Recenze: METALÍZA – EP Když se země houpá /2019/ Avik
Nemějte mi to vážení hudebníci za zlé, ale ten název….
brát se příliš vážně a hrát si na hogo fogo redaktora, oheň a síra by na Vás sršela jenom za poněkud neakademický název Vašeho tělesa a předsudky by další řádky vedly úplně jiným směrem. A jelikož rocková, resp. metalová hudba je krom seriózního umění významným dílem i o zábavě, vypláchnutí si kedlubny a na chvíli zapomenout na všední a každodenní strasti, věnujme se bez zbytečných analýz samotnému obsahu „houpající se zemegul´e“.
Že se nebereme zas tak úplně vážně, napoví samotný přebal EP, představa kosmonauta z Plzně, který kultovní mok s sebou bere i na Měsíc, není úplně špatná a graficky se rovněž povedla. Teď už zbývá jen jedna zásadní otázka – co na nás číhá, jsa zalisováno v CD a já se, nebudu mlžit a kličkovat, trochu bojím, co na mně vyskočí, v obavách, zdali bude o čem psát.
Formát A4 bude jistojistě zaplněn, to je po dosti posleších EP naprosto zřejmé. METALÍZA, jak už jsem výjimečně správně tušil, jsou věrni stanovišti a dle jejich vlastních slov vycházejí z dlouholeté tradice plzeňského bigbítu, což mnohé vysvětluje a hudební náplň EP je tímto naprosto logická. Ač se mnohým při vyslovení pseudokategorie zábavovky budou křivit repráky, můj postoj k zábavovce není až tak ostře vyhraněný. Spousta regionálních kapel snese poměrně náročná měřítka a se svými ambicemi hrát pro své publikum na omezeném území jsou spokojeny, na pány umělce si nehrají a muzicírují si pro potěšení své a obecenstva. Naopak, značný počet nejmenovaných z první ligy by mnoha zábavovkám mohli závidět tu absenci plastu a líbivého pozlátka.
METALÍZA, mladá kapela, kterážto vychází z již zmíněného bigbítu plzeňského typu, to každopádně nevzala za špatný konec. Nejpodstatnějším argumentem, pro který stojí za to jim investovat čas a energii, je jasně slyšitelná instrumentální zdatnost. METALÍZA umí hrát, to za prvé. Za druhé, písničky mají solidní švih a zpěvnost, na příslušný žánr nadprůměrnou nápaditost a zajímavou strukturu. A nakonec za třetí - texty k mému potěšení též nedopadly vůbec špatně – na druhou stranu žádná poezie pro dospívající jinochy z lepších rodin, nicméně k této muzice by to stejně pasovalo asi tak, jako kaviár a šampus k nádražnímu bufetu. Titulní věc na začátek – jak už to kolikrát u písničkového rocku bývá – začínáme zpěvným refrénem, chytlavým a snadno zapamatovatelným. Zbytek skladby není taky marný, suma sumárum žádný sekanec a propad se nekoná, skladba funguje v pohodě i více poslechů za sebou, aniž by bublina splaskla. „Peklo“ se blíží rockové klasice, ve srovnání s titulní věcí se znatelně přitvrdilo, skladba svou stavbou decentně evokuje starou tvorbu SAXON (můj subjektivní pocit, ostatní v tom budou patrně slyšet úplně něco jiného). „Ploužák“…, klika převeliká je, že balada „V srdci“ si drží eleganci a přirozenost a neklesá do patosu balad za každou cenu, takhle je to příjemné a je co poslouchat. „Tak se měj“ se obrací k aktuálnějším vlivům, začátek brousí kolem melodických power metalových vod, písničkovost úplně nemizí, střídání nálad a vůbec větší propracovanost téhle skladbě nemálo pomáhá. METALÍZA (pomalu zapomínám na svou jedovatou poznámku v úvodu názvu se týkající) v závěru EP dává jasně najevo, že nehodlá být druhořadým šramlem. Závěrečná „Nesmíš to vzdát“, opět zajímavě strukturovnaná, s ponuřejší atmosférou, silným refrénem a melodiemi vůbec, dělá naprosto důstojnou tečku za EP, od kterého jsem, když mi přistálo na stole, nečekal vůbec nic. Nic nečekal a zjišťuji ke svému milému překvapení, že nejenže je o čem psát, ale ona obligátní A čtyřka je mi málem malá.
Na začátek více, než slušný, molodci, jen tak dále a nezfamfrnět příliš brzy !!!
Medyed
Komentáře