Recenze: SLAVES OF KALI - Uncharted Trails /2021/ vlastní vydání
Jednou jsem 
v jedné diskuzi prohlásil, že v rámci německé scény budou CALIBAN a HEAVEN SHALL BURN těžko hledat konkurenci. Uběhlo několik let a podoba moderní metalové scény u našich sousedů vypadá mnohem zajímavěji. Jedněmi ze zajímavých a pozornost zasluhujících jsou SLAVES OF KALI. Pro mě ku prospěchu SLAVES OF KALI zní nejednoznačně, zřetelné melodicky death metalové vlivy se vřele bratří s metalcorem a výsledek nedopadl vůbec špatně. Druhdy jsou SLAVES OF KALI bráni za groove metalovou smečku, takže našinec si může vybrat, kam si kapelu zařadí a co z jejich muziky cítí. Blbě není a ni jedno a debutové album SLAVES OF KALI by mohlo předznamenat mnohem zajímavější věci příští.
„Uncharted Trails“ vychází z pojetí metalu (pokud použijeme pojem „metal“ jako zastřešující komplet všechny subžánry), který cloumal scénou v souvislosti s KILLSWITCH ENGAGE, ALL SHALL PERISH, WHITECHAPEL a dalších, výčet by byl mnohem delší, ale záměrně zde jmenuji kapely, které mám tak nějak zažité a z tzv. moderny mě nejvíce baví. Z toho vyplývá, že SLAVES OF KALI nejsou nějak prudce stylotvornými experimentátory, tohle ovšem může být naopak silným plusem pro kapelu samotnou. „Uncharted Trails“ možná nepřekvapí formou, stylové uchopení je naprosto tradiční a pro znalého posluchače snadno čitelné, v čem je však tahle deska zajímavá a nadmíru povedená, to je objem nápadů a skladatelské šikovnosti. SLAVES OF KALI se nedrží jednoho vzorce, jakkoliv se třeba povedl a sváděl by k vytěžení až na dno - nene, „Uncharted Trails“ obsahuje mnohem více vlivů, sahajících až k groove a death metalu devadesátých let na jedné straně a k tradičnímu metalcoru, případně deathcoru na straně druhé. Díky nápaditému využití širokého záběru inspiračních zdrojů je „Uncharted Trails“ příjemně poslouchatelné album, kdy nemám pocit, že zde není nic přes míru. Tento moment je právě tím asi nejsilnějším argumentem, proč je pro mě poslech mnoha současných alb hodně nepříjemný a náročný, už je toho tam pro mě příliš - techniky, agrese, rytmických zvratů, přebuzené nepolevující energie - už tomu častokrát nerozumím.
U SLAVES OF KALI se pod tlakem necítím, album mě chytlo poměrně rychle a stejně tak jsem zvládl odlišit skladby jednu od druhé. Nakonec mi z toho vychází stylově nesvázaná a co do formy volná kolekce jedenácti skladeb (včetně meziher), z nichž žádná není drtivý hit a ne druhou stranu se žádná nekrčí v koutě. Přehledná struktura skladeb na solidní technické úrovni dovoluje rychle identifikovat silné momenty, tudíž mi nedělá velkou práci se v albu vyznat. O to příjemnější pak je zjištění, že skladby velice slušně fungují samostatně, obsahují dost nosných nápadů a především zajímavou náladu. „Uncharted Trails“ se nezdá, zprvu zní nevýrazně a obyčejně, ale průměrná šedá myš to rozhodně není. „Uncharted Trails“ představuje SLAVES OF KALI jako nadějnou partu, o které dost možná ještě uslyšíme. Potenciál na to mají a zbytek už je na nich.
Medyed
instagram.com/slavesofkali.offical/?hl=en
Komentáře