Recenze: URBAN PRIMATE - Desolation /2022/ WormHoleDeath Records
Dánsko hraje
Ameriku…a nebyl by to první případ. Dánská skvadra URBAN PRIMATE mi bleskem připomněla situaci na rockové a metalové scéně zpřed třiceti let, kdy vše převálcoval grunge a rázem bylo všechno vzhůru nohama. Z URBAN PRIMATE je grunge cítit na sto honů, a nejen grunge. Syrový rock amerického střihu s metalovým zvukem, to jsou ve zkratce URBAN PRIMATE, kteří se bratří se syrovými metalovými riffy a dělají to velice fikaně a šikovně.
Nejsem žádným skalním fanouškem tohoto stylu, tenkrát mě nejvíce oslovili SOUNDGARDEN, ke kterým se vracím, když mám na ně tu správnou náladu a ALICE IN CHAINS mě téměř zcela minuli a tím bych měl vliv grunge na mou osobu zkrku. Proto jsem ani nečekal, že by mi URBAN PRIMATE nějak zvlášť vytřeli zrak. Nicméně se stalo - jejich zmetalizovaný grunge mě velmi baví. Zachovává si typické prvky grunge a je výrazně tvrdostí a energií metalu. Něco podobné zkoušelo mnoho metalových kapel v divoké první polovině devadesátek, kdy to na chvíli snad vypadalo, že se metalu bude strojit funus. Nebudu se rozepisovat o tom, jak tyhle snahy skoro všem srazily vaz a pak se pokorně vraceli k tomu, co uměli nejlíp. URBAN PRIMATE pod žádným trendovým tlakem nejsou, kombinace metalu a grunge na módní bombu sezóny bude aspirovat velmi těžko, tak mám dobrý důvod si myslet, že to, co „Desolation“ obsahuje, je výsledkem spontánního mixu všeho, co URBAN PRIMATE formovalo a co vychází přímo z nich. „Desolation“ proto není z těch alb grungem načichlých, která by mě uspávala, naopak, při jeho poslechu cítím potřebné napětí a nečinilo mi problém desku na první oťukávání doposlouchat do konce, což je pro začátek mega úspěch.
„Desolation“ je každopádně dotažená deska zkušené kapely, byť byla dlouhé roky u ledu a „Desolation“ můžeme považovat za počátek nové etapy. URBAN PRIMATE se vracejí ve slušné formě, album umně kličkuje mezi žánry jak užovka na speedu - jednou dominuje grunge, jindy metalová rovina, případně se vkusně prolínají. Ostré polohy střídají ty více zadumané a depresivnější, volná forma střídá riffovou strukturu, jeden se vážně nenudí. Ačkoli úplně logicky preferuji ostřejší polohu URBAN PRIMATE, díky ní mi neskáče z krku ani ten „Seattle“. I když albu vládne groove a stření tempo, URBAN PRIMATE s nimi nakládají s náležitým citem a nezacyklí se do monotónní smyčky. Když už dojde na moment, kdy červík uniformity dostane hlad a má snahu začít hlodat, většinou dojde na zajímavý zvrat nebo zajímavou melodii, případně přichází svižnější skladba nebo alespoň její část. Albu nedochází dech ani s blížícím se závěrem, tam číhá jedna s neostřejších skladeb „Let Go“ a dělá slušný průvan tam, kde se kolikrát už jen vyklusává. Tohle se mi líbí, s invencí a citem skloubené dva hudební světy, kdy jeden nepopírá druhý a dohromady to skvěle funguje. Pokud promo materiál nepřehání, URBAN PRIMATE již kují pikle kolem další desky. Soudě podle „Desolation“, je se na co těšit.
Medyed
instagram.com/urban_primate_dk
Komentáře