Recenze: WARKINGS – Armageddon /2025/ Napalm Records
Má ještě současný 
power metal co nabídnout nebo se už jen motá v kruhu? Za více, než třicet let jsem už zažil nástupy a zase ústupy ze slávy mnoha metalových subžánrů, že už tohle dilema příliš neprožívám. Každý styl bez rozdílu si prožije svých deset minut slávy, aby se vše nakonec usadilo a veškerý humbuk kolem utichl. S power metalem to je opět ta samá písnička, a dovoluji si tvrdit, že mu očekávatelný a logický ústup z výsluní jen prospěje, jako prospěl všem ostatním stylům. Že je něco mrtvé nebo tak nějak, pokud to není prudce trendy, tomu se můžu tak akorát pousmát.
Přestože WARKINGS nepřinášejí nic převratného a v podstatě čerpají ze základních žánrových klišé, jejich páté album mi rozhodně nepřijde blbé. Vlastně na něm není nic špatně, obsahuje všechny přísady v příkladné rovnováze, skladby jsou energické a chytlavé, zabalené do špičkového zvukového kabátku a mohutné, prostorové produkce. Jako bych zpoza rohu slyšel válečný patos MANOWAR, šikovně propojený se současným, popem načichlým power metalem, ovšem stojící pevně na hard rockových a heavy základech.
Abychom si nalili čistého moku, kolem WARKINGS jsem našlapoval opatrně a s námořnickou rozvahou jsem do nich obrazně řečeno šťouchal klacíkem, jestli mě to nepokouše. Důvodem není dravost a nebezpečnost materiálu, ta už vzhledem ke stylové příslušnosti kapely je zcela jasná, ale obava ze sladké pachuti na patře, kterou mám rád jako v dětství nudle s mákem (tudíž vůbec). Ale hleďme, už úvodní titulka „Armageddon“ má příjemný hard rockový osten. Hutný valivý riff a mohutný refrén táhnou skladbu nekompromisně kupředu. Energické riffování a úderná rytmika „Armageddon“ vyloženě zdobí a sem tam vlezlá melodie nehraje až tak dominantní roli, jak jsem čekal. Album je přirozeně líbivé a hitové, „Genghis Khan“ pokračuje v jízdě bitevní polem jako panzertrupe ukrajinskou stepí roku 1941, a to není ani náhodou všechno. Následuje totiž pumelice jménem „Kingdom Come“, až mám trochu takové tušení, že si WARKINGS co nevidět vyplácají munici a zbydou jim jen klacky a kamení. „Circle of Witches“ však zařazuje vyšší kalup a nastává sekec mazec jako za zlatých metalových časů. Žádný turecký med, ale ocelový odér jako z kovárny v plném provozu, jsem překvapen. Do půle alba WARKINGS rozhodně neztrácí páru a přes všechny zavedené a ničím překvapivé šablony jim to neskutečně šlape včetně dusající hitovky „Kings of Ragnarök“. Ale co bude dál, ptám se. Odpovím si sám – že by WARKINGS lapali po dechu a táhli za sebou nohy jako v posledním tažení, t opravdu nehrozí. „Troops of Immortality“ je další chytlavá hitovka, vybavená jedním z nejpovedenějších riffů, které album obsahuje. „Nightfall“ odlehčuje atmosféru vzdušnějšími melodiemi a je to doslova melodické obžerství. Pamatujete si groovy riffy na skvělém „Accident of Birth“, sólovce Bruce Dickinsona? Přesně v tomto duchu duní kytara v „Hangman´s Night. „Varangoi“ se drží více power metalového kopyta, ovšem bombastický refrén smete všechny pochybnosti do bezpečné vzdálenosti. Výklus do cíle obstarává sugestivní balada „Here Comes the Rain“, poslední „Stahl Auf Stahl“ je sice příjemně skočná, ale beru ji jako bonus, bez kterého by se album klidně obešlo, ale k zahození určitě není.
Čekal jsem tuctový, šablonovitý kolovrátek, který nenadchne ani neurazí. „Armageddon“ ale dokáže posluchače zvenčí, jako jsem já, pořádně nachytat na švestkách. Nápaditosti a skladatelského potenciálu nabízí mnohem více, než by se mohlo zdát.
Medyed
Komentáře