Recenze: PANOPTIKO – Nirvana /2025/ vlastní vydání
Kde se vzali, tu se vzali.
PANOPTIKO se během pouhých několika let, bez masivních kampaní a veškeré „tlačenky“ všude možně, vyšvihli do tuzemské první ligy. Můžeme s tím po cimrmanovském způsobu nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. PANOPTIKO si své věrné publikum našli a přináší mu v pravidelných cyklech kopec zábavy.
Nutno poznamenat, že v našem případě dochází na platnost pořekadla „Do třetice všeho dobrého“. Během velmi krátké doby, konkrétně od roku 2021, kdy vyšla prvotina „Poslední tango“, tu máme už třetí desku. Jak jsem nevěděl, co si o kapela vlastně myslet a do jaké míry je to o muzice a do jaké míry především o zábavě, „Nirvana“ je deska, která mě celkem baví. Přesněji řečeno – jsem schopen „Nirvanu“ doposlouchat do konce bez toho, aby mě zachvátila trudomyslnost. Z marketingového pohledu na věc není na PANOPTIKO nic špatně. Výrazná image, dotažený koncept a dobře napsané skladby, to je nezbytný trojlístek předpokladů pro úspěch. Pak už to v mém případě dře. Nejsem ta ideální cílová skupina pro muziku tohoto ražení a nemyslím si, že by se se mnou osobně v blízké budoucnosti stalo něco, co mé nastavení podstatným způsobem změní.
Mohl bych jít cestou nejmenšího odporu a psát si jen o albech a kapelách, které mi způsobují zimnici a příval adrenalinu a neopouštět vlastní komfortní zónu. Taky řešení, ale jaký smysl to má? Odpovím si sám – žádný. Člověk si jako hudební pisálek prostě jednoduše musí komplikovat existenci a neměl by se uzavírat ve vlastní bublině. Dalším důvodem je prasprostá zvědavost. Prostě mě začalo zajímat, co na PANOPTIKO vidí nejen mé okolí a není nad vlastní zkušenost. Když to nedopadne dobře, tak blbě zcela určitě.
„Nirvana“ blbě nedopadla – kdybych tohle tvrdil, tak do mě musí uhodit. Třetí desku totiž považuji za prozatím nejdotaženější a nejvyrovnanější, o zvuku ani nemusíme ztrácet čas. Za PANOPTIKO totiž stojí majitel studia „Bomb Jack“ Wendel Dreiseitl, kterého jste mohli zaregistrovat v řadách TARANTULY, což není zrovna nicotné a nevýznamné jméno. Stačí se zaposlouchat a producentský rukopis je myslím úplně jasný. Původně mě napadlo, jestli si TRAKTOR neudělal vedlejší srandaprojekt, protože kromě zvuku mi i zpěv přišel místy nějaký povědomý. Ale až tak daleko se realita za mou bujnou fantazií asi nepustí. Ať je to tak nebo tak, zábavy si užijeme do sytosti, a navíc ve špičkovém řemeslném zpracování. Víc nehledám, jsem tu stejně jenom na návštěvě…
Medyed
Komentáře