Report: 29.08. 2017 - Blackstars Band, Black Light, Hypnotic - Brno, Vegalité

KTERAK BLACKSTARS & SLOVAK STARS ŘÁDILY V BRNĚ

aneb

KDYŽ VÁS HYPNOTIZUJE ČERNÉ SVĚTLO

chilližto

KRVAVÝ MASO VE VEGALITÉ!

Report / Blackstars Band, Black Light, Hypnotic, ~~Death on Arrival~~ / úterý 29. srpna 2017, od 18.30 hodin / Brno, klub Vegalité (Slovákova ulice vedle Moulin Rouge)

Tož znal jsem sklepní klub Vegalité ještě jako Bigbít, kde skoro celá naše rodina trávila večírky na Albandu a podobně, ovšem ve Vegalité jsem byl v úterý poprvé. Úspěšná vegetariánská a veganská restaurace kombinuje kuchyni, která nepotřebuje maso, s divokými metal&corovými koncerty, který jsou fakt maso! Jo a pozor, místní kuchař nepoužívá vejce, tedy kromě tatarské omáčky, což je zdůrazněníhodný počinek, neboť naopak některé průmyslové tatarky vajíčko skoro vůbec neviděly.

Když jsem do klubu kolem páté hodiny sešel, přítomné osazenstvo skutečně nevypadalo příliš metalově. Což se vzápětí potvrdilo, když jedna „rostlinná“ a dobře „rostlá“ slečna zhruba v půlce konzumace své dobroty s hrůzou zjistila, že koncert, o němž zjevně neměla tušení, pomalu začíná. Hrůzná představa, že její sojové kuličky budou na talíři drnčet vibracemi elektrické kytary, ji dohnala k zoufalému SOS zvolání: „Začněte hrát, až přijde víc lidí!“

Čímž ale současně vystihla realitu spočívající ve skutečnosti té, že v tu dobu byla návštěva vskutku spíše komorní, což se ale naštěstí s přibývající hodinou, poctivě měřenou nástěnnými hodinami za bicí soupravou, přeci jen docela zlepšilo.

Celý večer byl ve znamení především vlastní tvorby zúčastněných umělců, ale došlo i na nějaké ty ozvláštňující covery, jejichž linii bych shrnul jednoduše a prostě asi jako od Hladíka přes Big Bosse až po Brazílii, více prosím dále.

Někteří z přítomných možná nevěřili vlastním očím, když se kolem stejdže rojili čtyři chlapci základní školou povinní, na první pohled totiž museli působit obdobně jako dětští sběrači míčků na tenisových turnajích. Nicméně metalově znalý Brňák už ví, že tahlencta drobotina není nikdo jiný než slušně zavedená hudební parta BLACKSTARS BAND, která už má navíc na svém kontě debutové CD Pekelný zvony, které jsem okamžitě bez rozmýšlení zakoupil, poněvadž takový sběratelský unikát se jen tak nevidí (8 pecek za 80, no nekup to!). Nevím úplně přesně, kolik je chlapcům let, ale vím jedno: že dohromady jim možná není ani tolik, co mně! ;-) A schválně a schválně nepovím, kolik mi je, ale zas úplně takovej Dědek ještě nésu, ha ha.

Školní družina rozjela svůj set písničkou, u níž jsem nedokázal identifikovat, co se zpívá v refrénu – znělo to jako Bezďák. Říkal jsem si, hm hm, to je zajímavé téma, které v metalu jako jeden z prvních rozvířil svou skladbou Homeless Aleš Brichta. Nicméně jak jsem se vzápětí dozvěděl z obalu zmíněného CD, věc je mnohem pozitivnější – skladba se totiž jmenuje Fesťák. :-)

Kucííí hráli samosebou i další pecky z vydaného kotoučku, např. Indické zlato, Facebook nebo Gutalax, kterou si pamatuju ještě z Melodky kdysi spolu s Big Bossem, který kapele pokud vím v začátcích svou podporou dost pomohl.

