Recenze: V.A.R. - Temná /2019/ Pařát

Severočeská mlátička o sobě dává po pěti letech opět vědět. Koho chytla za hercnu minulá fošna, měl by zpozornět i nyní. Lavina zkorodovaného železí se valí bez úbytku materiálu i nadále a stále má sběračům kovů co nabídnout. „Temná“ je věrna svému názvu. V.A.R. jsou temní, syroví a prostí kosmetiky. Té temnoty významně přibylo a syrovosti, jak ji známe posledních dvacet let existence V.A.R., té neubylo ani o pikolitr. Hustota se dá krájet, nánosy rzi jsou všudypřítomné, přívod plynu právě bouchnul a několikametrový plamen plane vstříc nebesům. A doba je temná…

"Temná“ má neskutečně silnou a temnou atmosféru. Tuny rzi odpadávají na zničenou zem, syrovost ohlodaná na kost nedává příliš prostoru na uhýbání stranou, tady to prostě je nebo není, a na první dobrou. „Dotýkám se nebe“ se z temné aury zčásti vysmekává, šlapavé tempo a chutně syrové riffy ženou skladbu svižně dopředu. Syrový a hutný zvuk dodává skladbě solidní šťávu, nato že má v podstatě klasickou rockovou výstavbu, je to metal jako kráva. „Dolní město“ cení zuby. Nátěr trhající stromy ze země i s kořeny, dovedu si ostře a barevně představit, jakou paseku by tahle skladba nadělala koncem osmdesátek !!! Stejný čubinec totiž páchá i třicet let po tomto pro český metal úžasném období. „V pohoří vlka“ se vrací do temnějších a výrazově tradičnějších vod. Energie obrovský pytel, úžasná atmosféra, že do rytmu vibrují i kompoty ve špajzce. Skladba finálně vybuchuje zároveň se sólem, výstavba tohoto kusu je ukázkově spontánní, nenucená a skvěle vygradovaná, no prostě…dychtivě očekávám, co přijde vzápětí. Zatím se jedná o solidní syrově metalové obžerství. „Vítr Balt“ se valí jako balvan z kopce, pomalu ale jistě. Dole ho zase Sysifos popadne, aby mu už pokolikáté ujel a marnost propukne nanovo. Ten syrový rock ´n´rollový odér je všudypřítomný, špína stříká všude kolem a všechno je kurevsky v pořádku. „Kyanid“ – kytara vyje a kvílí s klasickým heavy riffem v zádech, opět rambajz a ten správný metalový bordel a žádný syntetický bakelit. Čím dál více mi v hlavě hlodá paralela s VENOM, ta syrovost a energie, nečesanost a přitom jasná struktura a silný nosný nápad. V.A.R. si jedou svůj lomoz léta letoucí na nikoho nehledíce, o tom žádná, nicméně jdou na to z podobného konce, jako oni, legendární raraši z Britských ostrovů. Parní válec zvaný „Neobyčejné ohavnosti“ na síle neztrácí. Silný riffostroj se valí (groove a síla) nekompromisně kupředu notně podpořen zvukem hutným, že by se dal krájet podobně, jako mlha kolem Rákosníčkova rybníčku. Má očekávání jsou nadmíru naplněna, kapela počas postupující stopáže dech neztrácí a je stále z čeho se slastně ježit. „Čert a Marie“ jede jako Lemmyho parta v nejlepší formě. Ta pohoda a nadhled jsou prostě odzbrojující !!! Pokud bych měl mluvit o hitovce, bez polknutí sliny vybírám tenhle kus. Rockovka jako prase, která se trochu vymyká konceptu zbytku alba, ale nijak netrčí…ba naopak – „Temnou“ vhodně zpestřuje a dává albu chuťové ingredience navíc. „Oratorium dekadence“ jako závěrečný kus dusá mezi řádně zrezivělými haldami železného šrotu a běda přeběda tomu, kdo se jí podroušen připlete během cesty z knajpy domů. Už nedojde a bídně zajde daleko od dosahu integrovaného záchranného systému. Do posledního taktu tahle léty otlučená mnohokrát spravovaná kára jede bez brzd a s pocitem bezedné nádrže. Jakkoliv jsem minulé album slupl jak Grizzly malinu, „Temná“ strčí svého předchůdce „Level 6“ (nepočítám reedici „Pod vodou“) do kapsy. V.A.R. jsou v náramné pohodě a disponují silou přesilnou, až si Mrazík pro sichr kontroluje berlu mrazilku, jestli mu ta jeho síla přesilná nevysmahla kamsi k Liberci.

Medyed

bandzone.cz/var

var-metal.cz/