Recenze LP Krabathor: Only Our Death Is Welcome...

...PÍŠE SE ROK 1992

aneb

ETERNAL IMPERÁTOR KRABATHOR

Recenze / LP Krabathor: Only Our Death Is Welcome... / Monitor 1992 / Kčs 69.00 (Indies)

Co psát o desce, kterou už všichni mockrát slyšeli, kterou všichni znají, která je neoposlouchatelná, která představuje mezník v dějinách tuzemského metalu a která je dvaadvacet let stará???

Na týhle placce jsem vyrostl. Dost dobře se pamatuji, jak jsme si s kapelou ve slatinské zkušebně vždycky na závěr vlastních pecek stříhali pro osvěžení úderný krabathorský Psychodelic. Bylo nám nějakých šestnáct a v televizní hitparádě nejprodávanějších desek četl Martin Hrdinka název skupiny po vzoru Bathory provokativně jako „Krabátor“.

Úspěch tohoto elpíčka tkví v podstatě ve třech faktorech:

1. Jednalo se o vůbec první tuzemskou oficiálně vydanou death metalovou desku, přičemž hlad po deathu byl v onu dobu obrovský
2. Hudební materiál alba je jednoznačně nadprůměrný, nekompromisní death metalové riffy navíc výborně kontrastují s lyrickými klávesovými vstupy, které získaly status samostatných skladeb (celkem 7 + 3)
3. Zvuk LP je fantasticky surový, syrový a přitom čistý.

Již úvodní kontrast Ackermannova klávesového „intra“ Royal Crown a následného brutálního nástupu šlágru Psychodelic vás ujistí, že prožijete vlastní smrt, rozuměno prožijete death. Krabathor ověnčen úspěchem několika svých demáčů, mnoha koncertů a megahitem Imperátor, dříve ještě v češtině a pod jménem Krabator, stvořil na počátku 90. let minulého století anglicky zpívaný klenot, jež nebude nikdy zapomenut. Tož pojďme cestou zpět, smrtící chrám se otevírá!

Surový, ale přitom dostatečně melodický death metal s tradičním žánrovým growlingem, čili Christopherovým chrchlákem, báječně magický, mystický a přitom pořádně šlapavý, to bylo v tu dobu v zemích českých z ofiko pohledu něco neslýchaného. Zatímco světu zdařile diktovaly tempo smečky jako Death, Pestilence, Morbid Angel nebo Morgoth, u nás bylo oficiálního death metalu poskrovnu. Je samozřejmě pravdou, že death metal byl – narozdíl od blacku nebo thrashe - relativně nový světový metalový subžánr, který se všichni zúčastnění tak nějak učili od fenomenálního Chucka Schuldinera (R.I.P.), koneckonců název jeho kapely Death dal celému stylu i svůj název, ale u nás to šlo přeci jen ještě o něco pomaleji, a to třebaže bylo již po revoluci. (Důkazem budiž debutové album dnešní death metalové špičky Tortharry teprve v roce 1994, anebo relativní „zapomenutost“ vedlejšího projektu členů Kryptoru Leprocide Consequences Of Infection.)

A jestliže lze death metal dělit přinejmenším na dvě větve, tj. na brutal death metal a melodic death metal, pak Krabathor je představitelem té druhé, až by se chtělo po vzoru tradičních kritiků říct – takový slovansky zpěvný death. Jenomže v tom je právě kouzlo tohodle vinylu.

Předmětem dobových disputací bývalo, zdali  by deska byla natolik úspěšná, kdyby neměla tak vynikající zvuk. Ano, panu Petru Hanzlíkovi, ve své době známému jako ikona rozhlasového metalového pořadu Gung-Ho, se coby producentovi desky podařilo společně s Petrem Ackermannem vytvořit famózně ocelový a současně čitelný zvuk, který byl tak jedinečný, že svým finálním účinkem zastínil i tehdejší českou metalovou producentskou jedničku, Miloše Dodo Doležala.

Co k tomu poznamenat dnes? Jistě, na svou dobu dokonalý zvuk určitě pomohl hudebnímu materiálu vyniknout, ale kdyby nebyla kvalitní hudba samotná, nemělo by co vyniknout. Jak jednoduché, že?

Pochopitelně že příznivci instrumentálně náročné tvorby typu Morbid Angel mohou namítnout, vždyť ten krabathorský death je kompozičně až skoro triviální! Pravda, o žádnou nástrojovou onanii se na debutu Krabathoru vskutku nejedná, muzika je to spíše přímočařejší (nechci napsat jednodušší), jenomže i to je vlastně klad tohoto počinu, neboť díky popsanému faktoru je materiál dobře stravitelný, dobře valí, dobře ubíhá vpřed a dobře se zkrátka poslouchá. A přitom ani chvilku nenudí, což je „moment“ nejdůležitější ze všeho.

Žádná opravdu velká deska nebude navěky velká, pokud nepřinese hity. Krabathoru se podařilo na svém debutu prezentovat minimálně tři: již citovaný Psychodelic, dále Eternal (v mezihře si všimněte účelně využitého motivu z refrénu někdejší skladby Totální destrukce) a hlavně závěr strany A, mrda prda megamrda Pacifistic Death, chvilkami docela rychlostní klipová nálož (protože celá deska jinak jede spíše ve středním než rychlém tempu), která natvrdo bourala i onu starodávnou Hrdinkovu TV Hitparádu.

Druhá strana, čili strana B se nese v již „mírnějším“, méně ostentativním, méně hitovém tempu, nicméně o to propracovanější, rozprostřenější nebo chcete-li zádumčivější  death metalové skvosty přináší – viz třeba hned vstupní Preparing Your End, kdy zejména úvodní Brunovy melancholické basy vám musí rezonovat přímo na hercně. A jedééém zas!

Kterak již vyjeveno, songy jsou v angličtině, ale LP obsahovalo přílohu, jež zase pro změnu obsahovala české překlady textů, takže kterýkoli český fanoušek (jako třeba já) si mohl přečíst, že Madness Of The Dark Shadows není nic jiného než Šílenství temných stínů. A propos, témata byla jasná – šílenství, teror, agónie, smrt, věčnost...

A ještě jedno unikum je s LP Only Our Death Is Welcome spojeno – přivedlo do českého metalu výtvarníka sci-fi Martina Zhoufa, jenž je autorem legendárně modrého obalu a jenž se posléze jakožto autor obalů v metalu a rocku ujal – viz třeba nádherný cover Tōrru Chcípni o kus dál, včetně úžasného růžového loga, anebo z aktuální doby obal Papírovýho draka od Aleš Brichta Trio.

Co psát o desce, kterou už všichni mockrát slyšeli, kterou všichni znají, která je neoposlouchatelná, která představuje mezník v dějinách tuzemského metalu a která je dvaadvacet let stará???

Snad už jen to, že nejen díky svým rodičům a sourozencům,  ale i díky Krabathoru jsem měl svoje dětství (resp. jinošství) moc krásný, a rozhodně se tak nejednalo o Worried Childhood, jež jsem ovšem tak rád poslouchal...

Tady Dědek.

Drobná zajímavost: Kdož jste ctěnými vlastníky vinylového elpíčka a jeho přílohy, možná jste si všimli, že v anglické části textů je skladba Psychodelic označeno pořadovou jedničkou, ale u názvů ostatních songů již pořadové číslo chybí. Jako by si snad Krabathor při zpracování přílohy najednou „nechtěně“ uvědomil, že skladby na tomto albu jsou dobré všechny bez pořadí... :-)