Rozhovor s Broňou Mikulincem a Petrem Ducháčkem z kapely SECOND END

„ZATÍM TU KÁRU TÁHNEME DÁL“

Od Tatier k Dunajůůů...

Tož tohle interwiev, ač má též výrazný elán, je nesporně širší, a sice od Banské Bystrice přes Ostravu, Opavu, Brno a Mutěnice až po Vysočinu: právě odtud odevšad totiž pocházejí všici ti „ptáci“ z hodonínské skupiny SECOND END (zkratka SE) - v double-rozhovoru odpovídali na Dědkovy otázky zpěvák Broňa Mikulinec a kytarista Petr Ducháček.

Následující vydařený rozhovor bude tudíž i o kapelách Barbarella (vůbec jsem netušil, že tam Broňa pěl!), Titanic nebo ExArgema, prostě zkrátka a jednoduše o „Spojených moravských emirátech“, resp. o naší Velké Moravě!

Tož chlapci ze Spojených moravských emirátů, jak to kdysi vtipně nazval bývalý zpěvák Standa Bořa Peřinka...odkud vlastně Vy dva jste, resp. odkud je teda celá kapela?

Petr: No to ti řeknu, to je fakt dobrá otázka, protože by na to mohla být vypracovaná slohová práce :-). Takže jak já, tak i Broňa žijeme už řadu let v Brně, čili můžeme říct, že jsme naturalizovaní Brňáci. Ale když se ptáš, tak je fakt, že oba shodou náhod pocházíme z teho drsného severa nebo taky “kraje razoviteho”, chceš-li :-). Přesněji, Broňa je původem Ostravak jak cyp, a já z Opavy. A za sebe doplním, že mě si Brno přitáhlo zpět po škole díky tomu, že mi po mámě v krvi koluje právě krev Brna a blízké Vysočiny. Prostě Brno no. Takže to máš nás dva. Kytarista Roman se do Brna díky studiím dostal ze své rodné Banské Bystrice, a náš teď již bývalý bubeník Milan, je teda jediné rodilé Brňák. Takže jediný náš slovácký mohykán basák Radek, pochází od Hodonína (přesněji z Mutěnic), ve kterém má, jak víš, naše kapela už historicky svoji základnu. A to díky jak svému vzniku, tak i zázemí, které tam máme v podobě malého nahrávacího studia a útulné zkušebny. Čili to Bořovo motto „Spojené (já přidávám „nejen“) moravské emiráty“ má fakt své opodstatnění.

Jedinou otázkou se prosím ještě vraťme k Vašemu megaúspěšnému křtu nového CD na Melodce: ačkoliv kotouček nese název Game Over, mně to s ohledem na slušně narvanou Melodku připadalo, že hra spíš začíná...!

Petr: Ten název se fakt může jevit trochu dramaticky, ale při vzniku názvu alba byly i verze s přidaným otazníkem, pro určitou nejednoznačnost názvu. Ovšem nebudu to démonizovat, pač realita je prostá - název album dostalo díky titulní písni „Game Over“.

No a jak zmiňuješ křest na Melodce, to máš pravdu, že to byla fakt povedená záležitost. Měli jsme velkou radost z lidí, co přišli, z ex-členů, z kluků rockových osobností, co nám křtili, a vůbec! Dalo by se tedy říct, že to mohl být „druhý začátek“, nikoli konec éry Second End.

Speciálně na Petra: jak moc sis užil koncert se svým dlouholetým životním souputníkem Ríšou Antonínem?

Petr: Hele, pro mě je to s Ríšou vždycky tak trochu srdeční záležitost. S ním mám spojené muzikantské začátky, spolu jsme na gymplu začínali na španělky, kde ze mě, co by „vystudovaného“ houslisty, Richard vymodeloval kytaristu :-) … no fakticky, první akordy na kytaru mám od Ríši, který byl v té době nadějným folkařem. Oba jsme v pubertě propadli rocku a metalu, a to už nám zůstalo. Vznikla mezi námi symbióza, jak při muzikantské tvorbě, tak i v pohledu na život, a to nás stmelilo. Tedy, alespoň já to tak vnímal. Čili ano, když si spolu můžeme zahrát, tak já to dost prožívám.

Když jsem odcházel z Melodky, měl jsem pocit, že se CD už vyprodalo, ale mohu se mýlit. Každého fanouška zajímají prodeje, takže jak je to s CD/EP Game Over po této stránce?

Broněk: Co se momentálních prodejů naší desky Game Over týká, tak díky dnešní nezáviděníhodné situaci se nic moc neděje. Důvod je jednoznačný. Převážně je prodej našich CD spojen s našimi koncerty, které jsou pozastaveny a s nimi i veškerý náš prodej. Ale všem fanouškům vzkazujeme, že cédéček máme zatím dost, takže můžou zvesela utrácet za dobrou muziku.

