Recenze: Kreyson Memorial - Strážci plamenů (2019)

Recenze: Kreyson Memorial - Strážci plamenů (2019)

JAK STOUPAJ VÝŠ

PLAMENY STRÁŽCŮ

DOBRÉHO METALU

Recenze / Kreyson Memorial: Strážci plamenů / 12 skladeb – stopáž: 54:27 / Rok vydání: 2019 / Orientační cena: 289 Kč (Brno, Bontonland)

To se nám s těmi cédéčky ale roztrhl metalovej pytlíček... no vlastně spíš takovej King Kongův pytlík: Kreyson Memorial, novej Arakain, Limetall, nová Metalinda...tož ale musíme samozřejmě postupně, takže tady Vás čeká Kreyson Memorial. 

Rozhodně neztrácí humor situace, když deska s přízviskem „Memorial“ přináší nové, čerstvé písně. A jednou z nejlepších je určitě zonka druhá v pořadí, totiž hit Prachy, kterej má jakožto „nomen omen“ příznačně milionový refrén. Tohle je obdobná síla, jakou maj v našem světě ty prachy samotný, zkrátka hodně vydařená skladba o tom, že – hyperbolicky řečeno – „prachy jsi a v prachy se obrátíš“. 

A následuje další megamrda jménem Stoupej výš, protentokrát balada s magickým textem „Na mostě všechno končí, blázny ty já znám“, aneb song popisující zvláštní, vlastně jenom relativní paradox, že čím hlouběji skočíš, tím výš pak stoupáš.

Po hudební stránce se celý kotouček vyznačuje poctivým melodickým heavy metalem, v němž krom klasické instrumentální struktury G – G – BG – DR – VOC nechybí ani klávesy (syntezátory). Ano, nejen „Svaté písmo má svůj řád“, což tahle parta kolem výjimečného Dana Kroba dokazuje měrou vrchovatou, zejména když například v písni Motorka úspěšně popírá svůj vlastní slogan „Nejde zpátky vrátit čas“. 

Po aranžérské stránce představuje album absolutní špičku, a když aranžéři, tak řeknu totální výkladní skříň muzikantského umění. Um, uf. Třebaže v žádném případě nejsem kritický k podstatě předestřeného hudebního materiálu, který je sám o sobě velmi dobrý, tak si troufám tvrdit, že právě výborné aranže jej posunuly ještě o třídu výš. Pivopitelně podpořeny andělským soundem. 

Zpěvák Petr Dolének se hlasově rozhodně nekrčí někde dolééé, velmi rád stoupá výš a ukazuje svoje trumfy. Ačkoli se myslím nehodlá Komukoli podobat (nemá to totiž díky své hlasové osobnosti zapotřebí), v některých pasážích přeci jen sympaticky působí, jako že už má pár Křížků za sebou (Poslední závod – též viz dále).   

S „Maruškami“ (Lásko, voníš deštěm) se nejen poslední dobou taky roztrh’ již zmíněný King Kongův pytlík: tenhle cover na druhou zní na nahrávce Pamiru, potažmo jej hrají Horňákovi MyLions, no a taky tedy Kreyson Memorial. No nicméně tady tomu slovu Memorial konečně rozumím, proto to není jenom pouhej Kreyson, ahá! :-) Plné kytary ovšem dokazují, že tahle verze má svůj smysl, a mohu upřímně říci, že mne osobně mrazí i v létě. 

Autentický záznam televizních zpráv, podbarvený majestátními tóny zádušní mše – Poslední závod – holt z toho mrazu fakt nevyjdete. Mimochodem, anebo třeba i hlavním chodem, všimněte si prosím, že v rámci týhle vypalovačly nám chlapci stříhaj takřka slušnej thrash metal. Prostě to řežou a řežou, a ono to řeže a řeže.

Pihou na kráse je absence textů, i když chápu, že do jednoduchého paperbacku by se nevešly. Co se týče fotek, které dělal renomovaný Petr Dio Pospíšil, je myslím moc dobře, že jsou na zadní straně aromatizovány a přibarveny, tj. upraveny do podoby ilustrací, poněvadž když se kouknu na neretušovanou podobu dovnitř, tak musím konstatovat, že třeba Peťa Dolének tam vypadá jak nadržená mlátička po dvaceti pivech v obskurním sídlištním baru: „Neserpičo!“

Bez návaznosti na mlátičku: Slzy na oltář (Sbohem kamaráde)? Kreyson Memorial dal v tomto roce 2019 na oltář to nejlepší, co měl. Tím pádem máte-li tohle CD, sváteční mše může začít. 

Lásko, voníš metalem. 

Tady Dědek.

facebook.com/kreysonmemorial/
bandzone.cz/kreysonmemorial
kreyson.cz

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>