Vtipný byl komentář k písničce Facebook, o holce, jež je na tomto virtuálním fenoménu závislá a dělají ji problém reálné věci, např. roztáhnout ráno............žaluzie, anebo pak ustlat postel; slovní hříčku ve smyslu „ve dne zataženo, v noci roztaženo“, tady vlastně naopak „v noci zataženo, ve dne roztaženo“, ocenil svým přidušeným smíchem celý klub. Smysl pro humor, to já kamarád taky rááád.

Dost solidně zněly Pekelný zvony, fakt slušná syrová hard & metal mrda, ale musím kluky pochválit i za jejich covery: netvrdím, že zvládli instrumentálně všechno bez chybičky, to snad ani v tomhle věku nejde, ale že si troufli na slavnou instrumentální Čajovnu nedávno zesnulého kytarového mága Radima Hladíka, za to jim patří první bod, a že ji vystřihli skutečně velmi působivě, za to jim patří druhých sto bodů. Ta atmosféra tam prostě v tom malým sklepním klubíku byla!

No a kultovní reklamní znělka všech provozovatelů pohřebišť s názvem Hřbitov, to bych snad ani nemusel komentovat, leč přesto tak učiním. Tentokrát sice nebyly zvony imitovány urputným bušením na vypitý sud piva jako kdysi na Melodce, ale úplně jsem ty kostlivce viděl, jak řádí na mejdle kolem svých hrobů, a ten svinčík po nich, až zas zalezou, raději nevidět!

Což mi připomnělo onen krásný internetový fór, jak na jednom nejmenovaném hřbitově visela – a možná stále visí - úsměvná tabulka „Udržujte pořádek kolem svých hrobů“. A kdosi přidal komentář cosi jako „Jasný, hned jak vylezu.“

Blackstars Band udělali dle mého soukromého názoru od někdejší Melodky, kdy jsem je uzřel poprvé, dost velký pokrok. Zatímco na Melodce hráli ještě poměrně hodně převzatých věcí, dnes se již soustřeďují na rozmnožující se původní skladby, a covery jsou naopak už spíše jenom osvěžujícím doplňkem jejich produkce, což já osobně oceňuji, stejně jako české texty (Fucking English!).

Kdož jste caparty ještě neviděli a jejich party neslyšeli (párty, alias capárty? ;-), určitě svou ošíbku napravte, nebudete litovat! Navíc závěrečný po-koncertní pohled na metalové muzikanty, kteří pod pečlivou gescí otce dvou z nich sedí u žluté limonády, to se věru jen tak nevidí, he he hé. No tož jsem si pořádně loknul škopku, abych ten pohled vydejchal.

Slovenské thrash metalové smečky nadějných vlků zované BLACK LIGHT a HYPNOTIC momentálně jely svoje turné THRASH OVER CZECHOSLOVAKIA 2017, a jak již název napovídá, jeho jednotlivé zastávky jsou rozesety po České i Slovenské republice, a jak již tento report napovídá, jednou z jeho zastávek se stalo i statutární město Brno, konkrétně klub Vegalité – sapristi, nezmiňoval jsem ho tady už?!?

Jako první naběhla na stejdž zaštěkat zuřivá psiska z košické deathrash smečky BLACK LIGHT. Ano, vážení přátelé, tito naši slovenští přátelé vážili cestu skoro až od Zemplínské Šíravy! Inu, jak by řekl člověk s mimořádně příjemným příjmením, pan Josef Václav Sládek – Velké širé rodné lány! Mimochodem, v této souvislosti si prosím všimněte, jak jsem na jedné fotografii zachytil druhého kytaristu s obrazem právě pomyslných velkých širých rodných lánů...

Vtipný název kapely, totiž Černé světlo, ve mne ihned evokoval dnes již slavnou skladbu jiného slovenského interpreta, Tublatanky, a to Pieseň pre Doda, kde se jak známo zpívá „Kytara hrá / nepočuť tóny / pália do nás / čierne neóny“. - Mno, tož si pojďme na Black Light trošku posvítit, nejlépe tedy černým světlem, aby muzika dobře vynikla.

