Recenze: NAHUM – Old World Dead /2025/ Smile Music Records

Starý svět je v háji, co bude dál? Změť chaosu, násilí a beznaděje. Jak to celé bude vypadat a že to nebude žádná kytičková party, je jasná věc. „Old World Dead“, aktuální album ostravských brusičů NAHUM, může posloužit jako nekompromisní vhled do neradostné alternativy věcí příštích. Kdyby mě potkalo malé smrádě a zeptalo se mě“ „Strejdo, ten hip-hop mě přestal bavit. Co je ten death metal?“, dostalo by tip na tuhle desku.

„Old World Dead“ je totiž vzorová deathmetalová učebnice, po jejíž zažití se lze vydat všemi směry s potřebným „bekgráundem“ – do vod starého syrového death metalu, přes jeho brutální reinkarnaci až po jeho základ v podobě surového thrashingu a melodicko – orchestrální mutace. NAHUM zvládli na jedničku absorbovat většinu žánrových variací a přetavit je do vlastního extrémního jazyka, aniž by se museli byť trochu lámat v pase. Až začínám mít nutkavou potřebu přebrousit sadu nožů, které najednou nějak neřežou.

Majestátní intro k „Army, Onward!“ předznamenává nekompromisní výplach prémiové kvality, ozdobený úchvatnými melodickými prvky, které nahuštěnou agresi ani náhodou neředí a působí jako řádně peprné koření. Naprosto stejně fungují i orchestrální aranžmá, „pouze“ jako katalyzátor atmosféry a ve prospěch celku. „Old World Dead“ šikovně lavíruje hned mezi několika rovinami, aniž by to album tříštilo na kousky. Nátlakové pasáže a střídání temp, přechody do atmosféričtějších momentů a následné exploze energie působí maximálně přirozeně a hladinu adrenalinu zvedající sóla čarují s atmosférou jako snad nikdy předtím. NAHUM jsme u nás chválili, až se hory zelenaly, ale tentokrát mám pocit, že to bylo ještě málo. Stačí se hlouběji ponořit do „Conspiracy of Shadows“ nebo do titulní „Old World Dead“ a dostanete mnohovrstevnatý zážitek, který roste s každým poslechem bez toho, aby umenšoval animální ernergii a hrubozrný charakter skladeb. Vypíchl jsem pouze dvě skladby, to samé bych mohl říci i o těch zbývajících. Ideální délka necelých čtyřicet minut nedává prakticky žádný prostor pro hluchá místa a už vůbec ne pro padání řetězu. Když už přece jen zaúřaduje hnidopišský mód, likvidační řež „Hatekiller“ mi vysvětlí, jakým směrem se mám ubírat.

Nemilosrdná, drtivá jízda, co semele na sekanou vše, co se jí připlete do cesty, nese jméno „Old World Dead“. Neustálé napětí, co přijde vzápětí a neutuchající tah na branku způsobí, že album proletí hlavou jako splašený „Šinkansen“ na trati Osaka – Tokio ve snaze dohnat zpoždění – „nezastavujem, máme zpoždění, vystoupíte si až ve Volyni!“ Přebíhám perón a s touhou dát si tenhle šupec ještě jednou, nasedám a těším se znova na parádní masáž sluchových receptorů…a jestli neumřel, jezdí tam chudák dodnes.

Medyed

nahum.cz/en/

facebook.com/nahummetal/

instagram.com/nahum_metal_massacre/