonec jich bude nejmíň pět.
Aleši, jaká je Tvoje nejmilejší skladba Panthenolu? A neříkej mi prosím, že máš rád všechny...jako všichni. Ale může to být klidně i nějaká nová, právě chystaná na EP.
Ty mně čteš myšlenky. Ono už je to takový ohraný klišé, že to nejnovější album je nejlepší a blablabla jsme pořád lepší a lepší. Ale mně se ty nejnovější songy fakt moc líbí. Doufám, že ten stejnej pocit budou mít i fanoušci. Takže aktuálně nejmilejší skladba je z nového EP. Nebudu zatím víc prozrazovat.
Kromě názvu Panthenol používáte též zkratku PNTH. Kdysi dávno v Grill baru jste mi prozradili, že to znamená „Pořád Něco Tu Hnije“. Co tady a teď, pane inženýre, podle Vás nejvíc hnije?
Systém, Dědku. Máme o tom teď několik nových songů, ta svoboda, co tu máme 30 let je taky relativní a o tom bude naše nové EP. Máš se myslím na co těšit…
Aleši, snažil jsem se postihnout vše podstatné z „černé kroniky“ Panthenolu, ale pakliže myslíš, že jsem na něco zapomněl, máš prostor mne seřvat.
Spíš se divím, kolik si toho pamatuješ. Díky, že si mně některý věci připomněl, a abych jen nevzpomínal, tak se těším, jak probereme nové EP a spoustu dalších věcí někde u točenýho piva.
Tak to se těším taky moc. Za punkově laděný rozhovor děkuje Dědek & METAL-LINE.
Komentáře