Recenze: NIAKARA – Anubis /2025/ EP – vlastní vydání

NIAKARA pokračuje cestou EP, což skýtá hned několik výhod. Můžete nahrávky vydávat s větší frekvencí, prostor pro slabší místa se daří eliminovat daleko lépe, než by tomu bylo na ploše plnometrážního alba a v neposlední řadě není problém udržet pozornost posluchače. Po prvním EP „Annunaki“ se NIAKARA zvládla takříkajíc „usadit“ a vybudovat si solidní pozici. Debutové epko kapelu prezentovalo ve velmi dobrém světle a já v režimu „skřítek neposeda“ vyčkával další porci.

„Anubis“ je na každý pád krokem vpřed, působí dospěleji a uceleněji. Celkově mi EP jde lépe do uší a má i silnější výtlak kupředu. Dva singly, které „Anubis“ předcházely, povrzovaly směr, nastolený „Annunaki“. Na žádné prudké veletoče ani experimenty nedošlo, spíše se jedná o vybrušování detailů a cestu vpřed stylem postupných krůčků. Upřímně, jestli někdo čekal někdo čekal něco jiného než typický Zdeňkův skladatelský rukopis, známý z řad AKARAINU nebo snad erupci experimentů, utrženou ze řetězu, já to tedy nebyl. NIAKARA je přesně tam, kde jsem ji čekal. Úderné riffy, chytlavé melodie a řádně těžký spodek (můžeme tomu říkat třeba i groove), do sebe zapadají tak nějak lehčeji a refrény zní lehčeji, sound mi přijde o krapet hutnější a celkově tvrdší.

To bychom měli formu, ale jak je na tom obsah? „Anubis“ jako celek mi velice rychle zalezl do podkožní vrstvy a zatím to nevypadá, že by se odtamtud chtěl v brzkém čase odporoučet do temnoty zapomnění. Titulní hymnická, těžkým a kousavým riffem zarámovaná „Anubis“, dusavá, nakažlivou melodikou nasáklá „Zrada bolí“ nebo natlakovaná dvojice „Parazit“ a „Kain“ nemají moc práce mě přesvědčit o tom, že NIAKARA rozhodně není chvilkový výkřik do prostoru. „Nesmrtelná“, velice funkčně zasazená mezi ostřejší songy, svou naléhavostí a romantickou elegancí příjemně přerušuje nastavenou linii. Stejně jako v předchozím případě, i „Anubis“ obsahuje hit ARAKAINU po emericky. Tentokrát došlo na jednu z největších pecek vůbec, a to na „Třistajedenáctku“. Mám k ní osobní vztah už od postpubertálních let, takže nemám moc o čem přemýšlet.

K „Annunaki“ jsem si ještě držel jakýsi odstup a nechtěl jsem přehnaně plýtvat silnými slovy. Veškerý odstup byl zcela zbytečný. Pán se psí hlavou, co hlídá podsvětí, už pochybnosti nepřipouští. „Anubis“ je ve znamení NIAKARY jako kapely, kterou možná nemusíte milovat, ale je třeba s ní počítat. Skřítek neposeda ožil a už znova prudí s otázkou, co bude dál…

Medyed

niakara.cz/

facebook.com/niakara.official/

instagram.com/niakara.official/