Ohledně vašeho kotoučku bych se rád zeptal na baladu Nejhezčí z žen. Působí na mne totiž dojmem, že ten text není fiktivní, ale že je podle skutečné události, asi něco jako Případy 1. oddělení, he he. Jak to tedy prosím je?

Broněk: Jasná trefa do černého, příteli. Píseň „Nejhezčí z žen“, jsme napsali na základě osobních zkušeností. V tomto případě, se to dotýká hlavně mě, z čehož plyne, že text jsem pro tuhle Petrovu melodii uplácal já. A fiktivní to tedy bohužel není. A to opravdu bohužel, protože tisíce krásných, chytrých holek padá na dno a za 15 let z nich bývají torza k nepoznání. Nejhorší na tom je, že si stále myslí, že to mají pod kontrolou, jenže nemají…

Hoši, který Hitchcockův film máte nejraději?

Broněk: A tak na toto mám jasnou odpověď. Vždycky když přijde řeč na Hitchcocka, vidím chlápka, jak zdatně rybaří ze své bárky a z čista jasna se z nebe snese racek a zapíchne se mu zobákem do palice...uff. Takže u mě to jsou jednoznačně „Ptáci“.

Petr: Jasný… „Ptáci“…, ale von toho Hitchcock natočil samozřejmě více šílenýho…, třeba u „Psycha“ jsem fakt čůral do kalhot. Hlavně i díky té muzice. Ale „Ptáci“ byl prostě první film, co se mi vryl do paměti… i díky té blondýnce v titulní roli :-). Hele, ale k té zápletce v ději, já mám za to, že prvního „datla“ do hlavy dostala právě hlavní hrdinka :-), a ne Broňo nějakej ten rybář... Jako jo, na bárce se to stalo, ale asi jsi taky klovnutej do hlavy, že to tak moceš :-) ...

Aktuálně procházíte personální změnou na postu bubeníka – odchází ikona Second Endu, bicman protřelý Titanikem, který začínal v „dechově cimbálové muzice zaměřené na pikoly“ jménem Invaders, Mistr Milan Velecký. Pokud si pamatuju správně, neodchází poprvé, již jednou se vrátil. Nakolik si myslíte, že se vrátí znova?

Broněk: Odpověď na tuto otázku se zdá býti jednoduchá, ale není. Podle mě se Milan už nevrátí, ale záměrně neříkám nikdy, protože... Já sice nepamatuji jeho odchody a příchody, jelikož jsem v SE teprve pár let, ale musím říct, že je to velká škoda. Milan je poctivý dříč. Vždycky byl zodpovědný, a navíc je to dobrý kluk, což je pro kapelu vždycky bonus. Když se podaří skloubit povahu s umem, je to klika. Jak ale říkám. Asi se nevrátí, ale možná o něm ještě uslyšíme.

Petr: Dovolím si to doplnit, protože s Mildou jsme byli opravdu dlouho a do kapely jsem jej kdysi přitáhl já. Za ty roky tam vzniklo hodně dobrého a s Milanem máme na spoustu věcí podobný náhled. A bez komentáře, že Milda byl a je skvělý bubeník, takže nastavil laťku hodně vysoko. Máš pravdu, že už jednou v Second End měl cca 3leté intermezzo, ale to bylo tehdy dané trochu jinými okolnostmi. Teď je to tak, jak to je. Rozhodl se odejít, odpočinout si a třeba začít nějak jinak, jinde. Ono, co si budeme povídat, strávili jsme v kapele společně téměř 20 let. Ponorce se těžko utíká. A někdy a někdo to holt potřebuje řešit radikálněji. Myslím, že si tím projde mnoho muzikantů, a jak už to opsal Broněk, kapela je křehká nádoba, kdy, aby držela pohromadě, tak musí kromě podobného muzikantského cítění fungovat i lidská stránka věci. A to se časem mění. Teď hledíme dopředu, a ať to bude s kýmkoliv, kdo je šikovný bubeník, tak zatím tu káru táhneme dál.

A když teda dovolíš Dědku, rád bych využil tohoto momentu a vybídl všechny, kdo by měl zájem s námi hrát za bicíma, ať se s námi spojí, ať už přes naše FB stránky nebo napíšou na náš web či emaily. Sice už jsme nějakou chvíli v procesu hledání, ale uvidíme, jak nám to vesmír přihraje.

(Sapristi, že bych se přihlásil...? Sice jsem už čtvrtstoletí bubenicky demoralizován, ale kdybych to vzal za ten správnej konec, he he... – pozn. Dědka.)

Second End však valí dál i bez Milana. Měli jste hrát teďka v dubnu v Brně, z toho nic. Inspiruje vás tato divná doba třeba k nějaké nové tvorbě?