Chalani vtrhli pod hodiny a klubem Vegalité se prohnalo „thrashnado“, což se ovšem dá úspěšně říct o obou slovenských návštěvnících, tzn. i o orchestru Hypnotic. Spustil se řev jako blázen, řezníci sekali všechno hlava nehlava, struny řezaly jako čerstvě nabroušené nože, zpěvák chrchlal skoro krev (scream, bloody gore!) a bicman sadisticky mlátil všechny panenské blány, až se nad ním zastavil čas. Až by se chtělo říct brutal assault, tj. brutální útok, ale hlavně název slavnýho tuzemskýho fesťáku, jehož logo měl frontman na hrudi. (Aktuální příměr s hurikánem raději z piety vynechávám.)

Black Light mají na svém kontě jednak stejnojmenné 4-zonkové digitální EP z roku 2015, ale hlavně z loňska 8-skladbové CD Name of the One, s nádherným modrým obalem, který ve mne okamžitě vyvolal atmosféru obalu LP Asmodeus Prosincová noc blíže neurčeného roku, z roku 1992. Ach, ta magická modrá barva! Mám ten plastovej kotouček Black Light položenej právě na citovaném LP, ty dva obaly mi krásně splývají do sebe a vůbec nevadí, že venku je zataženo. Vážení a milí čtenáři, ty dvě desky od sebe dělí skoro čtvrt století, ale obě v sobě mají nebezpečnou nálož v podobě prvotřídního thrashe!

Věru skutečně, CD Name of the One je mým dalším líbezným objevem, tady jedete v mimořádně šlapavém a nápaditém deathrash metalu, který absolutně nenudí a chvílemi mi z té hudební síly opravdu běhá pomyslný mráz po zádech, nota bene když si uvědomím, že kluci jsou děsivě mlaďouncí, neb je jim povětšině kol 18 a 19 let. Tohle je slovenská rozbuška, která brzo ukrutně bouchne a poctivýho „smradu“ bude všady habaděj. Po skvělých blanenských Death on Arrival – k nimž se ještě dostaneme, vlastně nedostaneme – další megamrda na čs. metalové scéně, uf a hů a uf a hů. Yahooo! (Dědku, neříkals cosi o fucking english, he?!?)

Black Light ve Vegalité přisvítili průřezem svou dosavadní tvorbou od roku 2014, kdy byla kapela založena, byť samozřejmě stěžejní složkou byly skladby z aktuálního CD (a co se týče starších věcí, s kapelou si jich pár střihl též její bývalý basák). Jelikož jsem bandu slyšel poprvé v životě, samozřejmě bych jednotlivé kousky nedokázal v tom šíleným rámusu identifikovat, ale podle playlistu se hrály kupříkladu titulní Name of the One, Locked anebo Breeze, což je flák, kerej má v závorce dodatek 18:49. Též mne to zmátlo, tudíž prosím vězte, že citovaný údaj neznamená stopáž tracku, ale přesný čas, kdy skupinu tahle zonka napadla. Nebo nahrála? – No to už fakt nevím, v tom su přepadlej a nahranej ;-)

Již dávno nebylo 18:49, ale nějak před devátou, kdy už jeviště důkladně smejčila uklízecí četa z Blavy HYPNOTIC. Teda, hoši, nevím nevím, je to sice název poměrně úderný, ale řekl bych v různých variantách a odvozeninách též poměrně častý. Ne že by se to muselo nutně a notně plést s Hypnos, ale názvy jako Hypnotic Face anebo Hypnotic Scenery hovoří za vše. A to jsem ani nemusel vytahovat zahraničí, které na mne vedle České republiky vyjukla má oblíbaná „metalová Wikipedie“ Encyclopaedia Metallum.

Opět se jedná o totální mladíčky kolem 18 let a opět se jedná o na svůj věk – stejně jako v případě Black Light - vynikající muzikanty. Je logické, že kluci byli v minulosti ještě mladší, než jsou teď, a proto klidně mrkněte na jejich mlaďounce „srandovní“ fotku na BZ. Kurnik šopa, hoši, sice Vás tam některé poznávám, ale to jste snad šli poprvé do školy, né? ;-)

Na rozdíl od lehce protřelejších Black Light nemají Hypnotic na svém kontě zatím žádné oficiální CD, leč vyprodukovali úspěšný promo singl Crumbling Mind, a na Bandzone si můžete poslechnout další skladbu Gift of Misery. Objev roku v Radio Head Awards? Je to tak.

