Recenze: VERPA – Reborn Back To Death /2025/ Dead Maggoty Producitons
VERPA je 
služebně letitá kapela, nicméně „Reborn Back To Death“ je jejich teprve druhým albem. Debutové album „Peklo na zemi“ před pěti zatopilo pod kotlem tak, že i v pekle začali větrat a dalo se čekat, že další deska nebude napodruhé zalitý pytlík čaje. První změnou, jasnou na první pohled, je přemiklíkování z češtiny do angličtiny. Tou druhou, méně výraznou a spíše evolučním krokem, je stylová pestrost. „Houbičky“ (Verpa je mimo jiné i latinské rodové označení pro houby z čeledi smržovitých, v našich končinách líbezně pojmenované jako kačenky) nabraly na síle a druhá deska to jasně dokládá.
Protřepat a zamíchat syrový thrashing, death metal, groove metal a HC / crossover je sice nepříliš avantgardní receptura, ale když dva dělají totéž, výsledky se ale můžou různit až propastně. VERPA se toho evidentně nebojí a s ingrediencemi první třídy nebezpečnosti zachází s klidem a rozvahou, že by specialisté v Semtíně mohli tiše závidět. „Reborn Back To Death“ je natolik soudržná a svěžími nápady nepěchovaná kolekce, že jsem překvapen natolik, že jsem překvapen velmi a značně. Žádné krášlící zbytečnosti, jen nic více a nic méně než old school hrubost jako základ, hutné a kousavé riffy a citlivě uchopená melodika. Stopáž něco málo přes třicet minut úplně stačí k tomu, aby VERPA bez problému přesvědčila málem i hluchoněmého, že není jen kultem pro pamětníky. „Reborn Back To Death“ zní velmi svěže a autenticky, kdy si nemusím lámat hlavu nad tím, proč je desce to či ono a že na ní něco drhne – nedrhne vůbec nic. Album nastoupí, uštědří mi ultimátní nakládačku a hrdě středem s oprávněným pocitem vítěze skončí. „Reborn Back To Death“ se nežene za dokonalostí, a myslím, že to ani nebylo cílem. Je neurvalé, naježené a hrubá hrana mu neskutečně sluší.
Nikdy jsem nebyl skalním fanouškem groove éry devadesátých let, a i když jsem se snažil naladit se na vstřícné frekvenci, pomyslná jiskra nikdy naplno nepřeskočila. Ve spojení s klasickým brutálním základem ale problém nemám, a dokonce se dostavuje i ono příjemné šimrání za krkem, které je spolehlivým indikátorem, že se něco děje a měl bych zpozornět. Nečekal jsem zrovna ovocný čajíček, ale tohle? To jsem nečekal zhruba tak, jako kdyby Plastici vyhráli slavíka v roce 1978.
Medyed
Komentáře