Recenze: Loretta - Návrat (2017)

NÁVYK NA METALOVOU HOLKU

nebo

(NE)ZAŘADITELNEJ NÁVRAT?!?

Recenze / CD Loretta Návrat / stopáž 42:26 / vlastní náklad / křest 13. 12. 2017

V jistém českém dialektu se prý namísto slova „kolečko“ řekne „kotouč“. Takže zatímco my na zahradě navozíme třeba deset koleček hnoje, tam kdesi onde to bude desetinásobný kotouč. A tak tady teď sedím nad tím stříbrným plastovým kolečkem (vlastně kotoučem, sorry jako) s názvem Návrat, a přemýšlím, kolikátý Lorettin návrat to vlastně je. A vychází mi, že třetí – hnedle vysvětlím. 

První návrat byl koncertní a udál se v dalekém Dalečíně, odkud jste si mohli přečíst náš radostný report. Druhý Lorettin návrat byl opět koncertní: konečně do rodného Brna, a udál se už přesně nevím kdy, ha ha. A třetí návrat je prostě Návrat, tj. druhá řadová deska v rozmezí takřka třiceti let. Čímž se nám ovšem ten zatracenej průměr rapidně vylepšil,  neboť jestliže předtím to byla jedna deska za třicet let, teď už je to jedna deska za pouhých patnáct let! 

Zdánlivě nezajímavou skutečností jest, že jak deska začíná, tak také končí; což je sice zdánlivě banální konstatování, jež může znamenat, že deska prostě začíná i končí dobrou muzikou, jenomže tady ten začátek a konec platí úplně doslova a je to fakt dost dobrej fór: nač se párat s nějakým spešl intrem, když si ho můžeme vystřihnout z prdele (slabší jedinci rozumějí z konce). Vážení přátelé, ano, je to tak – intro je střípeček z outra, chilližto z poslední skladby s názvem – to byste netipli – Návrat. 

Ale pojďme se navrátit na začátek stromořadí. Loretta snad dočista zmagořila! Protože dát na úvod (rozuměno po zmíněném intru) pro ni docela atypickou píseň Seš magor, to už vyžaduje slušnou porci děvčete jménem Mary Huana. No však ji taky nesložila Loretta, ale Martin Malík, jinak zpěvák nové kapely Mirka Horňáka Mylions. Jenomže ono to po pár posleších zkrátka funguje, a funguje to dost dobře, zejména v relativně kontrastní, zvolňující zpěvné fázi, kde už jsou Lorettky naprosto doma.  

Ihned po „magořině“ ovšem nastupuje první z vrcholů desky, Horňákův majstrštyk Tajná láska. Nevím, zda teď Mira nelituje, že si nápad nenechal pro své Mylions, ale v každém případě se jedná o jeden z nejfamóznějších refrénů všech dob, fajne otextovaný členkou původní sestavy Monikou Pellovou. S jeho nástupem mne vždycky báječně mrazí v zádech, a takovýhle mrazírny maj’ moje vetchý záda fakt moc rády! Ať žijó tuhé chrbáty! 

Mirek Horňák se vůbec na placce ukazuje jako mimořádně schopný skladatel, poněvadž i jeho druhý kotoučový příspěvek, Svítání, znamená nálož, granát, třaskavinu, megamrdu a tak všelijak. Jednoznačně další hit (s jasným textovým vzkazem od manželky Pavly). Mno, asi si Mira musel nějak vyžehlit ten svůj „harém“, tak se fakt snažil, ha ha ha. - Hm, příště na koncertě asi dostanu přes hubu, ale já už su na to zvyklej od Pellové, tak co. 

Ovšem i třetí a poslední podpis krále Miroslava stojí za pozornost. Lyrické Vzdávám osvěžuje CD akustickými akordy a svědčí o jednom zásadním pilíři novodobé Loretty, kterým je žánrová barevnost a nespoutaná rozprostřenost. Tedy a tady ale pozor, ne že by nová deska nebyla dostatečně tvrdá! Tvrdá je, ale tak nějak něžněji než debut. Holt takový jakýsi řetězem pohlazení, leč k řetězu se vlastně teprve dostaneme. 

Na vyznění desky se evidentně podepsalo i směřování její frontmanky Darii Hrubé, která jak známo působí též ve druhé kapele Špilberk, jejímž vůdcem je kytarista Emil Kopřiva. Tato skvadra kombinuje i bluesové a jazzové polohy, což sice neznamená, že by Loretta samotná zacházela až tak daleko, ale odlesky jiných stylů jsou na jejím novém „sídý“ přeci jen patrné. Koneckonců, vynikající Kopřivův autorský příspěvek Už žádný slzy není úplně klasicky metalový, ale spíše krásně rockmetalový (abych do těch zkurvených škatulek zas tak moc nezapadl - tož jsem z toho, když je teď ta zima, hezky vybruslil). A poslechněte si od Emila i Skrytý portréty, ta skladba má v sobě jakýsi skrytý tajemství...

