Recenze: MRAKOMOR – V dekádách dekadence /2023/ vlastní vydání
„Jsem Mrakomor, 
král všeho nečasu“…tuhle větu známe prakticky všichni. Nečas na všechny způsoby ve mně evokuje i tohle EP, a to nejen atmosférou. Zůstat jen u atmosféry, bylo by to vlastně docela v cajku. Nejsem vysazený na hyperdokonalý zvuk a špinavou produkci v black metalu mám rád, ale tohle je zkrátka moc. Kytara neskutečně chrastí a působí rušivě, řekl bych až jako nástroj likvidace samotné atmosféry, která není vůbec špatná. Špatné nejsou ani texty ani jejich stylově skřehotavá prezentace a je velká škoda, že je totálně zabordelená kytara skoro úplně upozaďuje. Pomezí black a doom metalu (nemůžu si pomoci, ale ta doom metalová pochmurnost a beznaděj je tam hodně slyšet) skýtá dost široký manévrovací prostor, aby se z něj nechal vyčarovat velmi působivý kus temného řemesla. V této podobě to vypadá spíš jako takový průzkum bojem a prvotní obhlídka terénu.
„Musíme ubrat, musíme ubrat“, říkal papouch paní Šafránkové v pátém pokračování filmových básníků. Nechci se upínat na oslí můstky v podobě citací hlášek z profláklých filmů, ale…kurňa…nebýt ty kytary tak ukrutně nahlas a přebasované, je to úplně jiný příběh. Neříkám, že to otočí scénu naruby, ale už by to bylo minimálně slibné a o několik koňských délek dál, než je teď. Nechci sehrát roli kata a aby to vyznělo jako honění si redaktorského ega, kdy budu udělovat knížecí rady, jak bych to dělal já, kdybych to uměl. „V dekádách dekadence“ je velmi hluboký (pravděpodobně se jedná o jasný záměr) underground a nelze k němu přistupovat stejně jako k metalovému mainstreamu. I tak u mě přetrvává divná pachuť, že konečný výsledek se se záměrem zas tolik nepotkal nebo ho výrazně ovlivnily omezené technické možnosti.
Jako pracovní demo, ilustrující momentální fázi, v jaké se zrovna MRAKOMOR nachází, bych zvládl pochopit mnohé, ovšem k repre nahrávce, byť v nečesané a hrubé formě, ještě pořádný kus cesty zbývá. Tím hodlám říct, že posun do vyšších sfér v rámci undergroundu není úplná utopie. EP má slušnou atmosféru a bohužel ji dost sráží mému uchu nelahodící zvuk nezvuk kytar. Nebudu stahovat kalhoty dvacet kilometrů před brodem – co není dnes, může být příště.
Medyed
Komentáře