Recenze: SYNAPSE FAILURE – Submissively Welcome Death /2019/ Support Underground
Ve hledáčku SUPPORT UNDEGROUND se ocitla dal
ší slovenská death metalová skvadra (řada českých kapel zase vydává na Slovensku, tudíž se nám to příjemně proplétá, politikům natruc), nesoucí poněkud „sklerotický“ název SYNAPSE FAILURE. Jakkoliv může grafika obalu svádět k old school tendencím obsahu, realita je poněkud jinde. SYNAPSE FAILURE jsou doma na rozhraní technického a melodického death metalu a jejich styl není úplně jednoznačný – i toho old school základu se od nich užijeme během třiceti minut hracího času jejich debutového počinu „Submissively Welcome Death“.
Technickou brutalitu jsem jeden čas vysloveně vyhledával, poté co mi dlouho připadala nepatřičně komplikovaná a přesycená. Z nechuti se vyvinula solidní vášeň pro instrumentální zdatnost a to, co znělo přeplácaně, jsem si začal s chutí užívat. SYNAPSE FAILURE od prvních tónů působí dojmem kapely, která má naprosto jasno v tom, co hodlá hrát a ví, co chce a kam směřuje. Po stylovém intru „Picture Of Innocence“ (ten dětský nářek mi příliš dobře po těle nečiní, na každý pád výstižně avizuje věci vzápětí následující). „In A Sick Brain“ má od začátku velmi slušný zátah, ty kytary obtáčející valivé tempo se jednoduše povedly. Časté změny tempa a nálad možná mohou mnohým způsobit potíže s orientací, ovšem kapela na těmito „výlety do světa techniky“ neztrácí kontrolu. „Blood And Scream“ je přehlednější předchůdce, má takovou až „kanibalí“ strukturu, až na melodičtější pasáž, která skladbu háže pocitově jinam. „Mr. Fritzl“ – název hovoří za vše, tohoto „hodného strejdu“ a negativní celebritu v jednom není třeba příliš podrobně představovat. Atmosféra těžkne a houstne, jednodušší pojetí dává vyniknout atmosféře strachu a beznaděje. „Submissively Welcome Death“ znamená návrat k technickému projevu a rytmickým zvratům s výrazným melodickým přesahem. Dosti možná absolutně nejsilnější pecka na albu, obsahující vyváženou směs všech surovin, včetně závanu metalové moderny. „Your Choice“ vypálí zběsile ihned od startu a krom letmých odboček ke střední rychlosti si to valí jako kafilérní vůz, co nestíhá. Výživné sólování jenom dokončuje celou tu chutnou hostinu, žel v syrovém stavu, asi někdo rozčtvrtil kuchaře. „Demon In Us“ to vzal z opačného konce, skladba má téměř „Schuldinerovský“ feeling, kluše si ve středním tempu za asistence melodického sólování, tak typického pro pozdější alba nesmrtelných DEATH. Žádná vykrádačka na jistotu se naštěstí nekoná, „Demon In Us“ se drží, i při své relativní přehlednosti, společné linie a velmi příjemně album zpestřuje. „Angel Of Mercy“ opět čerpá z nesmrtelné…v tomto případě spíš prudce smrtelné klasiky. Druhá půle alba vůbec větší měrou inklinuje k tradici, byť technické chutě kapelu nepřecházejí ani s poslední skladbou.
SYNAPSE FAILURE se mi líbí. Nikam se okatě neženou, debut zní naprosto přirozeně a uvěřitelně. Jednou techničtí, jindy old school klasičtí, kdy nedochází k dvojaké rozhádanosti, nemoha se rozhodnouti kam se přiklonit. Obě polohy spolu prospívají a podporují jedna druhou. Velmi dobrý debut, který si na nic nehraje a v jeho relativní obyčejnosti tkví jeho největší síla!!!
Medyed
facebook.com/synapsefailureofficial/
Komentáře