Recenze: VOLUPTAS – Where Celestial Bodies Guide Not /2025/ Sun & Moon Records

Pět let po, nebojím se použít ten výraz, fenomenálním albu „Towards the Great White Nothing“, se VOLUPTAS vytasili s dalším albem. Možná už to není taková pecka mezi oči, už přece jen vím, co přibližně očekávat. To ovšem neznamená, že mě VOLUPTAS nechávají klidným a tehdejší chvalozpěv byl jednorázovou epizodou. „Where Celestial Bodies Guide Not“ je v podstatě pokračováním dobrodružství, které jsem zažíval před pěti lety. Dobrodružství je hodně slabé slovo, jako když porovnáváte neškodnou únikovku a průchod minovým polem, kdy nevíte vteřinu, kdy vyletíte do luftu bez zpáteční jízdenky.

„Where Celestial Bodies Guide Not“ je tím albem, v případě kterého si nemusíte lámat hlavu, proč je na něm to či ono. Všechny roviny do sebe ideálním způsobem zapadají v jedinečné symbióze, až pomalu uvěříte, je jde smíchat olej s vodou. Říkejte tomu jak chcete, atmo – black, post – black nebo jen prostě metalová avantgarda – nic z toho není špatně a v zásadě vystihuje vše, co se na  „Where Celestial Bodies Guide Not“ děje. Jako černá díra, album má sílu posluchače vtáhnout dovnitř sebe, do svého vnitřního světa, kde nic není tak, jak ve vnějším prostředí. Sžíravá tíseň, potom pochmurná melancholie, propukající v drtivou bouři provázenou poryvy mrazivé vichřice – mohl bych si takto vymýšlet metafory a dlouho předlouho bych nebyl s popisem u konce. Black metalová temnota jako dominantní živel do sebe absorbovala bezpočet vlivů, přesto stále drží v ruce všechny trumfy a určuje pravidla hry. Není to však vláda práskajícího biče, nýbrž konsensus výhodný pro všechny strany.

V předchozí recenzi jsem řekl něco o „roztažených křídlech“. To samé platí zde - „Where Celestial Bodies Guide Not“ roztahuje svá temná křídla do maximální šíře. Tím nastává nesmírně zajímavý paradox – album je velice žánrově otevřené a stejně tak sevřené s pohledem upřeným do sebe sama. Protimluv? V řadě případů to tak nepochybně je, „Where Celestial Bodies Guide Not“ však ten případ zcela určitě není. Všechny suroviny, vařené v čarodějném kotlíku dohromady fungují na takovém „Zappovském“ principu. Běžně nesourodé elementy vytváří jedinečný koktejl, který sice není pro každého, ale kdo se zvládne naladit na vlnovou délku „Where Celestial Bodies Guide Not“, nebude určitě zklamán. To je však pouze začátek, nebýt zklamán je pořád hodně málo ve srovnání s účinkem, který má předchozí deska. „Where Celestial Bodies Guide Not“ na svého staršího sourozence v ničem neztrácí a pootevírá dvířka do blízké budoucnosti. Nejsem a ani nemám ambice být nějaká Líba nebo Sibyla, abych viděl jak bude další deska VOLUPTAS vypadat, ale pokud to bude taková paráda jako v případě - „Where Celestial Bodies Guide Not“, budu si broukat spokojeností.

Medyed

facebook.com/VoIuptas/

voluptas.bandcamp.com/album/where-celestial-bodies-guide-not