Inspirace brazilskou Sepulturou v dobách jejích nejvyšších thrashových „vrcholků pod ruinami“ je zjevná, avšak naštěstí se nejedná o „kopíračku“, jakou ve vztahu k Sepultuře představoval kdysi jiný slovenský gladiátor, někdejší thrasher Gladiator na jeho debutu Designation z roku 1991. Cha chá, to klukům zbývalo ještě hodně let na houbách, leč hlavně že se tam při jejich sběru neotrávili, byla by jich věčná škoda.

No sypali to do nás jak pětitunovej pytel hřebíků, srali do nás úplně jinou kanonádu, než jsou sojový boby, chlapci makali jak pilní mravenečci a taky jim bylo při té hře asi dost teplo (v celém klubu bylo dost hrozně přetopeno), což zmiňuji záměrně, neboť kterak máte možnost zřít v naší „snímkotéce“ alias fotogalerii, z pódia se na nás smálo triko Pestilence s obalem slavného CD Consuming Impulse, a tam těch termitů je fakt bohužel přehršel. A když spolknete nějakýho Ferdu, zakládáte si na kašel. (Ale no jó, dyk já vím, že Ferda nebyl termit, a že na stejdži zurčel solidní kašel.)

Osobní náklonnost k brazilským (anebo i jiným?) pralesům potvrdili hošíci dost slušně vystřiženým coverem Sepultury Inner Self, až se docela divím, že kuchař v tom randálu omylem neuvařil nějaké maso. No asi ho tam vůbec neměl, což jej zachránilo. Ale i přesto to bylo krvavý maso ve Vegalité! Satan Is Real!

Pod stejdží začala atmosféra houstnout, takže jsem se coby ztrouchvivělý kmet raději odebral do pozadí, pořídil pár „private photos“, a dokonce i jednu lehce erotickou fotografii, která jistě potěší třebas nejen mužské oko. Vidíte, člověk kvůli erotice ani nemusí chodit do veřejných domů (viz vedle stojící historický Moulin Rouge), bohatě mu stačí veřejný prostor. ;-) A že jsou metalistky fakt moc hezký baby!

Při brzkém sklízení těžce nanošené zvukové paratury mi začalo docházet, že se cosi děje a že moji milovaní blanenští thrash metaloví DEATH ON ARRIVAL nevystoupí. Inu, stalo se tak, tedy vlastně nestalo. Éterem jsem zvěděl informaci, že prý je bubeník na sračku, pardon, že má sračku, což celkem pochopitelně účast na koncertním vystoupení znemožňuje, tedy pakliže nemáte speciální trůn jako panovník, kdy pracujete a současně...ále vždyť jde vo hovno.

Takže vynikající členské trio, kvůli němuž jsem do Vegalité dorazil, samo nakonec nedorazilo, nicméně své účasti v žádném případě díky přítomnému triu skvader nelituji. Svůj obzor jsem si rozšířil o dvě brigády thrashmetalové práce, které opravdu stojí za poslech a za to, abych je průběžně sledoval. A až jim to příště vyjde společně s DOA, pak na Slovákově rupnou talíře a některým dojídajícím možná i nervy, ha ha.

No byl to tedá solidní juvenilní večer. Je krásné, jak mladí dokáží držet pospolu, navíc společná absence vrásek dávala celému večeru z pořadatelského hlediska solidní dramaturgický koncept ve smyslu „Mládí vpřed!“ A nemohu v kontextu tomto nezmínit klasika nad klasiky, a sice Lva Nikolajeviče Tolstého (nota bene když su Brňák, kde jsme teď po mnoha letech otevřeli zoologický pavilón lvů), a jeho symptomatické trilogické dílo Dětství, Chlapectví, Jinošství. – Á propos, hoši, četli jste to? Já ne. Ale já nemusím, já už su Dědek.

Klub Vegalité si svůj název odvodil od slavného francouzského hesla „egalité“ – jedním slovem rovnost. A přidal na začátek „Véčko“, aby slovní hříčkou zdůraznil vege(vega)charakter svého podniku.

A mně proto nezbývá samotným závěrem tohoto reportu, než abych další slovní hříčkou zvolal:

„Liberté, VEGALITÉ, fraternité!“

Text + foto Dědek.