Recenze: Ocelot - Pekelnej stroj (2017)

HEL(L)E, MAŠINA JEDE!

aneb

POSLEDNÍ CESTA GOING TO HELL! 

Recenze / skupina OCELOT / CD Pekelnej stroj / Stopáž: 38:42 / Rok vydání: 2017  

Tak nám v Brně otevřeli nový pavilón lvů. Po čtrnácti letech. No a co, třeba ve Znojmě otevřeli po pouhých třech letech novej ocelotí pavilon! Ve výběhu nechali běhat ocelota, jenž dostal jméno Heinrich, a jelikož feny se v tomto případě příliš neosvědčily, a jelikož všichni známe institut registrovaného partnerství, k Heinrichovi byli postupně připuštěni – vedle trvalého kamaráda Páji – též samečci Káca a Fofo, no a kluci se k sobě mají, trochu se poskákali (pardon, překlep, má tam být trochu SI poskákali), a roku 2017 je tady přírůstek, z nějž mají všichni přátelé líté zvěře neskonalou radost: nové CD skupiny Ocelot zované Pekelnej stroj! 

„Tak hraj hraj hraj ať krev stříká / tak hraj hraj hraj ať čert karty míchá“. No jo, celý je to vo muzice, vo chlastu, vo holkách a až na krev. Čímž lehce narážím na souběžně vydanou knihu Jindry Heinricha Novotného Ocelot: Až na krev, která doslova stříká historkami, jež osvětlují, jakými dějinnými cestami dospěl tento veterán tuzemský metalový muziky v podstatě až  - až ke dnešku a až k tomuhle aktuálnímu kotoučku. Pročež mne napadá, že vydané publikaci by určitě jako podtitul slušel i slogan z textu songu Alcoholic Blues: „Tady jsem žil a chlastal snad sto dvacet let.“ A těch dalších sto dvacet Heinricha teprve čeká. Kurwa, to bude na koncu šermovačka rumama a berlema.  

Ano, kruh se uzavírá – jak CD začíná, tak taky končí. Čímž rozhodně nechci deklarovat, že by bylo jednotvárné, chci tím jenom říct, že Ocelot zůstává věren svému stylu, hutnému, syrovému,  šťavnatému, a současně melodickému metalrollu, bez pitomých moderních experimentů, nechutně zkreslujících samplů (termínem skvadry se jedná o pičičandy), a hlavně bez imbecilní angličtiny. A v rámci výlučně českých textů potvrzuje svoji životní filozofii i onen slogan „Kruh se uzavírá“ počáteční i závěrečnou skladbou: „Chci se točit jak vrtule, válet se, kopat, skákat a řvát“ (titulní Pekelnej stroj) versus „Válet se na zemi a řvát jako pes“ (letité, nově nahrané Válení).  

Což mi nedá, abych nezmínil jednu drobnou historku z dějin skupiny Kern (s níž se koneckonců Ocelot z tuzemských stejdží  zná docela dobře). Ta když někdy v 80. letech prožívala jistou krizi, tak kapelník Tony Vodička zahřímal cosi jako „Tak chcete něco pořádnýho dělat nebo se chcete radši jenom válet?!?“, načež Slávek Karásek s klidem sobě vlastním odvětil: „Tož já bych se teda radši jenom válel.“ – Inu, jak vidno, válení je metalovým muzikantům více než vlastní. 

Třebaže názvy některých skladeb by mohly působit dojmem, že se o přímočarý metal typu „motorová hlava“ a F1 vždy úplně nejedná, opak je pravdou. A tak se vůbec nemusíte – obdobně jako Jindra v tajemné kompozici Něco tam je – „děsit“, že by Vás „Breath Rock N’ Roll Intro“ zavalilo klasickými rock and rollovými postupy, anebo že by Alcoholic Blues vycházelo z postupů tradičního blues rocku. Všechno je to jen a jen Mistr Lemmy Ocelot. 

Pomalá ta deska taky rozhodně není. Nedávno jsem takhle šel v pátek do práce a po cestě jsem uzřel takovej ten malej pracovní stroj – nakladač, kterej měl na sobě nápis „NOVOTNÝ“. A jejda, Heinrich je v Brně, řek’ jsem si, než jsem na boku onoho tanku spatřil nálepku s omezením rychlosti: 12 km/h. Hmm, do prdele, tak to nebude Heinrich...

