Report: 20.07. 2017 - Tom Jegr Gang - Brno, Metro Music Bar
GANG S „ÚSPOROU MATERIÁLU“
aneb
VŠE ZAČALO INFORMACÍ Z BULHARSKA
Report / Tom Jegr Gang (ve třech) / čtvrtek 20. července 2017, od 22 hodin / Brno, Metro Music Bar
Vážení přátelé, možná tomu nebudete věřit, ale všechno začalo esemeskou z Bulharska!
Ano, až odtud jsem byl informován o koncertě Toma Jegra v Metru. Za vším byla moje obětavá kolegyně Věrka, která mne až odtud, ze země piva s názvem Zagorka, informovala o akci s tím, že ona tou dobou bude akorát sedět v letadle.
Brněnský Metro Music Bar má zavedenu takovou zajímavou tradici letních nočních koncertů – o prázdninách vždy ve středu a ve čtvrtek můžete zajít na vystoupení za pouhých symbolických 50 korun (dříve dokonce jenom 30), ovšem na začátek si musíte počkat až do 22. nodiny. Ne že by ty písničky byly natolik sprosté, že by nesměly být „vysílány“ dříve, ale zřejmě to nějak souvisí s pozdě padající letní tmou, možná provozem restauračních zahrádek a tak všelijak.
Takový noční start jistě ocení zejména běžný pracující lid, pro který je pak tento koncept vzrušující hned dvakrát: nejprve dozajista výjimečným hudebním prožitkem, a posléze druhý den mimořádnými zážitky pracovními, kdy se znavená hlava marně snaží vzpomenout na všechny ty známé postupy, jak co nejúspěšněji předstírat práci.
Já už se dnes v tomto směru chovám raději dosti zodpovědně. Jelikož – pokud se toho dožiju – mi za osm let potáhne na šedesát (to zní ale, co? – fuj!), beru si preventivně na druhý den dovolenou, která se celá příznačně jmenuje dovolená na zotavenou. Aspoň, přátelé, vidíte, jakou oběť se nebojím přinést na oltář blues rocku!
A udělal jsem dobře. Zotavoval jsem se totiž natolik vydatně, že jsem bohužel musel vynechat páteční koncert Panthenolu, Turba, Škworu a dalších kapel na fesťáku ve Voděradech, protože s hladinou pivního rybníka, jakou jsem měl v hlavě, a v onom příšerném vedru to zkrátka a nedobře nešlo.
Kterak vidíte hned z naší první fotografie, TOM JEGR GAND nám tentokrát zahrál pouze ve třech, poněvadž druhý kytarista Přemek Dofek prý tou dobou vařil guláš kdesi na „pionýrském“ táboře. Nebylo to ovšem poprvé, co musel kytarovou sekci utáhnout Mistr sám. Zatímco však při poslední takové štaci doplnil kapelu „na čtyřku“ (tedy rozuměno jako na čtyři členy, ne že bych kluky takhle mizerně známkoval... navíc máme prázdniny, že) foukací harmonikář Darek Neuman, dnes po něm nebylo ani památky. No, možná byl taky na letním táboře. Anebo v Bulharsku. Anebo v Bulharsku na letním táboře.
Tak tomu říkám úspora materiálu – seskupení jako Tublatanka, aby se nikdo nemohl flákat, ha ha. Naštěstí úspora materiálu byla vskutku pouze personální, na kvalitě prezentovaného repertoáru žádná újma znát nebyla a v samotném závěru vystoupení, již v rámci zasloužených přídavků, jsem se dočkal i jednoho milého, moc milého překvapení. Pročež je jasné, že zatím musím v tomto směru držet hubičku, neboť jinak by to v závěru reportu, odpovídajícím závěru koncertu, nebylo překvapení.
