Recenze: S.O.D. – Speak English Or Die /1985/ Megaforce Records

Kdykoliv si tuhle megakultovní desku pustím, mám opět ten stejný pocit, jako když jsem ji ve svých šestnácti letech slyšel poprvé a pocit napojení na brutální zdroj energie trvá víc než tři dekády. Vedlejšák sestavy ANTHRAX z debutového alba „Fistful of Metal“ a výrazného frontmana Billyho Milana rezonuje stále a bez přehánění je natolik stylotvorným a nadčasovým počinem, který nezapadal prachem do dnešních dnů.

Zpětně jsem zjistil jednu zajímavou věc, a jistě nebudu sám. „Speak English Or Die“ má produkčně blízko ke dvojce ANTHRAX „Spreading the Disease“, jako by si Scott Ian na S.O.D. vyzkoušel další směřování své domovské kapely. Dál veškerá výraznější podobnost kromě autorského rukopisu končí a výbušná směs thrash metalu a HC / punku si jede po vlastní trase. Lví podíl na tom má na svou dobu revoluční forma – krátké úderné skladby (někdy i štěky), které málokdy přelezou tříminutovou stopáž, drtivá přímočarost a koňská dávky energie, plynoucí z čelní srážky thrash metalu s hardcorem a punkem, kterou jsme za našeho pozdního dětství znali jako crossover. Opomenout nelze další řekněme alter ego jménem M.O.D., za nímž stojí především Billy, poněvadž S.O.D. na dlouhou dobu zůstali jednoalbovým projektem. „Metody destrukce“ bych tudíž mohl alespoň zčásti považovat za relevantní pokračování „Úderných jednotek smrti“.

„Speak English Or Die“ nemá ani půlhodinu, dalo by se s nadsázkou přirovnat k „albu nealbu“ Tři Sester „25:01“, kdy ona vteřina znamená splnění délky pro LP. Dvacet skladeb v poměru k celkovému času už jaksi předem dává na srozuměnou, o jaký mazec se bude jednat a samotné přímé setkání nakonec veškerá očekávání nemilosrdně převálcuje. Vedle drtivé přímočarosti a šťavnatých riffů je album nasáklé odzbrojující porcí nadsázky, která je nejvýrazněji slyšet v několikavteřinových štěcích „Anti-procrastination Song“, „Hey Gordy!“ nebo v o chlup delší „What´s That Noise?“. Ne vždy pokus o nadsázku a humor vychází, ale v případě S.O.D. vyšlo vše, co vyjít mohlo.

„Speak English Or Die“ se dočkalo mladšího bratříčka „Bigger Than Devil“. Zábavný obal, parodující „Number of the Beast“, klasiku IRON MAIDEN, mám rád. Obsah desky, a teď mě třeba sežerte, mě už tolik nebere. Není to určitě špatná deska, ale po čtrnácti letech se S.O.D. vrátili s moderním zvukem a tehdejší dění na scéně do její podoby promlouvá více než jasně. Pozadu nezůstal ani Billy Milano. Jeho vokální projev přidal na drsnosti a já si na tehdy na novou podobu S.O.D. zvykal poměrně dlouho. Po určitém „uležení“ se nakonec ledy hnuly a „Bigger Than Devil“ na mě funguje skvěle, ale málo platné, „Speak English Or Die“ to prostě není a ani být nemůže.

Medyed