Report: 04.10. 2017 - D.O.P., Saturday’s Heroes - Brno, M13
SOBOTNÍ HRDINOVÉ VE STŘEDU
aneb
VE STŘEDU VE STŘEDU MĚSTA
Report / D.O.P., Saturday’s Heroes / středa 4. října 2017, po 20. hodině / Brno, M13
Žďárská kapela D.O.P., která před pár lety předskakovala i HC legendě PRO-PAIN, se poslední dobou stává jednou z mých nejoblíbenějších. Třebaže její styl někdy bývá označován nikoliv jako klasický thrash metal, alébrž s kořením hard core (jedním slůvkem třeba thrashcore), pro mne osobně představuje takový milý žďárský Debustrol.
Styčných bodů s touto naší metalovou megaveličinou má totiž hned několik: řízný, notně rytmický a šlapavý thrash plný výrazných hudebních nápadů, který ale nezapomíná ani na potřebné prvky melodie, nekompromisní texty nabité aktuálními společenskými tématy a v češtině (sic!), takže jim každý našinec rozumí, spolehlivé instrumentální výkony, kde ovšem nikdo zbytečně neonanuje a vstřícně se podřizuje vyznění celku, a taky obrovskou chuť do hraní a plenění tuzemských koncertních sálů, jako je třeba ten v Brně za divadlem zovaný M13. 
Ačkolivěk je středa údajně označována za potenciálně nejpříhodnější den pro uspořádání koncertu, v Brně se ve středu na metal bohužel moc nechodí. No jasný, tvrdej rocker má tvrdou hudbu spojenou s pivečkem a případně i různým jiným nejen TUZEMSKÝM produktem, a jelikož jde většinou druhej den do rachoty, moc to v něm pak žbluňká, a tak kolikrát radši zůstane doma a zejména s přibývajícím věkem a chřadnutím organismu v důsledku narůstající amortizace jater či ledvin jde radši zavčas (nejraději s někým) spat, tedy dokud mu definitivně neuchřadne i nejmenovaný jiný orgán - viď, Bobe?
Ale všichni, co přišli, si akci myslím pořádně užili. Středeční mlata navíc představovala zajímavou kombinaci již zmíněného thrash metalu a - punk rocku, poněvadž první kapela večera (nemám počítat i famózní SLAYER z videa?) nebyl nikdo jiný než švédští SATURDAY’S HEROES, což se dá přeložit poměrně jednoduše jako „Sobotní Hrdinové“ (jo a prej je to taky nějakej starej americkej film). Nicméně jak vidno, hrdinství není potřeba omezovat pouze na sobotu, mnozí z nás jsme geroji již v pátek (páteční hrdinové), a ti nejtrénovanější z nás na to dokážou navázat bez problému i hrdinstvím sobotním, a kterak patrno z koncertu, není problém být i hrdiny středečními. Odtud také onen hravý dvoj-titulek tohoto článku, který je snad alespoň o trošičku originálnější než otřepané „středa? – je ho tam třeba!“.
Nicméně „středa – hudby je třeba“ zní docela pěkně. O sympatických Švédech jsem si před samotnou koncertní produkcí cosi vygooglil, přičemž z názvů jejich alb mne zaujal zejména slogan Way of a Man a ještě více Brothers in Beer (netřeba překladu, že?). Když jsem se kluků před startem jejich nářezu ptal, jestli tyhle písničky zahrají, zvěděl jsem, že Brothers in Beer ano! Což koneckonců potvrzeno jest i playlistem, který naleznete v případě zájmu ve fotogalerii.
Byla to vůbec čurina, když jsem tak se severskými chlapíky komunikoval svou příšernou lámanou angličtinou (omlouvám se, ale švédsky si zatím netroufám) – museli si asi říkat, proboha co to je za debila, když se ani po čtvrtstoletí od revoluce nenaučil anglicky. Mno, tak to su holt já.
Zajímavostí určitě je, že mi Google hlásil, že členem kapely je i Marcus Svensson, takže si člověk mohl začít připadat jak na olympiádě. No, pořádná střelba to byla v každém připadku i v M13 (píšu M13, ne M-16!).
Svěží, nikterak zbytečně vrstevnatý punk tancoval brněnským klubíkem a určitě nezklamal. Škoda že se nemohl dostavit můj webmaster Míťas, ten by si onen žánr užil určitě ještě víc než já. Při zmíněné hymně Brothers in Beer jsem začal klubíkem tancovat i já, v mé roztažené ruce tancoval i těžký starobrněnský krígl s pivem, aby symbolizoval myšlenku obsaženou v názvu této nadmíru sympatické skladbičky. A v případě piva je slovo „nadmíru“ věru velmi důležité!