Různá překvapení se však děla již v úvodu: koho jsem v Metru nečekal, byl zpěvák skupiny Kern Michal Konečný, společně s kytaristou téže formace Robi Křupkou. No metaláci se holt přišli podívat na pořádný blues! Ne, samozřejmě, kluci se poslechem věnují nejenom metalu, a tento výjimečný hudební zjev, jakým Tom Jegr je, si zkrátka v uvolněné prázdninové atmosféře nemohli nechat ujít. Koneckonců, takový letní „workshop“ jim může jenom prospět - aspoň se Michal Konečně naučí zpívat a Robi hrát na kajtru, rozuměno třeba aspoň něco odkoukaj’, cha cha. (Tak přátelé, po tomhle reportu mám asi tak přibližně o dva kamarády míň.)
Srdečně se zdravím nejenom s kluky z Kernu, ale též s kamarádem inženýrem Romanem, s mimořádně půvabnou Patricií i samotnými kluky z kapely (tam už bych o půvabu zase tak úplně nehovořil, abstrahujeme-li tedy od nesporného půvabu 
hudebního), a říkám si, tady jsem správně, tady je svět ještě v pořádku.
Další překvapení se událo krátce po startu hudební produkce. Do klubu se najednou nahrnula ohromná banda jakýchci zajímavých, poměrně veselých individuí, z nichž zejména ono úplně nalevo (viz jediný záběr do publika v rámci naší fotogalerie) svým úborem tomuto kabaretu jednoznačně vévodilo. Enjoy The Pampers! No naštěstí to dítě nebohé mělo ono plenu dosud evidentně nepoužitou. Inu, méně je někdy více...
Fotil jsem v klubu o sto šest, leč snímky následně vždy důkladně protřídím, aby ven nešly ty úplně největší sračky (jak naznačeno shora, plínku tím nemyslím), ale jen fotky oku a bohu libé. Ono taky kolikrát za život máte příležitost zvěčnit kytaristu Kernu se zpěvákem Rolling Stones nebo Michala Konečného s Iggy Popem, že?
Playlist Gangu jsem Vám jako skoro vždy vyfotil – dokumentuje, že koncerty Toma Jegra jsou plné osvědčených skladeb, které naživo fungují nadmíru dobře, ať už se jedná o vzorky říznějšího charakteru (Nemám klid, či úplně závěrečný, zatím neprozraditelný přídavek), ukázky středního, ale šlapavého tempa (Kamenka, Vize) anebo kompozice vyloženě baladického typu (Staromládenecká nebo magickej Vrátnej). V celém večeru, vlastně spíše noci, nezapadly ani ostatní věci jako svou výpovědí takřka krystalické Smíření anebo barevnou melodičností zejména v refrénu překypující Proudí do moří.
Hudební noc proudila nezadržitelně ke svému závěru, zvuk v Metru jako vždy na úrovni a dobře čitelný. Tomáš za vydatné podpory rytmických spodků (prosím Vás, už sem to „spodní prádlo“ nepleťte!) Hynek Maňák – basa a Radim Grünwald – bicí utáhl celý koncert kytarově na výbornou a já si říkal, že zázraky se v tomhle materialistickém světě ještě stále dějí, když za cenu jednoho lepšího piva dostanete pořádnou a chutnou porci světové hudební kuchyně!
A ještě Vám samozřejmě dlužím ono poslední překvapení. Z vyfoceného playlistu jej nepoznáte, poněvadž na něm je deklarován přídavek pouze jeden, a tohle byl ten druhý. Evidentně spontánní záležitost, kdy snad jenom Tom věděl, a ani jeho spoluhráči ne, co úplně na konec zahraje: moji zamilovanou hard rockovu pecku Koukám nějak to nejde z alba Je to nebezpečný! z roku 2013. Tom ji moc často nehraje, o to větší je pak pro mne osobně vzácností, a i tentokrát jsem si ji užil jak ten nejlepší „rokenrol“. „S rakenrolem žiješ a s rakenrolem chodíš spát“. Doma jsem pak tenhle nečekaný zážitek ještě musel dokrmit ze zmíněného CD, no zaplaťrockovýpámbu že je tento šlágr nahraný a s parádně syrovým zvukem!
Z Metra jdu domů pěšky, moje město je i po půlnoci stále plné lidí a moje srdce je i po půlnoci stále plné zážitků.
Text + foto Dědek.
Komentáře