Petr: Jo, je to tak. Zrovna teď, kdy i díky aktivitám našeho Honzíka (manažer) a ostatních kluků v kapele, jsme měli naplánované zajímavé akce, třeba i s Forrest Jump, na což jsme se velmi těšili, tak díky současné situaci to šlo lidově řečeno do kopru. Ale pro mě osobně i tahle doba, jak píšeš, je určitou katarzí. Vše s sebou nese i to dobré a třeba já to tam vidím. Člověk se může zastavit a přemýšlet nad věcmi, nad kterými se v tom standardním běhu neměl čas zamyslet.

Broněk: Říkám za sebe, že samotný virus mi žádnou inspiraci do hlavy nenahnal, ale pravdou je, že tato doba přinesla hodně volného času. No a ten se docela hodí hlavně pro domácí studiovou práci. Musím prozradit, že máme hodně nového matroše, který postupně dáváme do tvaru. Zatím to vypadá dost dobře.

Speciálně na Broňka: Chlape, Tys prošel docela slušnou historií, máš za sebou Titanic, ExArgemu, teďka Second End. Dají se ona metalová údobí vůbec nějak srovnat?

Broněk: Díky za otázku, Dědku. Předem musím samozřejmě zmínit, že bys neměl zapomínat na moje ostravské působení v kapele Barbarella, která kolem roku 1989 měla slušně našlápnuto. Vím, je to pravěk, ovšem v té době jsme ale hráli kvalitní melodický metálek skandinávského střihu. Byl to super nářez. Však písně „Hero” a „Goodbye Mexico“ jsem zatáhnul do tehdejší skupiny Argema, která je obě vydala na svých pozdějších deskách. Pěkné věci. Co se mého působení v Titanicu týče, byla to převážně tvorba Džoro Enčeva, o čemž svědčí mnou nazpívaná deska Titanic 3. Pro někoho klenot, ale já si pořád myslím, že všechny prapodivné sestavy Titanicu, byly jen chabé pokusy bez té pravé šťávy, která se dostavila až po návratu Zdeňka Černého. Exargema pro mě znamenala hlavně návrat k muzice po 10 letech. Původní záměr byl nazpívat kultovní Velkou Moravu, udělat promo tour a šlus. Nakonec se to protáhlo na pár let a v tomto čase osud do kapely Exargema zavál dva šikovné mládence z kapely SE. Později jsem dostal nabídku, kterou jsem samozřejmě neodmítnul. Takže každé období mělo něco do sebe, ale SE mě zase baví stejně jako domovská Barbarella.

Těžko se aktuálně ptát na nějaké koncerty, takže se spíš zeptám, jaké koncerty sledujete teď Vy doma?

Petr: Mě hodně baví filmová muzika, a protože nejsem ani nijak ortodoxně zaměřený, tak já si třeba znovu užil pražský koncert Hanse Zimmera, a občas přepnu na telce na hudební kanály s muzikou. Jinak paradoxně TV a obecně i sociální média teď sleduju spíše méně než více. Asi nějaký druh elektronického očistce :-) …

Broněk: Člověče, nedávno jsem zkouknul na Artu výborný koncert Black Sabbath, čímž chci říct, že občas se zadaří s pár pivy v záloze zažít i u televize prima večírek, ale jinak jsem v tomto spíše na dietě.

Jelikož je vždycky jasné, že redaktor je blbější než kapela sama, tak Vám dávám prostor, abyste moje mezery svými závěrečnými slovy napravili, a děkuju Vám za to, stejně jako za celý rozhovor.

Petr: Žádná korekce není nutná, a i my Dědku děkujeme za prostor a Tvé otázky!

P.S. Ale stejně musím ještě jednu: možná jsem se vás už na to někdy ptal, možná na koncertech, ale ofiko si to nepamatuju. Proč vlastně název SECOND END? A už teďka díky moc.

Broněk: Název vznikl opravdu před mnoha lety, ale když jsem se nedávno ptal zakládajícího člena Jožky Cetkovského, tak to byla pouze hra se slovy. No a díky tomu nám dnes občas komolí název a někdy nás nazývají jako prodejnu starých hader z druhé ruky...

Petr: Jo, to si prostě takhle jednou sedli zakládající kluci Jožka, Radek a tehdejší zbytek kapely ve sklepě u vína, vylili se jako vázy, a tohle je výsledek :-))).

Tady METAL-LINE & Dědek. 

secondend.com
https://www.facebook.com/SecondEndCz/

Zájem o post bubeníka - kontakt: Radek Miklica 728 161 442, nebo mail: radek@secondend.com

Zajímavost - Barbarella: bandzone.cz/barbarella (skladby Jsi klaun a Videosen)