Zkratka D.O.P. prý vyšla z názvu Dreams of Pain, dnes si pod ní ale můžete představit ledacos, fantazii se totiž meze nekladou. Například na posledním kotoučku kapely s názvem Cely je vytištěna jiná slovní hříčka na téma iniciál D.O.P.: „Divine Old Prophet – Homo Animalis Crudelissimum Est“ aneb cosi jako „Starodávný božský prorok – Člověk nejstrašnějším zvířetem jest“.
Ale ani evokace typu „do prdele“ a podobně nejsou samozřejmě vyloučeny; sami kucí sice používají jinou variantu, leč prosím nepředbíhejme...
Mám doma poslední dvě desky D.O.P., Cely z roku 2015 a Ve jménu míru z 2012, a musím konstatovat, že obě jsou skutečně až neskutečně nadprůměrné. Druhou citovanou jsem si zakoupil právě na středečním rambajzu, a udělal jsem moc dobře – posílil jsem mír. Miru mir! Byl jsem tak výrazně šťastnější než fanoušek Jirka, který si chtěl koupit Cely, ale ty už jsou prý vyprodané!!! Ó jak jsem šťasten, že je tady doma mám.
Skupina nám v M13 předvedla vydařenou kalbu sestávající z toho nejlepšího, co ve svém repertoáru má: chlejstaly mrdy z obou zmíněných alb, nechyběl ani čerstvý singl přímo z letošního roku, takže...budeme si hrát teda co jako?
No budeme si hrát Budeme si hrát, to určitě. Hymna kapely vyjadřující její totální filozofický postoj proti domácímu násilí, fenoménu, který se o to více rozmáhá, o co více se přehlíží. A ačkoliv téma samotné je velice brutální, písnička jako taková – zpracovaná i formou videoklipu - je v podstatě metalovou baladou. Ať tak či tak - řečeno hyperbolickou slovní hříčkou, je to nářez o nářezu. Bohužel, člověk nejstrašnějším zvířetem jest...
Budeme si hrát, megašlágrový Bojovník, eponymní skladba o kapele samotné D.O.P., singlový Lovec (brutální slogan „Slzy jsou ambrozie / pláč do žil mi život vlije“) a tak dál a tak dál, až takřka DOPůlnoci, to všechno jsou dle mého osobního soudu opravdu vynikající kompozice, jež stojí za poslech jak z CD, tak i naživo. Teda doufám, že ten středeční playlist moc nepletu a nemíchám si koncert právě s poslechy cédéček, protože postupem času
se mi už zbylé buňky mozkové začaly krapet míchat s přibývajícím mokem, ale co už, D.O.P... a ještě ne, DOPovím to později!
Když jsme u toho piva, bravurně ošetřené Starobrno Medium jsem proložil tmavou třináctkou speciálem M13, který byl na zakázku klubu uvařen v minipivovaru Blučina, a měl jsem z něj velmi zajímavý pocit, neboť jsem v něm cítil i pikantní chuť zázvoru, který já v pivečku moc rád, mňam mňam mňam.
Chlapci z D.O.P. jsou nejen zdatnými muzikanty, ale představují též příjemné člověčí bytosti. Opět jsem se zvládl představit jako veskrze inteligentní bytost, když jsem v pauze mezi kapelami spontánně oslovil jednoho maníka v sále, cosi ve smyslu jako jestli přišel schválně na D.O.P., když jeho mile shovívavý úsměv byl předzvěstí odpovědi něco jako Že asi jo, když je bubeník D.O.P. - No jo, hoši, když já si pamatuju akorát ksichty bab. (Spojitost s názvem vydavatele předposlední desky Cecek Records je čistě náhodná.)
Od frontmana Vlasty jsem se zase konečně dozvěděl, co znamená zkratka HBP na hřbetu obalu Cel. Prý se jedná o označení mecenáše (pražská HARD BONES PRODUCTION). S kteroužto myšlenkou jsem sice původně koketoval, ale jelikož jsem tohle logo – na rozdíl od ostatních – nenašel na zadní straně, byl jsem zmaten. Vlasta mi odvětil ve směru tom – parafrázuji - že zmíněný subjekt byl v důsledku absence loga zřejmě ještě něco víc než zmaten...
Všechno se zkrátka v životě nepovede, ale na koncertě byla dobrá čurina celej večer. A kdo z Vás nebyl, nevěděl, nemohl či cokoliv jiného, pro což se ve středu neúčastnil, nemusí zase až tak moc truchlit, ježto má možnost složit reparát, a to už v sobotu 18. listopadu 2017 na brněnské Melodce společně se skvadrou Infinity.
DOPrý kapely, DOPrej zvuk, DOPrý pivo, DOPrej pokec, DOPrá nálada – Děkuji Ó Pěkně, D.O.P.iči!
Text + foto Dědek.
Komentáře