Recenze knihy: Dan Horyna - Přežil jsem sám sebe

Recenze knihy: Dan Horyna - Přežil jsem sám sebe

Kniha jako droga

aneb

KDYŽ VZLÉTNE ZEPPELIN...

Kniha / Radka Červinková: DAN HORYNA – Přežil jsem sám sebe / Grada Publishing, a.s. – COSMOPOLIS / 126 stran + obrazová příloha 16 stran / Deklarovaná cena: 249 Kč

Dedikace: Tento článek věnuji Pájovi. 

Děcka, považte, Dědek si po 100 letech koupil knihu. A je z ní nadšen. 

Co mne opravdu vyděsilo, když jsem přišel k Dobrovskýmu  a paní prodavačka mi odvětila: „Horyna? No to už je asi vyprodaný, o to je dost zájem, to jsme ani nečekali.“  Naštěstí se nakonec ještě nějaký ten kousek našel, a já byl šťastnej, jako když jsem kdysi lízal Vitacit. 

Dostala mne už ta dvojsmyslná slovní hříčka v samotném názvu: Přežil jsem sám sebe. Přežil jsem ... nebo Jsem „přežitek“? V odpovědi má Dan Horyna jasno: Přežil jsem  - a jsem jiný. 

V roce 1986 (Melodie 3/86), tj. cca desítku let po osudovém happeningu na Karlově mostě (viz kniha), o něm Ilja Kučera ml. napsal mj. toto: 

Poprvé jsem Dannyho viděl a slyšel asi před dvěma lety v Lucerně. Pohyblivý, neúnavný, nabitý energií, se zvučným výrazným hlasem,  za sebou perfektně šlapající motor – kapelu Vitacit. Hlasem a projevem trochu (ale nikoliv úmyslně) připomínal Roberta Planta, a když na závěr přidával nadšenému sálu slavnou Whotta Lotta Love, přeběhl mi mráz po zádech a měl jsem pocit, že slyším opravdu Led Zeppelin.

Jak vidno, citace má grády, a kniha vydavatelství Grada má grády taky. Chvílemi se smějete, chvíli brečíte. Pojďme zkusit tu první polohu, a to i přesto, že je mnohdy velmi vážná.  

V první třídě jsem si vysloužil nálepku, že jsem rozjívený, zlobivý, nedisciplinovaný a musím na psychiatrii. No vážně. Musel jsem. Tam usoudili jedno jediné: že jsem normální a přijít by měla paní učitelka. 

Jeden člověk couvl a už to bylo – srazil mě do vody. Jenomže problém byl v tom, že si toho nikdo nevšiml.

Děda byl můj vzor: Nemívali jsme doma nové tepláky, my měli na stole nové knížky. 

Na Lidušce jsem se dostal k báječnému profesoru Jéhnemu. ... Přeli jsme se s profesorem  a já milého pána v debatách tak zblbnul, že si dobrovolně koupil celou kolekci Led Zeppelin.

Fungoval jsem jako android: Stejně jako to nezajímalo mého bratra. Ten přišel, dal mi láhev vodky a odešel. 

Ke stolu přijde pěkná holka. Skládá mi komplimenty, jak jsem prý úžasný, a po chvíli zajde v hovoru ještě o něco dál a navrhne mi milování. Říkám vám, punková doba to byla. 

Jenomže jsou tam i vážnější věci, věci, u (ně)kterých jsem brečel, protože nešlo jinak. 

Atak to byl šílený. Nepochyboval jsem, že mě chtějí zabít. Kryl jsem si hlavu a záda, a ač je to s podivem, v tu chvíli jsem necítil žádnou bolest. Probral jsem se až na lůžku, se zašitou hlavou, přeraženým nosem, vyraženými zuby a spoustami zhmožděnin po těle. Nic jsem si nepamatoval. 

A tak jsem se chodil na svou dcerku alespoň tajně dívat. Stával jsem za plotem a pozoroval ji, jak si hraje na dětském hřišti. Hltal jsem ji očima. Byla půvabná. Chyběla mi. Moc. 

Zkolaboval jsem. Prostě se mi zastavilo srdce.Odvezla mě rychlá a tři dny jsem zůstal na áru v krčské nemocnici. Jak mi bylo? Byl to divný pocit.Pamatuji si na něj. Cítil jsem, jak mi odchází organismus. Já umíral a nešlo to zastavit. 

Otázky & Odpovědi: 

Kde je první moment, kdy terapeut pozná, že má člověk šanci se ze závislosti dostat? 

Takový moment neexistuje. 

Dokážete dnes říci, kdo má šanci se ze závislosti dostat? 

Ten, kdo je ochotný přistoupit na to, že všechno, co dělal doteď, opustí.

Co může udělat rodič, aby dítě uchránil od závislostního chování? 

V podstatě nic.  

Ne, netrhal jsem při čtení rekordy, proč taky, když kruhy můžete mít v sobě. Knížku jsem zakoupil v pondělí, ten den jsem ji lehce čtenářsky nakrojil, a dokousl v pátek (prostě jsem si to symbolickly moc pěkně dávkoval). A každý den jsem se z práce strašně těšil na to, že si v ní budu odpoledne číst. A každé odpoledne jsem byl věru spokojen, vida Dana, jak na Rockfestu za Lužánkami již v nočních hodinách šplhá na pódiový stožár sahající až do nebes. 

Koncept knihy je unikátní, neboť každou kapitolu doplňuje právě krátký rozhovor k tématu se vztahující. Co ovšem v knize nenajdete, jsou dobové fotografie. Není tam žádná fotka, krom oné skvělé na titulu (symbolické Zrcadlo), jen terapeutické obrazy Dana Horyny a kresby terapeuta  Bedřicha Čermáka. O to je to možná výmluvnější, a tím pádem silnější. 

Možná se nepovedl celej Horynův život (?), ale co se povedlo, je tahle kniha. 

P.S.: Jasně, v každým článku o Horynovi máte okno s Nevadou, s tím obrovským hitem, kdy se „žofínská smažka“ smažila v tisících tun rozžhaveného písku. 

https://www.idnes.cz/kultura/literatura/dan-horyna-merlin-vitacit-drogy-recenze.A200504_105634_literatura_jgo

Mne kniha nabudila v tom, že jsem vytáhl CD Merlinu Tibet a opět jsem si jej užil. Tak mi odpusťte, že umím být už sám...

Tady Dědek.

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>