Recenze: TESTAMENT – Para Bellum /2025/ Nuclear Blast
Tak už jsem 
měl pocit, že s předchozím albem „Titans of Creation“ TESTAMENT vpluli do ustálené, až na detaily neměnné formy a nic mě na nich nedokáže výrazněji nachytat na švestkách. Tím nechci říct, že by kapela začal strýcovatět a vařit čím dál provařejnější desky bez silných nápadů a začala žít z podstaty a hvězdné minulosti. Naopak, k „Brotherhood of the Snake“ a zmíněné „Titans of Creation“ se vracím často a rád. Ono to je pořád naprosto stejné počínaje „Formation of Damnation“ a velké kvalitativní propady mezi novodobými alby nevidím. Proto jsem si naivně myslel, že to takhle pojede dál. Jenže „Para Bellum“ svému názvu nedluží zhola nic a já zírám jak turista na staroměstský orloj.
Když „Para Bellum“ rozebere naprosto cynicky, máme tu úplně typické TESTAMENT pozdního období. Deska obsahuje úplně vše, čeho jsme si užili minimálně za posledních patnáct let koňskou dávku – thrashmetalovou profesorštinu, Chuckův growling, mistrné lavírování mezi lehčí a hrubou rovinou. Ale je tu jeden rozdíl, který maže všechno. „Para Bellum“ je deska pekelně nasraná a překypující svěží energií, až se mi tomu málem ani nechce věřit. Jak to bývá, první setkání ještě nefunguje tak likvidačně, ale s TESTAMENT to takhle mám od samého začátku. Úvodní zahřívací kolečko prostě musí proběhnout, i kdyby čert na koze rajtoval, aby se pak rozjel mazec na více frontách. Že to nebude žádný výplach trubek, už naznačily dva předskakující singly „Infanticide AI“ a „Shadow People“, a i ty si musely postupně sednout. Že je zde stále možnost pár pecek, úhledně zabalených do dřevité vaty, a to nemyslel a ani jsem myslet nemusel. Že volba singlů nějak dopadla, je čistě technická záležitost. Aspirace na privilegium býti singlem mají naprosto všechny songy včetně baladicky laděné „Meant to Be“. S jakou silou a elegancí v jednom „Para Bellum“ odstartuje, tak stejně tak se závěrečnou a titulní „Para Bellum“ skončí. Padesát minut působí jako slabá půlhodinka, po které chci jen jedno – slyšet to znova. Adept na thrashmetalovou desku roku je jasný, ale to by se kolem nesměli poflakovat jistí Švýcaři, kterým se to povedlo úplně stejně. pokud se ještě nestane něco, o čem nemám pražádného tušení, bude to letos o dělbě prvního místa.
Čekal jen a pouze vysoký standard a nic míň. Že tuhle příčku TESTAMENT překročí z chodu a bez rozběhu, to se dá z mé strany hodnotit pouze jedním způsobem – potleskem vestoje. „Para Bellum“ je z těch desek, které vás chytí za límec, vytřou s vámi podlahu a pak pověsí na věšák pro posměch širokému okolí.
Medyed
facebook.com/testamentlegions/
instagram.com/testamentofficial/
Komentáře