Recenze: Titanic - Soumrak Titánů Živě (2020)

Bhagavadgíta, Kámasútra, Úsvititánů...je tady ÚSVIT TITÁNŮ!

aneb

O PÍSNÍCH VZNEŠENÝCH I ROZKOŠNÝCH

Recenze / CD Titanic: Soumrak Titánů Živě  / stopáž: cca 70 minut / rok vydání: 2020 /  Vinná Muška s.r.o. 

Jsou to dějinné paradoxy ... jenomže paradoxy k dějinám prostě patří. 

Chtěl jsem tuhle recku psát oním historickým způsobem, počínaje obrovským Rondem s prdelama k publiku, frontou na horní galerce Alfa pasáže v roce 1989, která v podnikové prodejně Opusu čekala na LP Metal Celebration a druhé LP Teamu Prichytený pri živote, dále autogramiádou tamtéž,  kdy podpisy všech členů kapely byly sice fixou, ale dodnes jsou fixní (pamatuju si, jak můj vinyl podepsal Zdeněk Černý a kousek od zábradlí galerky ho lehce přehodil Milanu Hanákovi), vzpomínám na rádiový METAL TOP TEN, odkud jsem si ještě před vydáním druhé desky nahrál skladbu Ábel, pak mám docela temno, ale TNC v Zastávce u Brna 2009 si pamatuju moc dobře, no a pak už to zase jelo...jelo a dělo! Nálože kolikerých Metalových Vánoc v Semálu, a nejen to. Poslední koncert, kdy jsem Milana fotil, byl za Lužánkami na Rockfestu 2019. 

Je pravda, že tahle pasáž by normálně do recenze nepatřila. Ale nenormálně, proč ne?  

Všichni jsme v Semálu byli, všichni víme, o kom je řeč. Pár nádherných písní z dema Eso Herc (miluju zejména dynymickou kytaru a zpěv v Kam se schovám), hororová Hnusná smůla z dvojky, přiznám se, že za ten úvod by se nestyděl snad ani Alfred Hitchcock, zkrátka je to totální Psycho.  

Koncept dvou balad hned po sobě praktikuje Kern i Titanic, v jehož případě se jedná o Milanem Hanákem „Milanované“ Guy Babylon + Figurínu, na singlu Rockmapy č. 9 zahranou jinak než na debutovém LP, a stejně tak (vlastně jinak) zahranou na tomto živáku, plném krásných rovných křiváků. 

Obligatorní tvrdy typu Simulant, Metalovej svátek nebo Vizáž potvrdily význam kapely, která promluvila do dějin nejen tuzemského, ale i celého československého heavy metalu. Ať žijou všichni doboví kritikové, kteří měli zpravidla tu nezaslouženou možnost hanobit tuzemské desky, se slovy, že přece v zahraničí se to dělá lépe ... což je kardinální pitomost – jejich recenze už nikdo nečte (snad jenom já, ha ha), zatímco Titanic poslouchají lidi dodnes. 

Desku provází syrový & surový zvuk, jak koneckonců vypovídá kvalitní 16-stránkový booklet, když říká: Toto CD vyšlo v limitované edici (cca 300 ks – pozn. Dědka) a jedná se o původní nahrávku koncertu, bez nějakých výrazných úprav a dohrávek. 

Tahle deska prostě zní, a zní až tak, že z ní mrazí. A zmíněný booklet? Plný pitoreskních fotek, který jasně dokumentuje, jak krásné (a bohužel i smutné) ty Metalové Vánoce tentokrát byly. 

Těsně před konáním vystoupení se kapela na svém FB profilu nechala slyšet, že koncert proběhne, ale oproti původnímu záměru nebude nahráván na DVD. Nakonec z toho vzniklo CD, které je unikátní mimo jiné tím, že ... no jak už jsem jednou napsal: 

Sestava okolo metalově-operního vokalisty Zdeňka Černého je unikátní tím, že zahrnuje hned dva instrumentalisty, kteří nikdy předtím na desce Titaniku nehráli: Marek Ashok Šmerda na kytaru a Milan Vajgrt na basu. Prvního můžete znát třeba z méně významné skupiny Cradle of Filth (ha ha) a druhého například z Dogmy Art. Vše svým správným úderem doplňuje syn zpěváka Dogmy Art, světoznámý bubeník Marthus Škaroupka.
Ehm, přiznám se, že úplně všechny desky Titaniku doma nemám (řadový jo!), ale tahle v mé „sbeerce“ fakt chybět nesmí. 

Jak zakončit pouť, která měla smysl? - Inu, na začátku jsem hovořil o dějinách, a na závěr tak můžu říct jedno jediné: 

Tohle CD vejde do dějin. Bohužel.  

Tady Dědek.

Bonus: 

https://www.metal-line.cz/articles/tnc-2009-tehdy-predzvest-navratu-dnes-magicka-vzpominka-1517