Recenze: STRANGE NEW DAWN – Planet System /2020/ Death To Music Production

První silný vjem, který mi vyvstal při setkání s tímto albem, měl jedno jméno – PARADISE LOST. Silné deja-vu, nemající tolik společného ve stylu STRANGE NEW DAWN, nýbrž v emočním obsahu „Planet System“. Chmurná melancholie „Icon“ a „Draconian Times“ dostává téměř přímé pokračování. Ačkoliv tam tu podobnost výrazu lze nalézt a jistě nebudu sám, kdo si toho všiml, melodika STRANGE NEW DAWN je vystavěna odlišným způsobem, stejně tak struktura riffů je natolik osobitá, že snad ani nelze příliš diskutovat o tom, že by se STRANGE NEW DAWN přehnaně zhlédli v prošlapané cestičce.

„Planet System“ známé atmosféře natruc je výrazně osobité album, jehož jednou výraznou předností je magická atmosféra, díky níž dostává album působivou majestátnost a vznešenost, přitom jeho obsah je stále přístupný a osobní. Atmosféru citlivě doplňují sametová melodika a civilní, až vypravěčský zpěv, který ač se nikam silou necpe, nechybí mu naléhavost a důraz v mezích, přesně zapadajících do charakteru skladeb. „Planet System“, ač zcela jasně metalové album, hladce do sebe absorbuje stopy psychedelie konce šedesátých let, vzdušnost art rocku, syrovost hard rocku sedmdesátých let svázané metalovým kyrysem. Nezdá se to tolik patrné, album působí poměrně uceleně a kompaktně, tyto vlivy jsou stále jasně slyšitelné, rozprostřeny ve všech skladbách bez výjimky, pouze v rozdílných poměrech podle charakteru té které skladby. Metalový zvuk kytar, dostatečně silný a ostrý, nepotlačuje nálady a odstíny ve skladbách obsažené, tlačí na pilu pouze do té míry, aby dokázal zdůraznit emoční rovinu, což se ne vždy povede a neztratí rovnováhu. Na začátku jsem měl nutkání STRANGE NEW DAWN označit za metalové PINK FLOYD, polovina úvodní „Heartfull Of Stranger“ svou vznešenou melodiíí a vzdušnou snivostí svádí k tomu, abych slyšel „floydí“ megaskvosty ze sedmdesátých let, mimochodem i název jaksi evokuje „Hrnek plný tajemství“, každopádně úvod je to ani ne tak snivý, jako snový, parádní skladba s magicky zvláštní atmosférou. Kdyby někdy „Floydi“ hráli metal, možná by to vypadalo zrovna takto. Možná přeháním, možná taky nee, ale když se na okamžik ozve kytara hozená do stylu Davida Gilmoura, docházím k domněnce, že to možná nebude náhoda, nýbrž záměr. Dále se jede výrazněji po metalové stopě, a zmíněné deja-vu se projevuje v plné míře. Nemám ovšem na patře pachuť tiskařské černě z kopírky, osobitá elegance a celkový feeling „Eternal World“ skladbu táhne jinam do jiného kouta, zní to ohromně a majestátně. Tyto dvě polohy se navzájem mísí, proplétají se jak hadi, ve snaze první nabídnout Evíkovi jabko.

Tuny emocí, skvělé melodie, promakaná a citlivá instrumentace, promyšleně strukturované a vygradované skladby, až při soustředěném poslechu běhá po zádech mráz. Tohle rozhodně není album, které by dělalo sountrack k divokému mejdanu, aby se holky rozbejkovaly. Tuhle kolekci je třeba vnímat v klidu a pozorně, uvelebit se v křesílku, otevřít lahev dobrého lektvaru, zapnout naplno komunikační kanály a nechat „Planet System“ čarovat s fantazií. Nezaručuji, že každý posluchač bude mít stejné pocity a vybaví se mu stejný příběh, těch story bude asi tolik, kolik sonických prospektorů na sobě „Planet System“ otestuje. Mnoho výchozích táborů, a stejně tak mnoho sestupových tras…

Medyed

facebook.com/Strangenewdawnnorway/

YouTube kanál Strange New Dawn