Recenze: MOTORBAND - Černá & Bílá /2021/ vlastní vydání

Hned úvodem na sebe musím prásknout jednu, pro tento článek velmi podstatnou skutečnost - MOTORBAND, přesněji řečeno znalost muziky MOTORBANDu u mě začíná a vzápětí hned končí s pro českou scénu zásadním debutem „Made In Germany“. MOTORBAND si můj nezájem jistě nezasloužil, nicméně okruh mé pozornosti se začal ubírat jinam a další alba MOTORBANDu při veškeré své kvalitě se ke mně blíže nedostala. Proto tento článek beru jako vhodnou příležitost a pro sebe připomenutí doplnit si mezery ve znalostech, zvlášť když je venku nová deska.

Jsem velmi a mile překvapen. „Černá & Bílá“, to je elegance sama. Časy urputného heavy metalu jsou ty tam, MOTORBAND současných dní je o volnější formě a pestřejším výrazu, ctícím hard rockovou klasiku a jedním dechem nepopírající heavy minulost, spontánně spojenou s realitou věcí současných. „Černá & Bílá“ zní současně, moderní zvukový kabát dodává desce příjemný švih a dynamiku. Forma, byť sebevíc blyštivá, by bez dobrých skladeb plnila pouze roli slušivé skořápky kolem velkého prd. A je dopředu jasné, že s velkým prd bych asi čas neztrácel.

MOTORBAND dospěl do fáze, která není až tak vzdálená přirovnání ke dvanáctileté whiskey - čím starší, tím lepší. Kromě přirovnání k dobré kořalce mi v paměti vyvstal vývoj švédských EUROPE, ti sice jsou výrazově někde jinde, ale postup jejich „dozrání“ je velmi podobný. Tam jsem před cca jednou dekádou použil srovnání rychlého sporťáku a klasické pochromované luxusní káry. Do velmi podobné fáze dospěl dle mého názoru dospěl i MOTORBAND. Nenucené a spontánní plynulé přechody od drsnějších poloh k těm lehčím a rockovějším vychází skvěle a dodávají albu příjemné jiskření. Rozjezd je řádně zemitý. „Co víc si přát (V úctě k Tarpanům)“ se s jistotou valí kupředu, zarámovaná do hutného zvuku a povedených melodií, no prostě start jak má být. Na klasičtější heavy notu hraje „Pár důvodů“. Spojení klasiky a modernější metalové formy funguje v podání MOTORBANDu skvěle, sice trochu předbíhám, ale takovou výšku to má až do samého závěru alba, bez zakopnutí ani přešlapu. Drsnější vody víří „Ukaž svou tvář“. Temnější atmosféra skladbě sluší jak hafíkovi slechy, stejně jako komplexnější struktura dovolující kapele se více „vyřádit“. „Můžem se smát“ bere čáru k lehčí formě, což ovšem neznamená, že to bude nějaká přeslazená limonáda z Lídlu. Tahle věc mi svou náladou ponejvíce připomíná noblesu Coverdaleových Whitesnake, je to velmi silný zážitek a můj aktuální soukromý hit! Pecka doprostřed čela v podobě „Vlky Půlnoc Probouzí“ následuje vzápětí. Skvělá kytarová práce plná nápadů a emocí, to se prostě neoposlouchá. To samé lze říci o dvou následujících „Kritik“ a „Srdce lvic“, skladby v kontrastu k jejich energii melodicky šumí jako luxusní šampus. Jako nečekal jsem průměrnou šeď, ale co se činí v reálu, to je prostě fantazie! Klasicky rocková „Dohoda Duší“ možná může po předchozím obžerství působit až příliš skromně, ale není tomu tak, tahle věc vhodně desku zpestřuje a rozhodně oproti ostatním skladbám neztrácí k mé radosti na klasickou formu ještě dojde řada. Šťavnatý riff uvozuje „Věřím v sedmej pád“, jsme zpět v metalovějších vodách, skladba cválá důrazně kupředu, chytlavá melodika nemá slabin a vlastně ani komplet celá skladba. „Něžný nájezdník“ znovu najíždí do ostřejších a hutných kolejí, a je to s přehledem ta samá vejška jako v předchozích případech. „Dobrá Nálada“ vrací kormidlo zpět k rockové klasice a lehce „australskému“ zvuku, no musím konstatovat, že mi běhá mráz po zádech, jakou energii tahle věc vyzařuje, jsem unešen. Korunu všemu nasazuje úchvatná balada „Díky Vám“. Žádný strojený patos a hra na city, pouze strhující atmosféra a citlivý přednes samotného muže MOTORBANDU číslo jedna, Libora Matejčika, moje děravá paměť už není z nejspolehlivějších, ale mám tušení, že je to první případ, kdy se ujal mikrofonu. Následující dvojice „Sraž mě znova“ a „Pravda nebo lež“ jakoby spolu naoko soupeřila, která metalová forma je silnější - zdali ta „modernější“, nebo metalová klasika. Klasičtější ze dvojice - „Pravda nebo lež“ však obsahuje natolik strhující melodiku, že pro mě má navrch právě tahle.

No co vám budu povídat, takhle na závěr…? Především to, že tahle deska je jedna velká hudební paráda.

Medyed

foto: motorband.cz

motorband.cz/

facebook.com/officialmotorband/