Report: 20.4. 2018 - Miky & Poetic Band, Karel Vepřek, Sváťa Karásek & Svatopluk - Brno, klub Rusty Nail
SVÁŤOVI NEMŮŽEŠ ŘÍCT NE
aneb
ŽENSKÝ TY JSOU FAJN, TO SE VÍ, SÉE VÍÍÍ
Report / pátek 20. duben 2018 / Miky & Poetic Band, Karel Vepřek, Sváťa Karásek & Svatopluk / Brno, klub Rusty Nail
Původně jsem myslel, že tu kazetu nedohledám, ale dohledal jsem . Strana B kazety TDK: Svatopluk Karásek: Řekni ďáblovi ne, nahrávka z roku 1978. Na druhý straně mám svýho dalšho miláčka, Kern. Mně je žánr jedno.
Neuvěřitelné se stalo uvěřitelným skutkem: skupina Sváťa Karásek & Svatopluk zavítala do Brna, do mého rodného Brna, in concreto do mého „rodného“ klubu Rusty Nail. Já byl sice trochu nalitej, nicméně to ilustrovalo totalitu, v níž vznikly Sváťovy nejlepší fláky, totalitu, kde abys přežil, musels být nalitej, jinak bys to nepřežil. Nebo ne?
A zavítala nikolivěk sama.
Večer rozvalila brigáda s poetickým názvem MIKY & POETIC BAND. Frontman vypadal jako Phil bass von Kryptor z thrash metalovýho Kryptoru, a bylo jasný, že večírek začíná. Fousanec skoro až k mikrofónu, klidní kucííí na židli s akustickou kytarou, na triku „vokno“ a já měl vokno vodjinud. Na foukačku se už teď přidal brněnský legendární host Miloš Kocman a bylo jasné že
JO! Moc pěkné, moc. Tomu říkám začátek.
Známého písničkáře KARLA VEPŘEKA jsem prakticky zaspal; Věruško, ještě že Těm mám. Kája je taky lehce vousatej a na rozdíl od ostatních nepotřebuje kapelu, stačí si sám. V naší galerce máte krásný fotky a to Vám musí stačit, ha ha. Zádumčivý, strunný, pohledný, no a ještě s „deštníkem“ ... co chcete proboha víc?
SVÁŤA KARÁSEK & SVATOPLUK, no to jsou věci. Sváťa u mikrofonu, Sváťa s cigaretou, Sváťa kdesi v prdeli... Dosti tvrdý sound kapely mne definitivně probudil, a já jsem si začal užívat ty legendární slovní hříčky i další prčiny (většina z Rusty a něco z MC).
Když jsem seděl tam na tý Pankráci / všude kolem mě jenom chlapi v teplácích / já ve snu viděl všechno krajkový / a ženský ty jsou fajnový.
V ráji poznal on to co v base já, že ženská je moc fajnová.
Say No To The Devil, Say No. Sejmou ti podobu, sejmou. Sejmou ti otisky, sejmou.
Já jsem ňákej stounavej.
Vídím píču i v chlebový patce.
Je pozdě. Too late. Voni se k sobě tulej.
U soudu právu žehná tu / krásná předsedkyně senátu. Tak to dem domů, to je hotový, vždyť ženský ty jsou fajnový.
Nenajde-li – pak je všechno v prdeli.
Jasný, Sváťa je ikona, ani tam nemusí bejt, a přece tam kluk jeden je. Je obdivuhodné, jak na tom po těch zdravotních úderech je, Sváťo, bravo!
I když tam Sváťa občas nebyl, všechny zásadní šlágry zazněly: Say No, To The Devil, Say No, Je pozdě (Too Late, tulej) i Ženský jsou fajn (to se vííííí). Na place bylo narváno a všichni tančili, jak se točí svět. Krásně jsem si zaskotačil a taky duši vypustil. A vůbec jsem nebyl stounavej.
Řízný soud skupiny svědčí o tom, že tahle myšlenka má svůj smysl. Plná rocková hudba, se skvělými slovy, hřměla brněnským klubem Rusty Nail, a já myslím, že i ty kytky naproti v botanické zahradě se spokojeně kejvaly do rytmu. Protože spokojení jsme tu noc byli všichni.
Koncert v Rusty Nail měl totiž Duši, měl Duši.
Tady Dědek. Fotky Věrka.
Komentáře