Umíííí ale nejen externí autoři, i kapela samotná se vyzná, což dokumentuje třeba Nos do vlasů z dílny Darii Hrubé. V Dolních Loučkách jsem sice spekuloval, zda kompozice nenese název Noc do vlasů, ale Mirek Horňák mne tak výrazným poukazem na vlastní čidlo čichu (čidlo čichu, zkráceně čiči) vyvedl z omylu. A to za bílého dne, takže žádná noc, jasný – jasný den. 

Experimentální vypečínkou je vzoreček s názvem Nezařaditelnej - ft. slavný herec Jirka Dvořák, kmotr pražskýho koncertu. Ten nejenomže svým známým magickým hlasem na desce hovoří, ale Lorettě složil i text k písni Návrat, podle níž vlastně dostal celý počin svůj název. A ten text – i celý song - je věřte hóóódně (za)jímavej!

Kterak jsem už naznačil, nečekejte thrashový vypalovačky á la Svědomí v nás z debutu, nicméně povstalé děvy na svoji šlapavou minulost rozhodně nezapomněly, což dokumentují dvěma výraznými vzorky z dějin vlastního umění: prakticky zapomenutým, ovšem o to unikátnějším Návykem na šílenství (není droga jako droga) a totálním historickým šlágrem Metalová holka, která disponuje nejen údernou hudební složkou, ale též skvostnými textovými fórky – třebas oním dříve zmíněným řetězem, jímž děvče úspěšně chrastí při líbání. A „to jestli byla panna, tak leda železná“, musí přece pan textař Ivan Huvar z Folk Teamu vědět nejlíp, když je gynekolog. ;-)

Po instrumentální stránce se děvčatům nedá čehokoli vytknout, vono taky supervizora Horňáka jen tak nevoserete, nota bene když jste třeba jeho zákonitá žena, che che. Samosebou platí, že poznávacím znamením Loretty je výjimečný Dariin hlas a zpěv - ano, v Brně máme dva pěvecké unikáty, Jardu Alberta Kronka a Dariu Hrubou. 

(Hmmm, tak mne napadá, že tohle by chtělo duet, kdy by se tyhle dva nádherné hlasy potkaly. Oni se sice už pěvecky potkali, v roce 1993 na CD Ztráty a nářezy, jenže tam zpívala Daria s Pavlou jenom sbory. - Ano, to je ono, duet Alberta s Dariou! A Lucka s Kájou můžou zůstat v pr...aze.) 

Bezvadný a jednoznačný zvuk, avšak co už tak jednoznačné není, je barva obalu. Klasicky jsem se o tom „pohádal“ s Cethy, protože žena a muž se zkrátka na odstínu barvy nikdy nemohou shodnout. Prý růžová, ha ha. Vždyť to je jasná oranžová! A nic na tom nemohou změnit ani oficiální Dariina slova o srovnání s barvou vlastní kytary. A propos, kontrolní otázka: jakou barvu má „Hrubá kytara“? ;-)

Dvojkřídlý digipack se špuntem uprostřed (některá děvčata prý mají špunt ráda), namísto bookletu vložená podpiskarta a jediný text – Návrat Jiřího Dvořáka. Vlastně Návrat Loretty, se speciálním vzkazem všem fans. No proč ne, originální pojetí obalu se cení. 

Děcka, před chvílí jsem musel psaní této recky přerušit, poněvadž jsem se chtěl dívat na televizní Tříkrálový večer 2018, živě z Brna. A poslední dobou se mi docela vyplácí sledovat závěrečné titulky. Přenos v režii zkušeného Adama Rezka byl špikován reportážemi z jednotlivých charitativních počinů, a ejhle, jaká to jména nevidím (vlastně vidím): Reportáže Emil Kopřiva a Daria Hrubá. No není to právě teď při psaní recenze více než symbolické? 

No živák skončil, tož sa navraťme k desce a už to teda nějak kurnik šopa dokončeme, né? Tož jo, dovolím si vypustit závěrečného Krakena. 

Třebaže řadu songů jsem znal již naživo díky koncertům, musím říct, že z vyznění desky jsem byl z ouplného prvopočátku krapet rozpačitej, zatímco dneska už su rozpačitej jenom z toho, že jsem byl z toho z ouplného prvopočátku rozpačitej. Nechte desku rozeznít, ona se vám odmění. Je to fantastický rockmetalový počin, v podstatě v onom lorettiným stromořadí nenajdete jedinou slabou píseň, těch více než 40 krásných minut vám ufrnkne jako život, a jakmile dokončíte jedno kolečko, vlastně kotouč, budete chtít roztočit další a další a další a znova a znova a znova. Zkrátka plný kotouče na plný kule, jestli to teda v případě babské kapely není tak trochu protimluv, ha ha. 

Loretta zraje? – Loretta z ráje! 

Tady Dědek.

bandzone.cz/loretta
loretta.cz
facebook.com/loretta.brno/