Recenze: SODOM – The Arsonist /2025/ SPV/Steamhammer
Tomu říkám symbióza 
obalu a obsahu. Neradostná a tísnivá nálada válečné grafiky na chlup koresponduje s obsahem sedmnácté desky thrash metalových veteránů SODOM. Neurvalost, syrové pojetí a na dnešní poměry poměrně neotesaná produkce, to je přesně to, co jsem ve skrytu duše očekával a v plné míře dostávám na „The Arsonist“.
Jsou alba, která mě hned na první pokus povalí na zem, vyválí v prachu a ponechají mě mému neblahému osudu. Mé zubožené já se pak opakovaně vrací, aby tu nakládačku zažilo zas a znova. Kolikrát, stejně jak rychle se účinek dostavuje, stejně rychle mizí v nenávratnu. To ovšem není případ „The Arsonist“. Úvodní nápor je „pouze“ takové úvodní kočkování, aby si nebožák zvykl na plný výtlak. Ten přihází vzápětí a je to věru nelítostná řež!
S předchozí deskou „Genesis XIX“ jsem neměl v podstatě problém a jako téměř vždy jsem hýkal nadšením (stranou nechávám období dvou, tří alb z devadesátek, k těm jsem si cestu doteď nenašel), jen znělo na poměry SODOM díky luxusní produkci možná až příliš vyleštěně. „The Arsonist“ je v tomto ohledu naprosto surová rubanice se vším všudy. A právě ta syrová a stejně tak v plné míře organická produkce dělá ze „Žháře“ velmi autentické album. „The Arsonist“ působí velmi nenuceně a především živě. Mám intenzivní pocit, že poslouchám nabušený, špičkově nazvučený koncert, a ne studiovou nahrávku. Nohy se samovolně pouští do křepčení, tělo sebou trhá do rytmu, po zádech rajtuje zimnice. Ano, mám všechny příznaky – tahle závislost a nevyléčitelná diagnóza u mě propukla koncem osmdesátek a pouze si vybrala několik latentních fází.
Vedle silného a kvalitativně vyrovnaného materiálu a příjemně syrového zvukového zpracování se SODOM nadmíru povedla ještě jedna podstatná věc, a tou je silný rock´n´rollový, až punkový podtón. Na povrch se dere pravidelně a pořádně kouše, stačí se zaměřit na „Witchhunter“, tribut od srdce, ke kterému asi není třeba bližšího vysvětlení. Dalším kouskem, kde silněji rezonuje rock´ n´rollový grunt, je strhující „A.W.T.F.“. SODOM měli téměř na každém albu úkrok přesně v tomhle duchu, na „The Arsonist“ se jim ovšem podařilo klasický základ nenásilně zakomponovat z různou intenzitou do alba jako celku.
Výsledkem je semknuté a stejně tak poměrně barevné album, udržující pozornost moment překvapení po celých čtyřicet devět minut stopáže. Produkce od sekerky bude možná některým posluchačům činit jistý problém, ale důrazně doporučuji vydržet, dokud si uši nezvyknou. Potom se totiž začnou dít věci!
Medyed
instagram.com/sodom_band_official/
Komentáře