Recenze: MEGADETH – Megadeth /2026/ BLKIIBLK
Podle všeho 
se jedná o definitivně poslední desku MEGADETH. Mám možná podvědomě pocit chválit přes míru, když se mi něco líbí a faktor konečné nahrávky by mou neúmyslnou snahu mohl ještě zesílit. Jenomže…když s toho máte permanentní husinu po celém těle bezmála tři týdny a nutkavou potřebu poslouchat bezejmenné album nepochybné legendy metalu obecně několikrát za den, je jasné, že tentokrát se opravdu „něco děje“.
Svou euforii jsem krotil. Singly, vypouštěné postupně před oficiálním vydáním toho sice můžou leccos napovědět, ale stát se může jiná věc – kromě nich toho už moc na albu k jásání být nemusí. Zlom ovšem nastal, když jsem viděl dokument „Behind the Mask“ dva dny před vydáním desky. Tam už „Megadeth“ zazněl celý a já zažil déjà vu – ten samý pocit, jako když se mnou v roce 1992 praštilo o zem „Countdown To Extinction“. Předcházel tomu naprosto stejné zahřívací kolečko, úvodní song „Skin O´My Teeth“ v Gung-Ho u Petra Hanzlíka, vzápětí po něm prda jménem „Symphony of Destruction“ a trojici uzavírá „Foreclosure of a Dream“ – po návnadě následovalo euforické období, kdy jsem dobrý měsíc neposlouchal nic jiného. Je to možná příliš ambiciózní srovnání a mnozí z vás si budou (a ne poprvé) ťukat na čelo, na čem to zas ten Medyed jede, ale tahle vlna se drží na setrvalé úrovni minimálně už třetí týden, co mi album přistálo doma.
„Megadeth“ není v intencích MEGADETH nic složitého, je to ve své podstatě písničkové a hitové album. Vtip tkví v tom, že hitová jízda začíná s úvodní „Tipping Point“ a končí se závěrečnou „The Last Note“. Původní záměr udělat punkový cover nakonec vyústil ve vlastní punkovku „I Don´t Care“, což dopadlo famózně. Skladba se sice vymyká všemu, co na albu najdete, ale funguje skvěle a nijak desku netříští. Každou ze skladeb jsem pobíral postupně a hitovost celé kolekce mi došla až nějaký čas po tom, co si sedl prach. „Hey God!“, „Puppet Parade“, „I Am War“ a „Obey the Call“ mi nepřipadaly tak natlakované a plnily roli sice solidních, ale přece jen takových popelek. Ukvapené soudy se mi často nevyplatily a jak praví klasik - „První vyhrání z kapsy vyhání“. Zmíněná čtveřice pozvolna vyrostla do krásy a rozhodně za „Let the Be Shred“, „The Last Note“, „Made to Kill“ a ukrutnou megapeckou „Another Bad Day“ nezaostávají, jen jim chvíli trvá zatnout drápek. To ale není konec, poslední v pořadí nastupuje na scénu pro někoho možná lehce kontroverzní cover, mnohými považovaný za takovou provokačku na letité téma METALLICA. „Ride the Lightning“ je poslední skladbou, na které se Dave Mustaine autorsky podílel. Dnes již kultovní song dostal výrazný odér MEGADETH a pouze potvrzuje svou nadčasovost. Namísto teorií o trucu a provokaci tento krok vidím jako gesto usmíření a podanou ruku. Poslední album MEGADETH je velmi důstojná tečka za čtyřiceti lety výjimečné kapely a nezůstává pouze u důstojnosti. „Megadeth“ obsahuje prakticky všechny silné momenty napříč celou kariérou kapely v luxusním podání. Pánové, já se klaním!
Medyed
Komentáře