Recenze: RAGE – Resurrection Day /2021/ Steamhammer / SPV
RAGE chytili formu, o tom bez diskuze
…sice mě výrazem už těžko překvapí - co očekávám, to beze zbytku dostávám už spoustu let a nemusím přemýšlet nad tím, co se na mě vyhrne z každé albové novinky. RAGE jsou pevná jistota, zástupům muzikantů prošlým sestavou navzdory. Něco podobného lze říci i o jejich přebohaté diskografii. Jasně, také si vybrali některé slabší chvilky a pár alb mi nezpůsobilo tak slastné stavy a nával adrenalinu, na které jsem byl zvyklý. Ale sečteno a finálně zprůměrováno, stále si však zvládají udržet úroveň hodnou bledé závisti mnoha kolegů z branže.
„Resurrection Day“ se smělým výrazem pokračuje v rozjeté parádě, více než důstojně udržené předchozím albem. Tuhle tendenci pozoruji už od o dekádu staršího „Strings To A Web“, nazval bych to málem až knižním výrazem „proces zrání“. Odkaz na klasická alba je zřejmý, RAGE naskočili na svůj tradiční výraz, přičemž neignorují uplynulých dvacet let, které obě etapy oddělují a jaké psí kusy se jim mezitím podařilo nadělat (včetně Peavyho pravověrně stylového úkroku mimo hlavní trasu jménem REFUGE) . „Resurrection Day“ má neskutečně podmanivou fazónu, s první peckou do čela není důvod cokoliv řešit a lámat si hlavu nad tím, co poslouchám a proč tam je tohle a tamto a není tam něco jiného. „Resurrection Day“ je z těch alb, které posluchače spontánně vcucnou do svého světa a na s poslední skladbou opět nenuceně vyplivnou do reality všedních dnů. Poslech alba nevyžaduje žádnou extra energii, „Resurrection Day“ leze do uší v podstatě samo, nenacházím téměř nic, nad čím bych se musel dlouze zastavit a zvykat si s nejistou vyhlídkou na šťastný konec. Jedna skladba přechází do druhé a naskočen na pozitivní vlně častokrát ani nevnímám, která z pecek je zrovna na řadě. RAGE do své aktuální tvůrčí formy včlenili všechny své podoby, kterými prošli a jejich výsledný poměr je bez přehánění strhující. Kdyby se takto nepovedlo už nic dalšího, díky přítomnosti prakticky všech podob RAGE za komplet celou dobu jejich existence je „Resurrection Day“ velmi barevné a pestré album.
Velmi významný podíl na síle „Resurrection Day“ má pochopitelně i jedna kytara navíc. Zvuk prostorově zmohutněl a má lví podíl na výsledném (parádním) vyznění alba. To máme pouze technickou stránku věci, ta by „Resurrection Day“ nezachránila, i kdyby producenta dělal sám rohatý. RAGE by si mohli jít tak akorát hrát na honěnou do březového háje, pokud by nedali dohromady kolekci skvělých skladeb. Vyumělkovaná bublina by při prvním průvanu praskla a bylo by vymalováno minimálně do příští desky. „Resurrection Day“ však slabou skladbu neobsahuje, s lehkostí zkušeného hráče sází na pomyslný stůl jeden trumf za druhým. A je úplně jedno, zdali cení zuby nebo se klasicky melodicky nakrucují, případně se zasní v baladických momentech. Ani v jedné poloze RAGE nemají tendenci nezakopnout a už vůbec ne aby lapali po dechu. Přidáme-li k tomu letitou praxi a kopec mazáckého nadhledu, výsledek je jedoznačný : „Resurrection Day“ je pořádná adrenalinová jízda od začátku do konce, nemající příliš daleko k „Missing Link“, „Black In Mind“, případně „Trapped!“. Pak už se ani ten název nezdá přepálený, protože tohle je vzkříšení jako kopytník domácí!!!
Medyed
Komentáře