Pravdou jest, abys u Ocelotu ploužák lupou pohledal, což ale v žádném případě neznamená, že by se na ocelotí kravál nedalo tančit! Zkušení mistři tanečníci, proškolení od mládí v tanečních kurzech Rumů a jiných mistrů, by mohli vyprávět; tedy pokud by ještě zvládli artikulovat. On ten děsnej ocelotí bordel je ve své podstatě příjemná, melodická, taneční muzika. Akorát musíte zvolit správný taneční žánr: pomalý anglický valčík zřejmě na místě nebude, zato taková svižná čača anebo kozáček by už mohly potěšit i (ne)jednu metalovou soudružku. Akorát si musíte dát pozor, abyste jí ty kozy, co má ven, nezvrátili do sraček. Ta by vám dala! (Vlastně pak už spíš asi nedala.) Cha cha cha, čti ča ča ča. Zkráceně zmíněná čača. Či snad číča? Čičolína? No počkej, ty číčo líná! 

Mno, tak se zase uklidníme a půjdeme dál seriózně recenzovat, že. 

Surovej a syrovej zvuk podporuje vyznění této surové a syrové muziky nad jakoukoliv pivní míru, správnej řezník ví, co je syrový krvavý maso, a červené je koneckonců i samotné logo Ocelot. Děcka, máte rádi červený maso? Já jo, u mně má červený maso zelenou! 

Tenhleten znojemskej Ocelot je slušnej řízek i v textech. Něco už jsem citoval, něco teprve budu. Úplně mne dostal jeden verš ve stejku s příznačným pojmenováním Poslední cesta: „Vezou týpka co moc pil / ještě to v něm šplouchá“. Tak to jsem se fakt slušně rozchechtal, až mi z toho v břiše žbluňklo.

Very good je rovněž slovní hříčka v Poprvé: „Pak s tebou vlez do postele / měl vocas“ ... „a dva rohy na čele“, cha cha, tak to si říkám, děvče, že tím vocasem mohl Heinrich klidně skončit. I když rohem to taky nemusí být špatný. A hned dvěma naráz už ouplně, není-liž? – Chm chm, dvěma rohy není liž. 

Taky je dobrý, co Heinrich píše v Něco tam je: „ Na půdě už visí oprátka jak hrom / všechny krysy pochodují ke mně na balkón“. To se aspoň dozvíte, že v domě je půda i balkón, takže Heinrich je tím pádem dost dobrá partie! Holky, krásně řvěte! 

Trochu bych polemizoval nad výběrem občerstvujících nápojů ve smyslu tématu Alcoholic Blues. „Dejte mi do rakve jen rum a žádný té“? Heinrichu, tytyty, ty nepiješ Tatranskej čaj 52? No jeslííí nééé, tož to seš teda měkoš Heinrich. A zkus i CheNegro. Dost schopná šedesátka. Pak budeš muset napsat Ocelot: Až na krev, druhý díl. 

Svěží desku dokumentuje, a to doslova, 12-stránkový booklet, na jehož obalu sice oproti minulému počinku erotika zmizela (ježto Savana je už v prdeli), nicméně z evokací sousloví Pekelnej stroj lze vyloudit ledacos. 

Jsou tam fotky všech ocelotích rypáků, reklama na Jakubskou kryptu (lebkoun), všecky všecičky textíky a taky průpovídky kapely á la Louis de Funés.  Nicméně co oceňuji nejvíce, je komentář ke genezi jednotlivých písní, protože posluchač si samozřejmě může i bez bookletu slušně naposlouchat novou skladbu včetně textu, ale kterýmižto pohnutkami byl autor ve své invenční cestě veden, se mnohdy nedozví. Tady jo. Všechny komenty jsou good, mne zaujaly zejména dva: 

Fláknu tě – tento vál můžete zpívat svému šéfovi hned po příchodu do práce;

Poslední cesta – vyjádření celého posraného života v několika minutách. 

Ajtakrajta, ajtenocelot, děcka, končíme! Pekelná mašina ve svém novém kolečku prozatím dohrála, nicméně jak praví život, když něco končí, zas něco jinýho začíná. Když končí kotouček Ocelotu, začíná zas - kotouček Ocelotu. 

Jak by řekla ocelotí šelmička Káca, je to masakr motorovou pilou. Motorovou pilou? Či snad motorovou hlavou?!?

„Něco tam je!“ Jó, tahle deska má – motorovou hlavu a patu. 

Text Dědek.

bandzone.cz/ocelot
facebook.com/ocelotmetal
ocelotband.eu