Recenze: JAUE – Cantos Del Dur Salvaje /2023/ Satanath Records
Že je black
metal včetně jeho epické formy velmi tvárným výrazovým prostředkem napříč kulturami, není nic neznámého a už vůbec se neomezuje na severní část Evropy. JAUE čerpají inspiraci z původní kolumbijské kultury a rozhodně využívá epické formy pagan / black metalu ku prospěchu věci. Samozřejmostí je rodná španělština, svébytná melodika a sugestivní atmosféra.
Upřímně řečeno, nebyl jsem „Cantos Del Sur Salvaje“ zrovna nadšený. JAUE mi připadali jako sice ucházející, ale přece jen ničím zvláštní verze severského originálu. Je to sice více méně pravda, album z klasického vzorce jasně vychází a v závěru se k odkazu epického metalu upřímně hlásí, ale postupem času zvládá solidně roztáhnout křídla. Pokud vydržíte do tohoto momentu, deska se vám dokáže docela štědře odměnit. Krom pagan / black metalové roviny se pak čím dál silněji hlásí o slovo klasický heavy metal, ať už v podobě melodických vyhrávek nebo šťavnatých sól. Každý ze skladeb je specifická a žije si tak nějak sama pro sebe, ovšem dohromady fungují bez problémů. Zprvu lehce nepříjemný pocit roztříštěnosti rychle mizí a rázem jako bych poslouchal jinou desku, nutno poznamenat že výrazně lepší. Black metalové výpady střídají vzdušnější momenty s čistým vokálem a bez hanlivého podtónu příjemnými melodiemi. V téměř dokonalé symbióze se obě polohy představují v „Ritual Chamanico“, v závěru dochází i na vyloženě šamanskou pasáž a zároveň bezvadné finále samotné skladby.
Vypravěčský charakter desky mi vzdáleně připomínal BATHORY, nicméně v odlehčenější podobě. Že nejsem zase tak daleko, jsem zjistil až v závěru, protože jsem si předtím neprohlédl názvy skladeb. Poslední tři skladby jsou ze dvou třetin covery plus anglická verze „Tierra Del Fuego“. „Mother Earth Father Thunder“ netřeba tomu, kdo slyšel megaopus „Nordland“, jakkoliv představovat. Oproti originálu dostala nesmrtelná hymna lehčí a řekněme elegantnější tvář. Nechci sýčkovat, ale originál je originál a je velmi složité zachovat původního ducha a zároveň ji vtisknout přidanou hodnotu. Jako pocta géniovi jménem Quorthon předělávka funguje obstojně, ale do sedací pozice mě nedostala. Zpracování vikingského tradicionálu „My Mother Told Me“ dopadlo každopádně o chlup líp, kouzlo táhlých severských melodií účinkuje spolehlivě i na kolumbijský způsob.
I přes počáteční chladný a nevýrazný dojem si nakonec dovoluji tvrdit, že „Cantos Del Sur Salvaje“ nejenže není špatné album, ale velmi dobrý a nadějný debut, disponující zajímavou atmosférou a svébytnou kombinací severské školy a jihoamerických vlivů. Místo šumění fjordů jako bych slyšel hukot peřeje, zpěv ptáků a z hloubi pralesa se ozývá šamanův bubínek a jeho tajemné zaříkávání. Zdá se mi to? Těžko… nad horami krouží kondoři. Kam jsem se to dostal a co mě tady čeká? Sám nevím a pevně doufám, že neposloužím jako oběť rituálu a pak jako potrava těm opeřencům nahoře.
Medyed
Komentáře